Jaroslave, hokejového kustoda znají diváci jen ze střídačky, kde otvírá dvířka střídajícím hráčům, nebo občas při zranění hráče vyběhne na hrací plochu s ručníkem a sáčkem ledu. Přibližte, co všechno obnáší práce kustoda hokejového týmu?
Kustod je práce hodně široká, jedná se o veškeré činnosti okolo celého mužstva. Začíná to broušením a údržbou bruslí, což zajišťuji i pro mládežníky a veřejnost, hlavně ale pro muže. Pro tým připravuji i takové věci, jako ranní kávu, míchám nápoje, chystám pro hráče ovoce, pomeranče, banány. Vždycky se najde něco, co je potřeba doladit, v týmu je kolem třiceti lidí a vždycky se najde někdo, kdo potřebuje s něčím pomoct, něco opravit, nastavit helmu, seřídit plexi a podobné věci. Otvírání dvířek na střídačce, to už je jen třešnička na dortu, odměna pro mě v době, kdy už je všechno ostatní připravené, hráči už jezdí po ledě. Samozřejmě, když někdo spadne, tak je to na mě, je špatně nabroušeno. (smích)
Mohl byste popsat svůj pracovní den, když se hraje a když se nehraje? Jsou tam velké rozdíly?
Ty dny se samozřejmě liší. Když se nahraje, hráči dopoledne trénují, v kabině se postupně scházíme kolem osmé hodiny a chystáme různé věci. Brousím brusle, občas někdo přijde, že po zranění, nebo s nějakým problémem potřebuje namasírovat, rozhýbat. Na střídačku k tréninku pak chystáme nápoje do sportovních lahví, ručníky, chybět nesmí páska, čistící ubrousky na plexi atd. Po tréninku většinou následuje rehabilitace, masírování a znovu zkontrolovat brusle, pevnost nýtů a tak se to točí pořád dokola.
A když se hraje utkání?
Začne s ráno také kolem osmé a končíme večer po deváté hodině, takže docela náročný den. Všechno je směřováno k tomu, aby vše bylo nachystáno na utkání, aby vše probíhalo v pohodě, chystají se dresy, stulpny, kontrolují a brousí se brusle. Když přijedou hráči z klubů, s nimiž spolupracujeme, musíme je vybavit našimi dresy, helmami, aby vše bylo, jak má být. Protože máme široký kádr, je to někdy docela divočina, ale jinak to nejde, všechno musí být nachystané, aby se hráči mohli soustředit jen na svůj výkon.
Když jedete na zápas na led soupeře, asi si obyčejný fanoušek nedovede představit, co všechno s sebou musíte vozit.
Když se o tomhle bavím s někým, kdo tohle nikdy neviděl, tak nám to lidé ani nechtějí věřit, co všechno s sebou bereme. Vozíme několik beden věcí, od brusky počínaje, přes hrníčky a lžičky až po toaletní papír, iontové nápoje, kávu, nebo rychlovarnou konvici, nebo vlastní toaletní papír. Člověk nikdy neví, co ho na stadionu, kam jedeme, čeká. Můžu říct, že náš stadion je na tom v tomto ohledu ještě dobře, kabiny jsou celkem prostorné, hodně sprch a WC. Teď jsme třeba hráli v Havířově, kde na třicet hráčů bylo jedno WC a jedno umyvadlo. Ani mušle tam nebyla, navíc WC bylo přístupné i veřejnosti, hrůza. Člověk se až musí smát, jste divák, přijdete na záchod a tam hráč. Vemte si, že tam přijedete po čtyřhodinové cestě a najdete tam tohle, to je opravdu divočina. Potřebujete vodu na ionťáky, na kávu, potřebujete na WC, to je pak docela cvrkot. Sociální zázemí je na většině prvoligových stadionů hodně špatné. Kabiny jsou malé a my, když se tam navalíme s těmi bednami, hráči se převlékají, jdou na rozcvičku, pak jdou na rozbruslení… Po zápase se to celé opakuje, všechno rychle sbalit, šup s tím do autobusu.
Vzpomenete si na nějakou perličku ohledně vybavení stadionů, které jste měl možnost poznat?
Kolikrát někde nejsou ani dveře na záchod. Pořádný stůl, kde byste rozložili věci, je vysoký nadstandard. Už legendární je kabina v Jihlavě, kde je snad už deset let stůl, který musíte držet, aby nespadl a nerozlilo se vám pití. Na WC z pisoáru teče. Naproti tomu úplně jinde jsou stadiony v Budějovicích a Chomutově. Tam je i pro hosty zvlášť kabina pro kustody, zvlášť pro trenéry, speciální masérské lůžko, velká kabina pro hráče. Tam si vybalíme věci a můžeme se opravdu věnovat našim hráčům a ne abychom řešili, co kam položíme, aby pod tím nespadl stůl. (smích) Vrcholem je asi stadion v Benátkách, který je na prudké stráni a až k němu nemůže vyjet autobus. Pro nás to znamená všechny věci včetně brusky, která taky něco váží, vytlačit a vynosit po pořádném kopci až do kabin ručně. Zase to jde dobře dolů. Dušan nám jen otevře dveře a my to tam z kopce pustíme. (smích) Ono má všechno svoje, já to dělám rád a myslím, že fungujeme dobře.
Maséři a kustodi jsou pro hráče trošku zpovědní jako vrby. Svěřují se i Vám hráči s osobními věcmi?
U masírování si hráči odpočinou, je to pro ně chvíle klidu po tréninku nebo zápase a možná proto se na masérském stole i otevřou a svěřují se s věcmi, které by jinak třeba neřekli. Povídáme si tam o lecčems, od zdraví až po rodiny. i já jim vykládám věci ze svého života. I hráči jsou lidé, mají své osobní problémy, o kterých si potřebují s někým promluvit. Myslím, že s klukama k sobě máme vzájemnou důvěru. Teď v play – off je na hráče velký tlak, musí se dobře nachystat na ty dvě a půl hodiny zápasu, kdy musí všechno ostatní hodit za hlavu a v zápase podat výkon na hranici možností. Pak na masérském lehátku jsou rádi, když od hokeje vypnou a pokecají si o normálních mimohokejových věcech, které je trápí, nebo zajímají. Přijdou na řadu samozřejmě i vtípky a srandičky, což k mladým klukům patří.
Teď aktuálně máte přestávku před semifinále, čekáte na soupeře. Co dělají hokejoví kustodi v Třebíči v této pauze, co máte na starosti?
Trošku jsme oslavili postup do semifinále, v Havířově jsme měli speciální dodávku, kde jsme vezli všechny potřebné věci, jako ke každému zápasu, a protože se tam jelo na dva dny, tak jsem navíc vezli třeba i rotopedy. Tohle všechno teď přesouváme zpátky na kabinu, postupně všechno kontrolujeme a připravujeme na další použití při semifinále. Doplňujeme spotřební věci, které dochází, kávu, cukr, toaleťák atd. Ono se to všechno snad ani nedá vyjmenovat. Máme na starosti praní a sušení, jen co jsme přijeli, tak jsme zapnuli pračku a sušičku a ta se dva dny nezastavila. Ribana, osobní věci hráčů, které chtěli vyprat, byla toho pořádná hromada. Znovu kontrolujme brusle, brousíme, všechno postupně chystáme na další sérii play – off. Ještě neznáme soupeře, nevíme, jestli začneme doma, nebo venku, takže musíme být nachystaní na obě varianty.
