Chci, aby tréninky děti bavily a chodily na ně rády, říká trenér mládeže Martin Čech

Martine, je to už nějaká doba ode dne, kdy jste ukončil aktivní hráčskou kariéru. Jak se Vám od té doby změnil život a životní rytmus vůbec?

Největší změnou v poslední době je určitě narození druhého syna a další velkou změnou bylo stěhování z Třebíče do Starče. Jinak od konce hráčské kariéry uběhl už nějaký čas a abych se přiznal, tak jsem změnu ani nijak nevnímal. Protože jsem skoro celý poslední rok své hráčské kariéry měl problémy s kolenem, tak jsem víceméně tušil, že další hokejová kariéra asi nebude. V tu dobu mi pan Čapek nabídl, zda bych byl ochoten jít pomáhat s trénováním malých dětí, s čímž jsem rád souhlasil. Tím pádem byl přechod z hráče na trenéra plynulý a nebyl to velký životní skok.

Jak se Vám pracuje v nové roli trenéra mládeže?

Pracuje se mi dobře. Dělám to, co mě baví a naplňuje, takže jsem spokojený.

Udržujete si nějak fyzičku nebo máte pohyb jen při trénincích se svými svěřenci?

Abych řekl pravdu, tak nějak speciálně si fyzičku neudržuju. Že bych chodil do posilovny nebo běhat, tak to ne. Dělám nějaké cviky na koleno, jinak nic speciálního. Jinak mám rád kolo, takže spíš od jara do podzimu jezdím na kole. Mrzí mě, že mi koleno nedovolí hrát fotbal, protože ten mám hodně rád, ale protože Horní Újezd loni postoupil do vyšší soutěže, tak na tu už si s kolenem netroufnu.

U kterých kategorií mládeže Horácké Slavie pracujete?

Působím u přípravky, 1.třídy a 2.třídy jako hlavní trenér. Dále chodím pomáhat se staršími žáky a s dorostem.

Jaké jsou vůbec počty dětí v těch nejnižších mládežnických kategoriích HST?

Počty jsou dobré, ale samozřejmě by to mohlo být lepší. Záleží na ročníku. Vždycky je některý ročník silnější a jiný zase slabší. Třeba v ročníku 2011 (2.třída) máme 26 hráčů, 2012 (1.třída) máme 14 hráčů. Ale jsou to ještě malé děti, takže věřím, že zájemci ještě dorazí.

Kolik dětí například zůstalo u hokeje po akci Týden hokeje, která je pořádána už několikátou sezónu a zase se pomalu blíží její další pokračování? (sobota 26. ledna 2019 od 09:45 - pozn. red)

Vždycky to je tak polovina dětí. U první akce Pojď hrát hokej jsem byl pouze jako pomocný trenér, takže tam ten počet moc nevím, ale další už jsem vedl jako hlavní trenér a vždycky to byla tak polovina. Ale na akci chodí hodně dětí, což mě samozřejmě těší. Další bude teď v lednu 2019, tak bych chtěl zájemce o hokej samozřejmě pozvat.

Co všechno jste v této sezóně s malými hokejisty stihli a jaké máte z práce u mládeže pocity?

Tuhle sezónu jsme rozjeli už v květnu, konkrétně 2.třídu, ročník 2011, kdy nám začala letní příprava. Letos poprvé jsme udělali pro 2.třídu dva tréninky, jeden v tělocvičně, jeden na zimáku na ploše. Pro ročník 2012 (1.třída) jsme měli jeden trénink v tělocvičně. Na led jsme šli letos taky o něco dříve, kdy jsme šli s 2.třídou hned začátkem srpna, potom jsme měli třídenní soustředění v Kramolíně, které se opravdu povedlo, a od září jsme najeli na pevný program středa, sobota, neděle led a když je v pondělí volno, tak máme led i v pondělí. Dále chodíme v úterý do tělocvičny a ve čtvrtek se podařilo domluvil dvě šikovné paní fyzioterapeutky, které chodí s dětmi cvičit ve čtvrtek. Co je velký posun, tak když je o víkendu volný led, tak nám pan Novák vydělí hodinu a půl ledu a můžeme domluvit zápas. 2.třída hraje už svazové turnaje, ale ty se konají pouze jednou za měsíc, proto je výborné, že tam ty zápasy máme. Dále jezdíme jednou za 14 dní ještě na domluvené zápasy do Velmezu a do Náměště, což je taky výborné, protože těch zápasů máme tím pádem víc.
Pocity jsou výborné, protože když srovnám program 2.třídy před dvěma roky, kdy jsem začal pomáhat trénovat, a letos, tak je to neskutečný rozdíl a já doufám, že se to projeví v budoucnu.

U všech kategorií mládeže HST teď působí hokejisté, odchovanci klubu, ať už bývalí hráči nebo i ti stále aktivní ze současného kádru mužů. Jak vnímáte tuto skutečnost? Je třeba přínosem pro práci trenérů, že se všichni dobře znáte?

