Mládežnický hokej
Sezona mládeže: Junioři po boji neprorazili, dorost obstál
29.03.2024
Adéla Škrdlová: Až okolí mě přesvědčilo, že zisk olympijského stříbra není sen, ale skutečnost
Mládežnický hokej
T ř e b í č - Od 12. do 20. února se konala v norském Lillehammeru zimní olympiáda mládeže. Českou republiku, Horáckou Slavii Třebíč a město Třebíč na ní reprezentovala a zviditelnila patnáctiletá obránkyně mladšího dorostu Horácké Slavie a svěřenkyně třebíčského mládežnického kouče Jaroslava Barvíře, Adéla Škrdlová. Ta je stálou členkou reprezentačních výběrů, s nimiž absolvovala už mnoho akcí a soustředění. Adéla na olympiádě dostávala hodně prostoru na ledě, hrála v první obranné dvojici a nastupovala i v přesilovkové formaci. Stříbrná medaile na jejím krku je jejím zatím největším sportovním úspěchem.
Adélo, v minulých dnech jste zažila velký týmový úspěch, získala jste s reprezentací stříbrné olympijské medaile. Už jste z té radosti trošku vystřízlivěla, nebo ta euforie pokračuje?
Pořád jsem nevěřila, že zisk medaile není sen, ale skutečnost. Okolí mě přesvědčilo, že je to pravda. Všichni mají z mého úspěchu upřímnou radost - rodina, trenéři, spoluhráči, spolužáci. Euforie skončila, ležím doma s antibiotiky.
Co na Váš úspěch říká Vaše okolí, jaká byla nejzajímavější reakce, nebo gratulace?
Přivezla jsem si z Norska reprezentační dres, který všichni obdivují. Moc mě potěšili spolužáci ve škole se společným focením.
Připravili Vám třeba spoluhráči z mladšího dorostu Horácké Slavie Třebíč po návratu z Lillehameru něco speciálního?
Moc jsme se ještě neviděli, ukázala jsem jim dres, medaili a stačilo mi, jak jsou rádi, že mě vidí, včetně trenérů.
Prozraďte, jak jste se vlastně k hokeji dostala a v kolika letech to bylo?
Rodiče mě dovedli v pěti letech do přípravky, protože si na vrátnici přečetli letáček, že tam můžou přijít všichni, kdo se chtějí naučit bruslit - ani řeč jenom o klucích. Nikdo si tehdy nemyslel, že by ze mě mohla být hokejistka.
V Norsku byla, na rozdíl od Čech, v době olympiády pravá zima, užily jste si se spoluhráčkami i jiné zimní radovánky, než lední hokej?
Chodili jsme fandit ostatním sportovcům z výpravy, účastnili jsme se volnočasových aktivit v olympijské vesnici. Z okna pokoje jsem koukala na zasněžené skokanské můstky – opravdu krásná zima.
Při turnajích bývá dost volného času, jak jste jej v Norsku využily, měly jste možnost projít se třeba po městě?
Kdepak, mimo olympijskou vesnici jsme nikde nebyly. O volný čas se nám starala ambasadorka Luu – členka výpravy, vůbec jsme nemarnily čas. Každý den byl trénink, nebo zápas.
K podobnému úspěchu vždy vede dlouhá cesta, ale musí k němu být i dobrá parta. Jak tomu je u ženské hokejové reprezentace? Vídáte se se spoluhráčkami i mimo led?
Jsme úžasný kolektiv, letos kvůli olympiádě bylo hodně přípravných kempů, takže jsme spolu toho času strávily opravdu hodně. Píšeme si, voláme si.
V minulé sezóně jste byla oceněna v anketě Sportovec Města Třebíče. Myslíte na obhajobu tohoto ocenění i letos? Stříbrná medaile by tomu mohla napomoci.
Vážím si nominace od trenérů, moc to pro mě znamená.
Co Vás čeká v nejbližší době, změnila stříbrná medaile nějak Váš program? Zaznamenala jste třeba větší zájem médií?
Určitě, v pátek se mnou byl rozhovor v Horáckých novinách, dneska Vy. V dubnu máme poslední reprezentační akci U15 - turnaj v Ženevě. Hned po návratu musím zvládnout přijímačky na střední školu!!!
Jakou roli v týmu jste letos měla? V družstvu nejste nováčkem, zařadili Vás trenéři mezi hráčky, které dostávaly hodně prostoru a hrály rozhodující chvíle zápasu?
Myslím si, že ano. Hrála jsem první lajnu – obranu, druhou přesilovkovou formaci. Obrannou dvojici jsem tvořila s kapitánkou Magdou Erbenovou, rozumíme si, uznávám ji.
Vybavíte si, co Vás napadlo, když jste postoupily do finále? Jaká byla první reakce?
Radost. Velká radost a naděje na zlato. Zápas ve skupině byl se Švédkami vyrovnaný, první třetinu jsme byly lepší, chybělo jenom štěstíčko, ve druhé jsme dostaly jeden gól ze hry, další pak v power play do prázdné branky. Finále bylo těžké, byly jsme téměř celou dobu pod tlakem, to nás stálo moc sil. Bylo nás hodně nachlazených, už to nešlo...
Jak na medailový úspěch reagovala Vaše rodina? Udělali Vám třeba doma nějaké speciální přivítání, nebo jídlo, které máte ráda?
Vítali mě rodiče i starší sestra Renata na letišti s transparentem. Jistotou byly milované kuřecí řízky od babičky. Ty v Norsku opravu neumí.
Jaké máte s hokejem další plány? Ovlivní je nějak úspěšný olympijský turnaj? Určitě pro Vás byl velkým zviditelněním.
Čeká mě další sezóna v Třebíči za mladší dorost, pod vedením kvalitních trenérů v čele s panem Barvířem, kde jsem moc spokojená. Potřebuji hrát kvalitní soutěž – těžké zápasy. V ženách budu bojovat o místo v reprezentační osmnáctce.
