Jaká byla Vaše první reakce, když jste se dozvěděl o téhle akci?
Tak tady nad tím nešlo přemýšlet. To bylo hotové. Volal Karel Čapek a tam neexistovala jiná odpověď než ano. Byl jsem za to velmi rád.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy se v Třebíči postupovalo a kdy se hrála první liga, když jste přišel.
Já na ty roky vzpomínám velmi dobře. Hrál se tady parádní hokej a byla tady výborná parta.
S Třebíčí jste spojil v podstatě zbytek Vaší aktivní kariéry, co se dělo potom? Vím, že jste působil u sledge hokejistů, co děláte vůbec teď kolem hokeje?
(úsměv) Tak je pravda, že moje kariéra byla dlouhá, byla hezká a je na co vzpomínat. Každopádně u hokeje jsem zůstal, vzal jsem si na starost sledge hokejisty. Staral jsem se o ně dobrých deset let. Pak to nějakým způsobem skončilo a teďka se pomalu od toho jakoby odstřihávám a hledám si jiné příležitosti.
Takže se chcete úplně zbavit hokeje nebo sledge hokeje?
To je teďka těžká otázka, já jsem o tom takto úplně nepřemýšlel, ale je pravda, že k tomu vše jakoby přirozeně spěje. Etapa sledge hokeje pomaličku končí a možná nastává úplně jiná. Já ještě studuji, jakmile dostuduji, což asi bude trvat možná ještě rok, tak bych si chtěl možná najít nějakou práci, protože nezisková sféra je taková nevděčná a já si myslím, že bych měl daleko méně starostí, kdybych si našel jinou práci.
Co studujete? Kam směřují Vaše kroky?
V Olomouci, na FTK, kinantropologii. Zdárně jsem dokončil třetí ročník a teďka jsem postoupil do čtvrtého ročníku, takže doufám, že to dotáhnu už kvůli mému školiteli Martinovi Kudláčkovi.
Vy jste se vrátil z Třebíče do Litvínova, vzpomínáte na Třebíč rád? Máte tady ještě kamarády?
Já jsem rád, že kdekoli jsem působil, tak tam ty kamarádi vždycky zůstali a rád za nimi občas jezdím. Mrzí mě, že sem do Třebíče je to dálka z Litvínova, že se sem tak často nedostanu, a proto jednoznačně, jakmile se naskytla tato příležitost, tak jsem všechny kluky chtěl vidět a je to strašně příjemné a je to, jako kdyby to bylo včera. Je to úžasné.
Koho jste viděl nejraději z té kabiny, která se tady dneska sešla?
To se nedá říct, já jsem viděl rád všechny. My jsme tady byli výborná parta a tady nejde vyzdvihnout jednoho, ten kolektiv byl skvělý a mně zůstali samozřejmě všichni v srdci. Je však pravda, že jsem tady měl takového svého brněnského tátu, který se o mě staral a který mě tady učil životu, se dá říct. Je to Tomáš Zeman. Ten se o mě staral, ten vždycky chodil večer a sundával mi brýle a ukládal mě do postele.
Vzpomínáte, nebo máte tím na mysli, že ta parta tenkrát si uměla skočit na pivo, ten hokej byl jiný, nebo to zázemí?
Jednoznačně. Já si myslím, že jsme byli dobře spojení. Vlastně tady byl takové pojítko ten Tomáš Zeman, který všechny dokázal jakoby stmelit. A já si myslím, že z 90% jsme z toho těžili právě pak i na ledě.
Co říkáte na dnešní atmosféru? Byl jste na ledě, sklidil jste bouřlivé ovace, jak Vám bylo?
Je to silný emoční zážitek. Vrátily se mi ty vzpomínky, když se mi povedlo dát gól nebo když jsme hráli dobře, když jsme vyhráli. Teď se mi to tady všechno vrací, je to strašně příjemné a já jsem rád, že jsem se sem vrátil a že zase trošičku po delší době nahlédnu, nebo zažiju takovou tu sportovní atmosféru.
Vám hokej ukončil aktivní kariéru a úplně otočil život naruby, nezanevřel jste na něj kvůli tomu?
V žádném případě. Já vděčím hokeji za všecko a na hokej jsem nikdy nezanevřel a nikdy to tak nebude.
Máte čas sledovat třebíčský hokej v první lize, nebo na to moc času není?
To je právě to, já teďka v poslední době čas na hokej moc nemám, takže mě to mrzí, ale samozřejmě existují onlajny, takže aspoň ten všeobecný přehled o výsledcích určitě mám. Ale ta generace už se trošičku vyměnila a já jsem byl spíše navázaný ne vyloženě jakoby na Třebíč, ale na ty hráče, se kterými mě vše spojilo daleko víc a rád jsem se za nimi třeba jezdil dívat, i když hráli někde jinde. Třeba na Mikeše, na Budise nebo na Romana Erata, nebo na Leoše. I teďka si občas najdu čas a zajdu na ně, speciálně.
Úplně na závěr, co byste popřál třebíčskému hokeji a třebíčskému fanouškovi, který se dneska přišel podívat, do příštího roku?
Já bych jim přál asi ještě jednu takovouto etapu,to minimálně. Aby dovršili třeba i těch padesát let v první lize. A já bych chtěl, aby především hráče hokej bavil, a samozřejmě pak z toho budou mít radost i fanoušci a ti fanoušci jsou tady skvělí a je vidět, že se vůbec nic nezměnilo.