Pokud bych to vzal od vrchních kategorií, tak u juniorů je samozřejmě Radek Novák a Milan Přibyl, u dorostu chodí Romanovi Mejzlíkovi pomáhat Štěpán Hrůza a já, u starších žáků pomáhá Vašek Čejka a já, mladší žáky má na starost celé Milan Přibyl, 4.třídu má David Dolníček a chodí pomáhat Rosťa Malena, 3.třídu má Zdeny Sedláček, na tréninky si chodí pomáhat. A ty nejmladší mám na starosti já. Mně chodí občas pomáhat Lukáš Paták a teď nově chodí ke mně na tréninky Dominik Svoboda trénovat malé gólmany, což je taky super. Jak je vidět, tak jsme tam teď všichni odchovanci klubu a bývalí hráči, což samozřejmě dost pomáhá. Máme ke klubu nějaký vztah a chceme, aby se tu vybudovala silná mládež. Je dobré, že se všichni známe.

Vidíte na svých svěřencích nějaké pokroky? A pokud ano, tak v čem především a co je naopak nedostatkem dnešních dětí, když to dejme tomu srovnáte s dobou, kdy jste s hokejem začínal Vy?

Pokroky samozřejmě vidím a neskutečně mě to těší. U těch starších to není třeba tak markantní, ale u těch nejmenších to jde vidět hodně. Ale není to tak, jak jsem si myslel, že se budou pořád kontinuálně zlepšovat, ale jde to skokově. Dva měsíce nic a najednou bum, obrovský posun. Je to samozřejmě ovlivněno tím, že třeba konkrétně ve 2.třídě může jeden hráč už být na bruslích skoro 4 roky a někdo třeba jenom rok, takže tam ty posuny jsou taky trošku rozdílné. A pokroky jsou ve všem, v bruslení, v práci s hokejkou a pukem, ve spolupráci. Dnešní doba se s dobou, kdy jsem začínal já, nedá srovnat. Což si nestěžuju, spíš konstatuju. Nebyly mobily, počítače taky moc ne. Lítalo se po venku a dělali jsme nevědomky obratnost, koordinaci, spolupráci, soutěže. Ale myslím, že jsme na to měli taky více času. Tréninků bylo míň, nebylo tolik kroužků atd. Teď to nahrazujeme právě tělocvičnou, fyzioterapií, rozcvičkami na suchu.

Dá se už v mladém věku na dětech poznat, jaké to budou typy hráčů? Například tenhle bude obranář, tenhle srdcař – bojovník a tenhle střelec?

Přesně tyhle typy se dají poznat třeba ve 3. - 4.třídě a troufnu si říct, že u některých i ve 2.třídě. Někdo v sobě má zakódovanou zodpovědnost i do obrany, někdo je vyloženě dravec za gólem. Ale to neznamená, že se to postupem času nemění.

Sledujete někdy ještě zápasy mužů Horácké Slavie a co říkáte hře letošního týmu?

Občas se zajdu podívat, ale většinou si sebou beru tříapůlletého syna, takže to sledování je trochu složitější.
Hra letošního týmu je jako na houpačce, ale celkově se mi líbí. Myslím si, že hrajeme atraktivní hokej pro diváky.

Nemáte někdy ještě chuť si obléct ligovou výstroj? Přece jen jste ji oblékal skoro celý svůj život.

Obléct výstroj chuť občas mám, ale že bych šel hrát 1.ligu, tak to vůbec. Já když vidím to tempo a tu rychlost, tak si vůbec nedokážu představit, co bych tam dělal.
Za ten rok a půl, co jsem skončil, tak jsem měl na sobě výstroj jednou, a to 27. prosince na každoročním zápase s bývalými spoluhráči a spolužáky se základky, a letos mě to čekalo taky. Jinak nic. Pár nabídek jsem už dostal, abych chodil hrát nějakou městskou ligu nebo něco podobného, ale zatím jsem vše odmítal. Pokud bych netrénoval, tak věřím, že bych určitě si chodil někam zahrát, ale takhle jsem na ledě každý den, tak mi to ani moc nechybí. Uvidím letos po zápase 27. prosince, jak se budu cítit a třeba to přehodnotím. :-)

Můžete prozradit, jakou máte vystudovanou trenérskou licenci a plánujete třeba další studium?

Letos v létě jsem společně s Milanem Přibylem dodělal trenérskou licenci B. Dalšímu studiu se nebráním, ale i jinak se snažím pořád vzdělávat. Hodně věcí se dnes dá najít na internetu, což je také výhoda.

Čeho byste chtěl u mládeže Horácké Slavie dosáhnout? Plánujete třeba jít s jedním ročníkem postupně dál nebo zůstanete u těch nejmenších?

Chtěl bych dosáhnout toho, aby mládež HST měla dobré jméno a vychovávala hráče pro mužstvo mužů. Ať už Třebíče nebo samozřejmě i vyšší, klidně i nejvyšší (NHL) soutěže. To je první cíl. Druhý cíl, a ještě pro mě snad důležitější v těch menších kategoriích, které primárně dělám, aby to děti bavilo a chodily na tréninky rády. Pokud to tak bude, tak budu spokojený.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a trpělivosti při další práci.