Momentálně probíhá reprezentační přestávka, jaký máte s brankáři program?
Je to jako v každé reprezentační přestávce. Kluci dostali trošku oddych, poté jsme najeli na takový mikrocyklus, kde jsme trénovali i dvakrát denně, protože v reprezentačních přestávkách je třeba i něco natrénovat a trošku to oživit. Následovalo další volno a od pátku se začneme připravovat na následující zápas, protože v pondělí opět hrajeme.
A jste s nasazením brankářů v trénincích spokojen?
Samozřejmě, kluci odvádí stoprocentní práci. Nejen teď v přestávce, ale už od začátku sezony. Z mé strany panuje absolutní spokojenost.
Panuje mezi brankáři rivalita?
V téhle otázce bych se vrátil na začátek minulé sezony, kdy jsem přišel do Třebíče. Tehdy jsme hledali k Pavlu Jekelovi parťáka a Honzu Mičána jsem si vybral víceméně já. Je to kluk, který je pracovitý a chce se dál zlepšovat. Zároveň si s Pavlem sedli a vzájemně se posouvají dopředu, což je pro mě jakožto pro trenéra brankářů něco fantastického.
V čem udělali podle vás Pavel Jekel a Jan Mičán největší pokrok za dobu vaší vzájemné spolupráce?
Je třeba podotknout, že Pavla Jekela znám odmalička, protože začínal v Kometě. Vím, jaký je to brankář, jaký je to člověk. O chytání hodně přemýšlí, nechá si poradit… Takže v tomhle případě jsme po určité odmlce jen navázali na vzájemnou spolupráci. Myslím si, že Pavlovi přítomnost trenéra brankářů v Třebíči trošku chyběla. Nicméně naší vzájemnou pílí se ho podařilo nakopnout a posunout zase o kus výš.
A Jan Mičán?
Je to juniorský brankář, který přecházel do dospělého hokeje. Byly tam věci, na kterých bylo potřeba zapracovat a pracujeme na nich stále. Honza každopádně udělal velký pokrok. V mých očích je to kluk, který má do budoucna značný potenciál.
Především i díky jeho proporcím, které jsou v dnešní době pro gólmana ideální, že?
To máte pravdu, ale já si nemyslím, že by byla enormní výška pro gólmana nutností. Rád pracuji i s gólmany, kteří mají klasickou výšku. Honza každopádně udělal velký pokrok, což je vidět na výkonech, které předvádí. Letos je to z jeho pohledu zase o 100 procent lepší než loni.
Zmínil jste, že Pavlovi přítomnost trenéra brankářů trošku chyběla. V dnešní době už je to prakticky nutnost, že?
Naprosto s vámi souhlasím. Dnes je taková doba, že bez takto specializovaných trenérů budou mužstva asi těžko fungovat. Stává se to standardem.
Mám každopádně pocit, že Pavel Jekel už brankářsky dozrál.
Vidím to stejně. Je to brankář, který má řadu zkušeností a možná, že Chance liga už je pro něj malá. Z mého pohledu může po vyšší soutěži pokukovat. Vždycky je to ale samozřejmě věc poptávky.
Na čem musí Pavel ještě zapracovat?
Vždycky máte na čem pracovat. Já jako trenér brankářů nejsem stoprocentně spokojený nikdy. Jsou věci, které musíte trénovat neustále. Dále detaily, které pilujete zápas od zápasu. Na tom společně pracujeme.
Používáte při práci s brankáři video?
Používám, na každém zápase mám kameru a z každého zápasu děláme videorozbor. Každý brankář je jiný, někdo se rád podívá do hloubky, jiný chce jen zásadní věci, takže v tomhle se přizpůsobím jednotlivci, ale video používám pravidelně.
Jak dlouho taková konzultace nad videem trvá?
Není to přesně dané, ale zhruba tak půl hodiny nám to zabere. Už při zápase si dělám poznámky na základě věcí, které vidím, takže vím, co a jak budu s daným brankářem probírat.
A pak jdete na led, kde jednotlivé situace za pomoci útočníků simulujete?
Na tohle máme speciální tréninky. Vždycky minimálně půl hodiny před klasickým týmovým tréninkem. To si vyberu střelce, které potřebuju a za jejich pomoci právě simulujeme situace, na nichž potřebujeme pracovat.
Věnujete se i mentální přípravě?
