Martine, ohlédněme se za druhou čtvrtinou základní části WSM Ligy, respektive její první polovinou.
Hodnocení se vždycky odvíjí od počtu získaných bodů a postavení v tabulce. Z tohoto pohledu určitě být spokojeni nemůžeme. Při podrobnějším pohledu ale musím zmínit, že jsme za celou polovinu soutěže nikde nedostali nějakou vysokou nakládačku, nebo že bychom vyloženě propadli. Ano, nepovedl se nám zápas s Frýdkem a čtyři góly jsme inkasovali v derby, které mělo vysokou návštěvu a mělo nalákat do hlediště další diváky. Jenže dva góly jsme v něm dostali až v závěru, což výsledek trochu zkresluje. Co nás trápí, je to, že máme strašnou spoustu remíz. (10 remíz po šedesáti minutách, z toho jedna výhra po nájezdech a jedna v prodloužení, osm proher - pozn. red.) Z dvaceti šesti utkání jsme sedmnáct neprohráli v normální hrací době, ale nějaké body nám chybí právě z těch remízových utkání, která jsme nezvládli v prodloužení, nebo nájezdech. Mohli jsme klidně mít třeba o pět, šest bodů víc a dýchalo by se nám hned lépe. Nejvíc nás mrzí domácí zápasy s Kadaní, Mostem, Benátkami, nebo Litoměřicemi, což jsou mužstva, která jsou, nebo v době zápasu byla, v tabulce kolem nás, nebo pod námi, a ty jsme měli porazit. Probírali jsme to společně s asistentem Jardou Barvířem a ke spokojenosti nám chybí právě nějakých pět až šest bodů. Přitom bylo v našich silách je uhrát a kdybychom je měli, mohli jsme odehranou část ligy hodnotit pozitivně.
Více bodů získáváte na ledech soupeřů, což bylo podobné i loni. Přitom domácí prostředí by mělo být pro hráče výhodou, diváci na hokej stále chodí, povzbuzují, stojí za týmem…
V první řadě musím divákům moc poděkovat za to, že na hokej stále chodí, přesto že jsme doma už devětkrát v řadě neudělali výhru za tři body. Za to před nimi klobouk dolů. Zároveň bych je chtěl poprosit, aby s námi zůstali i nadále, co nejdéle to půjde.
Ale abych odpověděl na otázku. Kdybychom věděli, v čem to je, že doma nevyhráváme, tak bychom to samozřejmě změnili. Můj pohled je ten, že venku se do nás soupeři víc nutí, my přitom hrajeme uvolněněji a máme víc šancí na brejky. A co je nejdůležitější, jsme venku uvolněnější v koncovce, v řešení finální fáze akcí. Doma je to už taková křeč, kluci to už mají v hlavě. Nejsou hloupí a moc dobře si uvědomují, že jsme doma dlouho nevyhráli. My trenéři se snažíme hráčům říkat, ať se na to nesoustředí, ať berou všechny zápasy stejně, jenže je to těžké a někde vzadu v hlavách to hráči mají. Další věcí je, že zápasy, v nichž vedeme, nedokážeme dotáhnout do vítězného konce. Poslední případ byl zápas s Ústím, kde jsme vedli už o dvě branky, před tím s Kladnem a Slavií. Tady si myslím, že se podepisuje fakt, že máme hodně mladý a nezkušený tým. Zkušenější mužstvo by takový zápas dotáhlo do vítězství. Naproti tomu jsme třeba v Českých Budějovicích 0:2 prohrávali, a přesto jsme to utkání dokázali vyrovnat. Byl to ovšem zápas na ledě soupeře, což potvrzuje to, že venku hrajeme uvolněněji.
Nechybí v týmu střední generace hráčů kolem třiceti let? V mužstvu jsou hráči buď mladí kluci okolo dvaceti, maximálně pětadvaceti let, a pak až hráči starší už dost přes třicet let.
Ano, s tím souhlasím. Mezi hráči od pětadvaceti do pětatřiceti let máme díru. Máme hodně hráčů od dvaceti dvou let a níž a pak starší hráče Romana Erata s Davidem Dolníčkem, kterým už je třicet sedm. Dalším jediným třicátníkem je Martin Lojek. Relativně zkušenější hráče máme v obraně, ale v útoku ta zkušenost výrazně chybí. Také proto jsme rádi, že se nám povedlo přivést Ondru Malce, který má zkušenosti z první ligy, navíc je to typ hráče do předbrankového prostoru a v této části soutěže nám pomáhá. Myslím si ale, že ta chybějící střední generace není jen otázkou této sezóny, že je to dlouhodobější problém, který bude třeba do budoucna řešit.
Zkoušeli jste různé změny v sestavě, rozhodili jste na několik zápasů rozdělit i Romana Erata s Davidem Dolníčkem. Jak hodnotíte tyto změny?
Že by se to nějak výrazně osvědčilo a začali jsme vyhrávat, to se nestalo. Zkusili jsme udělat takový impuls a dali jsme je na několik zápasů do jiných formací. Udělali jsme to po dvou třetinách v Havířově, kde jsme prohrávali 2:0. Tam to pomohlo, třetí třetinu jsme odehráli parádně, dali jsme gól na 2:1, ale bohužel jsme pak rychle inkasovali třetí gól. Celkově spolu Roman s Davidem nehráli tři zápasy, ale ani jeden jsme nevyhráli za tři body, proto jsme je pak vrátili k sobě. Přece jen jsou to hráči, kteří spolu něco odehráli a ví o sobě. Zatím spolu hrají dál a uvidíme, jak to dál bude vypadat.
Jaký je teď zdravotní stav týmu? První čtvrtinu jste měli hodně zraněných hráčů.
Ano, první čtvrtinu jsme měli hodně zraněných, museli jsme improvizovat se sestavou. Na tomto místě musím poděkovat naší fyzioterapeutce, paní Zahrádkové, která nám hráče pomáhá dávat dohromady. Jsme rádi, že od druhé čtvrtiny už žádné větší zranění nemáme, i když občas se nějaký problém vyskytne, ale to je u hokeje běžná věc. Jsme za pomoc paní Zahrádkové moc rádi a doufám, že ta spolupráce bude pokračovat i dál, protože hráči si její práci velmi chválí a pomáhá jim k uzdravení.
Když jsme spolu dělali minulý rozhovor po první čtvrtině, říkal jste, že máte za cíl získat v každé čtvrtině alespoň dvacet bodů. To se teď nepovedlo, tým jich vybojoval šestnáct. Jaký je váš recept na to, aby další část WSM Ligy byla pro Třebíč z tohoto pohledu úspěšnější?
Recept je z mého pohledu jediný, a to je tvrdá poctivá práce nás všech. Hráči prostě musí pochopit, že jak tvrdě budou pracovat v trénincích, tak to se pak přenese i do zápasů. Od začátku sezóny se snažíme, aby se hráči stoprocentně koncentrovali na každý trénink a pak to přenesli i do zápasů. Asi budeme muset ještě přitlačit. Je to v tréninku, je to v tréninku, je to v tréninku.
Týmu vždycky přinese, byť třeba jen krátkodobý impuls třeba měsíční hráčská výměna. Uvažujete o něčem podobném v současné době?
Kádr jsme doplnili o Ondřeje Malce a Lukáše Blahu. Je za námi polovina soutěže a my si ji musíme dobře rozebrat. Pak uvidíme, pobavíme se o tom s vedením klubu. Teď, kdy spolu mluvíme, aktuálně o žádné výměně neuvažujeme.
