V srpnu asi ne, to bylo ještě hodně brzy. Celý náš tým se ale celý rok snažil extraligu vybojovat. Začalo to těmi menšími úspěchy, vítězstvím v první části soutěže, vyhráli jsme i nadstavbu, kde bylo už jen osm nejlepších týmů a pak přišla baráž, kterou jsme se štěstím zvládli taky.
Tým dorostu Horácké Slavie Třebíč
Nakonec se rozhodovalo až v zápase v Ústí nad Labem, před kterým Vám ale nikdo moc velké šance nedával.
Ještě v pátek jsme si mysleli, že už je to ztracené, že se do Ústí buď vůbec nepojede, nebo si tam pojedeme jen tak zahrát. Když jsme pak v neděli ráno přišli do kabiny dozvěděli jsme se, že v zápase Benátky – Ústí byl nějaký problém a že když vyhrajeme, máme pořád šanci postoupit. Myslím, že jako tým jsme se k tomu postavili dobře, chytli jsme se té druhé šance a povedlo se nám ji proměnit.
První pocit po tom vyhraném zápase v Ústí musel být výborný.
Pocit to byl úžasný. Prvně jsme v tom zápase prohrávali 1:0, pak jsme to otočili na 1:2. Domácí pak srovnali, ale když dal Lukáš Paták gól na 2:3 pro nás, tak jsme tomu už věřili. Věřili jsme, že ty čtyři minuty už zvládneme. Když zápas skončil, tak jsme se hodně radovali, protože jsme věřili tomu, že extraliga je naše a že si ji příští rok zahrajeme. Byl to výborný pocit. Určitě to bylo i tím, že jsme letos výborný mančaft a pracovali jsme jako tým celou sezónu.
Takže zcela jiné pocity, než po předchozím víkendu, kdy se Vám oba zápasy výsledkově nevyvedly.
(úsměv) Tak to rozhodně. Po tom pátečním zápase, který jsme doma s Ústím prohráli jsme z toho byli hodně špatní, věřili jsme ale, že s Benátkami v neděli vyhrajeme. Ale ani ten nedělní zápas se nám nepovedl. Ten víkend byl nejhorší víkend mého života.
Na domácí zápasy kvalifikace o extraligu přišlo hodně diváků. Jak jste to vnímali?
Diváků přišlo opravdu hodně, ale těch prvních deset minut v pátečním zápase s Ústím jsme z těch diváků byli takoví nesví. První třetinu jsme pak prohráli 3:0. Přišlo tolik lidí, snad tady bylo pět set diváků, nedokážu to odhadnout kolik přesně, ale tolik lidí jsem ještě v Třebíči na nás neviděl. Nevím, jestli nám to pomohlo a jestli jsme se s tím dobře vyrovnali. Divákům bych chtěl ale každopádně poděkovat. Vlastně oni nám přišli poděkovat za celou sezónu.
Takhle si Danko Deveri se spoluhráči užívá každou branku v síti soupeře.
Co Vám v kabině po vítězném zápase v Ústí řekli trenéři?
Řekli nám, že náš postup už je jistý, že jsme v extralize a poděkovali nám za dobrou sezónu. I my jsme jim poděkovali za to, že s námi měli celý rok tu trpělivost a že nás dovedli až do extraligy. Byl tam i pan Čapek a pan Pokorný, kteří nám taky poděkovali. Bylo to super, super pocit.
Po cestě zpátky bylo asi veselo.
Cédéčko, které máme v kabině a které posloucháme celý rok, což nám naordinoval trenér, abychom se před každým zápasem českými písničkami trochu odreagovali, tak to cédečko jsme si pustili a celou cestu až do Prahy jsme zpívali. To bylo hodně zajímavé, některým klukům už po půlce cesty odešel hlas. V Praze u Mc Donalda jsme měli domluvené jídlo a pití, takže tam jsme ještě jedli jako celý tým. V autobuse jsme si pustili film a už to bylo takové klidnější.
Jaký program má mužstvo dorostu v nejbližší době?
Dneska máme poslední trénink, včera jsme si s klukama dali takový srandamač a dneska je odveta. Po tréninku jdeme všichni na společnou večeři, což bude vlastně už rozloučení se sezónou.
Vy osobně hrajete celou kariéru v létě hokejbal, loni jste byl na Mistrovství světa, kde jste byl vyhlášen nejlepším střelcem. Chystáte se na hokejbal i letos?
Ano, zase se chystám. Už začala jarní část. Skončil hokej a já hned vezmu boty a skočím na hokejbal. Dohrajeme jarní část a pak půjdeme s Jihlavou, za kterou hraju, do play-off.
A co škola?
Škola. (úsměv) Jsem v prváku na obchodní akademii a zatím je to celkem dobré. Ve druhém pololetí se mi zatím daří líp než v tom prvním. Snad to zvládnu.
Vypadá to, že program máte hodně nahuštěný. Kdy bude dovolená a odpočinek?
To bude až po hokejbalové sezóně. Pokud se dostanu do hokejbalové reprezentace, tak odpočívat budu až o letních prázdninách.
Vraťme se ještě k hokeji a k dorostu. Máte mladý tým, který vlastně zůstane pohromadě a celý může hrát příští rok extraligu. To pro Vás bude velká výhoda.
To si taky myslím. Máme čtyři, nebo pět hráčů ročníku devadesát dva, jinak samé devadesát trojky. Tím, že se zavádí extraliga mladšího dorostu, tak my, celý náš tým, jak jsme tu extraligu vybojovali, tak si ji i zahrajeme, což je super.