Za ty roky mé trenérské praxe už mi prošla pod rukama celá řada brankářů různých povah. Takže si troufnu říct, že i v téhle oblasti dokážu poradit. Obecně je to ale dost jednoduché, snažím se prostě z chytání nedělat žádnou vědu. Hokej je zábava, mým cílem je kluky namotivovat, aby si zápas šli užít a nestresovali se. Platí: Když letí puk, tak ho chyť. (směje se)
Jsou Pavel s Honzou trémisté?
Myslím si, že taková ta zdravá nervozita je před každým zápasem, ale neřekl bych, že jsou trémisté. Vesměs jsou to kluci, kteří jdou do zápasu v klidu.
Říká se, že brankáři si v kabině žijí tak trochu svým životem. Souhlasíte?
Říká se to, přičemž já s tím samozřejmě nesouhlasím! Jiní jsou hráči. (směje se) Každý ten kluk je samozřejmě jiný, někdo se spíš uzavře do sebe, jiný je pro tu srandu. Je to případ od případu.
Rozhodnutí o nominaci do zápasu je vyloženě na hlavním trenérovi, nebo si k tomu řeknete svoje i vy?
Vždycky je to rozhodnutí hlavního trenéra, ale my se o něm dopředu společně bavíme. Je to vzájemná diskuze, která vyplyne, přičemž každý z nás si k tomu řekne svoje. Volba je ale na hlavním trenérovi.
Snažíte se nominaci sdělovat brankářům s předstihem?
Jasně, 99 procent brankářů má rádo, když ví dopředu, že budou chytat. Mají pak možnost se na to připravit hlavou a tak dále. My v Třebíči to děláme taky tak, takže u nás kluci vždycky dopředu ví, kdo půjde do brány a kdo bude chytat.
Všimnul jsem si, že při zápasech, které letos končily nájezdy, tak jste před nimi poslali rozcvičovat brankáře, který v daném zápase nechytal. Byl to záměr zmást soupeře?
Byl, my máme navíc tu výhodu, že jeden je levák a druhý pravák. Střelce to proto může trošku zmást, když přemýšlí, kam bude střílet. Navíc chceme mít rozcvičené oba brankáře. Nikdy nevíte, k čemu může dojít.
Hezká vychytávka.
Používá se to běžně. Pan Pokorný byl u toho, když se to dělávalo v Kometě, tak jsme to použili i teď. (usmívá se)
Prožíváte zápasy? Nebo jste spíš flegmatik?
Neřekl bych, že jsem flegmatik. Prožívám každý zákrok. (směje se) Největší radost samozřejmě mám, když se klukům podaří vychytat nulu. Ale hlavní jsou týmové výsledky a taky to, aby je to bavilo a aby oni měli sami ze sebe dobrý pocit.
Letos jste zatím snad ještě neměl pocit, kdy byste na led chtěl skočit místo nich, co?
To máte pravdu. (směje se) Dělají mi radost, ale je jasné, že chyby můžou přijít a taky přichází. Oni jsou už tak zkušení, že si sami vždycky uvědomí, že ta chyba přišla. Navíc… Je to hokej a nikdo z nás není neomylný. Tak je třeba to brát trochu s nadhledem.
V Třebíči pracujete i s mládežnickými gólmany?
Snažím se. Je to sice složitější, protože mám povinnosti i v Kometě, ale když to čas dovolí, tak pomáhám i v mládeži. Doufám, že to bude ku prospěchu věci.
V třebíčské juniorce nastupuje Lukáš Vejmelka, bratr Karla Vejmelky. Má na to, aby kráčel v jeho šlépějích?
Na taková vyjádření je ještě brzy. Vše ukáže až čas. Ale šikovný a talentovaný kluk s potenciálem to určitě je.
Teď obecně. Současný trend je v bráně moc neklekat a snažit se maximum situací ustát, že?
Je to tak. Vždycky jsem obdivoval finskou brankářskou školu. Když se podíváte, kolik finských gólmanů je v NHL nebo KHL, tak je asi opravdu špičková. Všechno stavím na tom, že gólman musí být především vynikající bruslař. Pak jsou tu samozřejmě věci jako technika chytání a určité návyky, ale pro mě je základ bruslení.
Takže po brankářích požadujete, aby vyjížděli z brankoviště a vykrývali co nejvíc střeleckých úhlů?
Gólman, který je schovaný v brankovišti, tak má velké problémy. V dnešní době, kdy jsou střely rychlé a prudké, je potřeba, aby brankář vykrýval co nejvíc střeleckých úhlů, jak říkáte vy. Právě dobré bruslení je při téhle činnosti základ.
