Stadion

Základní informace

Název stadionu:Zimní stadion města Třebíče - MANN + HUMMEL ARENA
Adresa:Kateřiny z Valdštejna 1, 674 01 Třebíč
Telefon:568 / 840 797

Informace o stadionu

Fotografie:Klikněte zde pro zobrazení fotografií
Poloha stadionu:

Stadion je situován v centru města, je tedy dobře dosažitelný všemi dopravními prostředky. Příjezd na hokej autem, vlakem a autobusem je na samostatné stránce.

Uspořádání stadionu:

Klikněte zde pro grafické schema stadionu.
Zimní stadion má tři oficiální vchody. Dva jsou na čelní straně stadionu, jeden vlevo nahoře, druhý vpravo dole. U levého horního vchodu se navíc prodávají lístky. Pokud bychom se vydali nahoru po ulici Kateřiny z Valdštejna, dojdeme k další pokladně a vchodu. Zde se však zatím vždy prodávaly pouze lístky na stání, nebo lístky pro fanoušky hostů. Speciální vchod vyhrazený hostujícím návštěvníkům je u této pokladny z ulice Kateřiny z Valdštejna (od ul Bráfova). Pro fanoušky hostů je vyhrazen velký sektor na západní tribuně s WC a občerstvením. Sektor je oddělen od ostatních tribun a je, pokud bychom před začátkem hry stáli na střídačce, po naší pravé ruce. Domácí "kotel" stojí mírně vpravo nad trestnou lavicí (opět pokud bychom se dívali ze střídačky).

Rok vzniku:

Třebíčský zimní stadion vznikl v roce 1959 (byl otevřen 25. ledna).

Zastřešení:

Zastřešen měl být v roce 1977, ale po několika dnech se střecha zhroutila a zabila dva lidi (více viz historie stadionu níže na stránce). Střecha byla zrekonstruována a v roce 1980 byl stadion opět předán do užívání.

Kapacita:

Oficiální kapacita je 5.000 míst (840 míst na sezení, 4.160 míst na stání).

Občerstvení:

Přímo v areálu stadionu je HOCKEY BAR, dále jsou na ochozech umístěny další dva bufety ("pobočky" HOCKEY BARU). Navíc lze v přenosných stáncích (většinou jsou dva) nalézt popcorn, pití a různé sušenky, tyčinky atd. V přízemí při vstupu do míst vyhrazeným hráčům je umístěn automat na kávu, čaj, polévku atp.

Toalety:

Záchodky se nacházejí na dvou místech. V přízemí stadionu u vrátnice (na české poměry velmi slušná úroveň) a u bočního vchodu. Záchodky u bočního vchodu však bývají otevřeny jen při mistrovských utkáních.

Vybavení:

Nad ledovou plochou je umístěna světelná kostka.

Kvalita ledové plochy:

Třebíč má údajně nejtvrdší led ve střední Evropě.

Rozměry ledové plochy

59,20 x 28,10 m

Návštěvnost:

1000 - 3000 diváků.

FanShop:

U hlavního vchodu je umístěn FanShop, kde lze při utkání mužů zakoupit upomínkové předměty s logem SK Horácká Slavia Třebíč.

Pronájem plochy:

na sekretariátě - paní Marková, tel. 568 / 840797

Historie stadionu

Historie stadionu

Když vznikla Horácká Slavia, hrálo se na přírodním ledě na Polance (je to čtvrť u řeky, kde jsou městské lázně a zákoutí pro maminky s dětmi - nyní na místě původního kluziště stojí hokejbalové hřiště). Nynější stadion se začal stavět v roce 1956. Hned při zahájení výstavby však bylo nutno odstřelit zdi patřící k pozemku vedle stojícího kláštera. Počet trhavin byl však vyšší než bylo zapotřebí, a proto měl výbuch účinky nejen na klášterní zeď, ale také na domy v blízkém i vzdálenějším okolí, které měly díky tomuto odstřelu vymlácená okna. Stavba byla dokončena v roce 1959 a 25. ledna byla předána do užívání. V té době byl stadion samozřejmě nezastřešený, a proto měli ledaři co dělat, aby alespoň nějakou ledovou plochu vytvořili. Navíc hned v roce 1960 při úvodním zápase v sezóně silně pršelo a tak byl led více než mizerný. Při slunečních dnech byla plocha zakrývána plachtou, kterou měl klub vypůjčenu z brněnského zimního stadionu.

Historie stadionu

Po dokončení ochozů pro diváky, kabin se sociálním zařízením a pokladen, provedeném v létě 1960, již výstavba příliš nepokračovala a k původně plánovanému vybudování vstupní budovy a západní tribuny vůbec nedošlo.

