Do zápasu s Kolínem jsi naskočil od druhé třetiny, jak takovou situaci brankář vnímá?
Nedělá mi to problém, na každý zápas se připravuju stejně. I když třeba zrovna vím, že chytat nebudu, připravuju se tak, jako kdybych chytat měl. Když do zápasu naskočíš neplánovaně, jde hlavně o to, aby ses co nejrychleji dokázal dostat z určité pohody, kdy jen koukáš na hokej a aby ses dokázal co nejrychleji soustředit.
Jen škoda, že hned první střela byla v podstatě nechytatelná a skončila v sítí, že?
Byl to protiútok 2/1, který sehráli dobře. Možná jsem ho mohl vyřešit trošku líp, ale je to hokej a góly padají.
Když dostaneš gól z první střely, dokážeš takový moment okamžitě vytěsnit z hlavy?
Když je to hokejová situace, ze které padají góly, tak ji dokážu z hlavy vytěsnit během pár vteřin. Horší jsou případy, kdy dostanu gól po vlastní chybě. Myslím si ale, že na práci s hlavou a celkově na mentální přípravě hodně pracuju a během posledních několika měsíců jsem v ní udělal velký pokrok.
Využíváš služeb osobního mentálního kouče?
Jojo, spolupracuju s Jirkou Vykoukalem. Absolvoval jsem pod jeho vedením program, který mi hodně dal. Situace, které bych dřív vyřešit nedokázal nebo které bych nevyřešil tak snadno, teď zvládám o poznání lépe.
Jak taková spolupráce s mentálním trenérem probíhá?
Měli jsme sezení prostřednictvím online přednášek, ve kterých měl připravené prezentace na téma, jak funguje lidská mysl. Poté jsme tohle všechno společně rozebírali a v návaznosti na to jsme se dostávali k praktickému řešení jednotlivých situací.
V utkání s Kolínem jsi dokázal ustát „Michigan“ Markuse Korkiakoskiho, věděl jsi, co bude zkoušet?
Viděl jsem, že je za bránou sám a že si to začíná rovnat na hokejku, takže jsem tušil, co udělá. Proto jsem se snažil utěsnit tyčku, navíc kluci na něj dobře zatlačili, takže neměl moc prostoru ani času. Byla to dobrá týmová práce.
Bavili jste se s Korkiakoskim o tomhle momentu?
Asi deset vteřin nato kolem mě projel a já na něj: „Kámo, skoro ti to vyšlo!“ Trošku jsem si zkrátka rýpnul a on se zasmál. (směje se)
Zápas jako takový mrzí, že? K bodům jste měli blízko.
Mě osobně štve výsledek o to víc, že letos jsem ještě v Třebíči nezasáhnul do žádného vítězného zápasu. Myslím si, že většinu základní hrací doby jsme byli lepším týmem, přestříleli jsme je, ale bohužel nám nepřálo štěstíčko v zakončení.
V rámci střídavých startů pomáháš druholigovému Havlíčkovu Brodu, kde se ti zatím daří.
Jsem za tuhle možnost rád, byl jsem tam na pěti zápasech a čtyři z nich jsme vyhráli. Nevyšlo nám to jen proti Znojmu, kde jsme se drželi až do třetí třetiny, ale poté nám nasypali góly. Jsou to pro mě další zkušenosti a hlavně herní praxe, která se mi vrací i tady v Třebíči. Během zápasů jsem jistější, což jsem na sobě cítil i proti Kolínu.
Zmínil jsi zápas se Znojmem. Orli Východní konferenci 2. ligy dominují až neskutečným způsobem, obstáli by i v Chance lize?
Podle mě by určitě obstáli, nejspíš by nehráli úplně na špici tabulky, ale její střed by zvládli. Kvalitu mají, hraje za ně i celá řada bývalých třebíčských hráčů.Hecovali jste se?
Byl jsem na ně vysazenej, aby mi nedali gól. (směje se) Mám takové vyhecované zápasy rád, je to příjemný.
Mimochodem, na masce máš zub a písmeno A. Díky přítelkyni?
Jojo, moje přítelkyně se jmenuje Anička a věnuje se dentální hygieně, takže se mi to na masce takhle propojilo.
„Za střídavé starty ve 2. lize jsem rád."
Takový motiv vzešel z tvojí hlavy, nebo šlo o rozkaz Aničky?
Byl to můj nápad, mám to na masce už od loňska. Když jsem říkal, že si možná na masku dám něco jiného, bylo mi řečeno, že tohle už na ní musí zůstat. (směje se).
Těšíš se na Vánoce?
Jasně! Mám rád vánoční pohodu, všude bude spousta jídla, spousta cukroví… Těším se i na to, že se na chvíli dostanu domů za rodiči, protože během sezony takových příležitostí moc není. I mezi svátky máme zápasy, ale kolem Nového roku je chvíli volno, na které se taky těším.
Čekáš pod stromečkem hokejový dárek?
Pro mě by byl nejlepší hokejový dárek vítězství v zítřejším utkání se Šumperkem. (usmívá se)