V roce 1963 zažil stadion první mezistátní utkání, když se na něm střetly týmy jihlavské Dukly a moskevského CSKA, který vedl legendární Tarasov. Návštěvníci, jejichž počet dosáhl tehdy zhruba čtyř tisíců. se museli i přes silné povzbuzování jihlavského týmu smířit s výhrou sovětského mužstva v poměru 2:1. Toto utkání bylo oříškem pro ledaře, protože se hrálo v září a teploty tehdy dosahovaly i 26 stupňů Celsia. O rok později zde již Dukla vyhrála, když nastoupila proti mistru Německé spolkové republiky FC Füssen, který porazila 7:4. V listopadu pak juniorský celek ČSSR uštědřil v Třebíči vysokou porážku 11:2 Rakousku. V roce 1965 (19. února) sehrála v Třebíči utkání i reprezentace ČSSR, která těsně před odletem na mistrovství světa do Tampere porazila tehdejší Spartak Třebíč 8:3. Pravá příčina slavné události tkvěla patrně v tom, že tehdejší trenéři národního týmu, Vladimírové Kostka a Bouzek, byli oba rodáci z Třebíče. Aby převaha reprezentantů nebyla tak veliká, nastoupil v třebíčské brance v první třetině reprezentační brankář Nadrchal, ve druhé třetině Dzurilla a v obraně vypomohli Potsch s Meixnerem. Prohře Třebíče 3:8 to ovšem nezabránilo.

V roce 1966 bylo oslaveno výročí čtyřiceti let, která tehdy uplynula od vůbec prvního utkání v kanadském hokeji, odehraného hokejisty DSK na kluzišti Polanka. Mezi nejlepšími hráči ligového dorostu byl tehdy uveden i dnešní manažer Horácké Slavie Karel Čapek.

V roce 1969 sehrála v Třebíči utkání i reprezentace ČSSR, která před pěti tisícovkami diváků a za silného sněžení porazila tehdejší Spartak Třebíč 9:1. Porážka však nebyla tak zlá, když vezmeme v úvahu, že těsně předtím Třebíč sestoupila do divize.

Třebíč má už od pradávna poněkud bojovné fanoušky. Ti v šedesátých letech využívali toho, že je stadion nezastřešen a všude tedy leží sníh. Při nesouhlasech s rozhodčími tehdy dělali sněhové koule, kterými arbitry zasahovali. To se stalo například v roce 1966 při zápasech s Kolínem, kdy domácí prohráli 2:4, a s Hradcem Králové. Tento incident tehdy projednávala Ústřední sekce ledního hokeje, která rozhodla o podmíněném zavření stadionu na jeden zápas. Podobný trest následoval i po napadení trenéra KPS Brno Václava Pantůčka, který si musel vyslechnout nebývalé množství urážek a nadávek a jako přídavek obdržel i spoustu ran sněhovými koulemi.

Plány na dokončení vyprojektovaných záměrů celé stavby zimního stadionu se dostaly ke slovu až v roce 1971 (o 12 let později). Na jaře 1971 začaly v rámci tzv. „akce Z“, za přispění Západomoravských strojíren (pozdějšího Unipletu) a městského národního výboru rozsáhlé rekonstrukční práce, jejichž cílem byla na prvním místě výměna solankového systému chlazení za systém modernější, používající přímý odpar čpavku. Nejprve bylo třeba propláchnout trubky rozvodů solanky pod ledovou plochou a zbavit je zbytků této chemikálie. Na trubky pak byla nanesena vyrovnávací betonová vrstva, která musela být zcela jednotlivým tělesem. Při náročných betonářských pracích pomáhala i vojenská posádka z Náměště. Dalším pečlivě provedeným krokem bylo pokládání nových trubek pro rozvod čpavku. Životnost takového zařízení je obvykle limitována na 15 let, v Třebíči ale sloužil původní systém, vybudovaný v roce 1971, až do roku 2000 (ledovou plochu bylo přitom stále možno považovat za velice kvalitní, podle slov odborníků se jednalo o skutečnou raritu).

V roce 1971 byly také postaveny nové mantinely, sběrný a spojovací kanál, objevila se garáž pro rolbu, došlo ke zpevnění vstupní plochy a rekonstrukci strojovny. Cena strojního zařízení nové technologie chlazení činila 750 tisíc korun, celá rekonstrukce přišla na 2,5 milionu.

Přes zimní období připravovala městská komise plán pokračování stavebních prací a zabývala se také otázkou zastřešení stadionu, na které byla objednána studie u Stavoprojektu Jihlava. Na jaře 1972 pak začala realizace plánů, které znamenaly vybudování nové trafostanice a přestavbu vodního hospodářství na recirkulační systém, přinášející úsporu ve spotřebě vody.

V sezóně 1972/73 procházeli třebíčští hokejisté suverénně divizí, kde utrpěli pouze jedinou porážku od Slovanu Hodonín. Soutěž hýřila dvoucifernými výsledky, z nichž jeden z nejvyšších přineslo utkání ZMS Třebíč – Rájec (17:0). Podoba závěrečného skóre pak byla 140:23.

Vzhledem k předpokládanému zastřešení bylo nejprve třeba vybudovat opěrnou zeď po celé délce severní strany stadionu. Po betonářských pracích začaly Průmyslové stavby Gottwaldov s montáží ocelového skeletu severní tribuny, vyrobeného Prostějovskými železárnami.

V roce 1973 byl již připraven plán na zastřešení. Navíc v letech 1974-1976 proběhla rekonstrukce, při níž byla opravena východní a západní tribuna a byly vystavěny ochozy pro lepší výhled na ledovou plochu. V říjnu 1976 bylo v souvislosti s úpravami jižní tribuny zapotřebí odstranit cihlovou zeď, vestavěnou podél stadionu před šestnácti lety. Zeď, zpevněná ocelovými sloupky, nečekaně a dokonale rozmetala výpočty pyrotechniků a rozhodila stavební materiál do širokého okolí. Výsledkem tlakové vlny nešťastně provedeného odstřelu této zdi se stala dokonce rozbitá okna až na Bráfově ulici.

Dlouho diskutovaným problémem tehdejšího období se stalo rozhodování o typu konstrukce, která by měla být použita pro realizaci zastřešení zimního stadionu. Výrobu 300-tunové střešní konstrukce měl původně zajistit podnik JTT Veselí na Moravě, ten ji ale nakonec do plánu nezařadil a proto byl osloven Favoritsport Prostějov, který začal s výrobou konstrukce v dubnu 1975.

V letech 1977 se stadion začal zastřešovat. Nakonec se zúčastněné projekční i montážní organizace přiklonily k ocelové příhradové trubkové konstrukci Gyro, sešroubované talířovými styčníky. V České republice bylo tohoto typu zastřešení použito poprvé – a také naposledy. Pro montáž třísettunové střešní konstrukce byly na stadionu postaveny pražcové a jeřábové dráhy. Jednotlivé části střechy se montovaly ve výšce na plošině, ze které byly devět metrů nad ledovou plochou posunovány na patřičné místo. Cena zastřešení byla tehdy odhadována na 17 milionů korun. Montážní organizace, kterou byly Průmyslové stavby Gottwaldov, převzala staveniště 2.června 1977. Na počátku podzimu téhož roku začala složitá jednání o zahájení hokejové sezóny v dosud nezkolaudovaném areálu. Vratké dohody o bezpečnostních podmínkách provozu byly občas porušovány a 24. října ve 20:30 se dostavil tragický výsledek. Na výstavbě střechy byly použity zcela nově ocelové talířové spoje. Ty se použily zároveň také naposled, protože 24. října jeden z nich praskl a tří set tunová střecha se zhroutila na ledovou plochu, kde v té době měli, ač nebyla stavba ještě zkolaudována, trénink dorostenci. Životem za tuto událost zaplatil šestnáctiletý hráč, student gymnázia Štěpán Maruš a sedmapadesátiletý brusič bruslí, zaměstnanec Elitexu Miroslav Böhm. Celá následující zima byla pak věnována neradostnému odklízení tří set tun ocelových trosek, zatímco hokejisté trénovali v Náměšti. Další rok probíhal ve znamení shánění materiálů a výrobců pro zcela nový a lehčí typ střechy.

Další zastřešování se rozběhlo v roce 1979. Základním prvkem střechy se staly dva mohutné příčné vazníky. Na závěr dobře probíhajících prací pokryly smontovanou trubkovou střešní konstrukci plechy, azbestocementové a izolační desky a krytina s vodotěsnou úpravou. Veškerá zařízení včetně chladícího systému byla po havárii první střechy zkontrolována, opravily se poškozené mantinely, osvětlení a další náležitosti. Zároveň byly postaveny nové šatny, ať už pro hráče tak pro návštěvníky toužící si zabruslit, bufet, ošetřovna a sprchy spolu se sociálním zařízením. V srpnu 1980 došlo konečně ke kolaudaci a na podzim se na stadion konečně a definitivně vrátily všechny třebíčské celky.

V průběhu 90. let se na scéně objevily majetkové záležitosti. Souhlas s převodem zimního stadionu od státu do vlastnictví města odhlasovalo třebíčské zastupitelstvo v roce 1996, ale ke skutečnému převedení stadionu na město došlo vzhledem ke složitým administrativním záležitostem až o dva roky později, v závěru roku 1998.

V roce 2000 proběhla I. etapa rekonstrukce zimního stadionu. Práce spočívaly v demontáži starých mantinelů včetně instalace nových a v provedení trubních rozvodů v prostoru ledové plochy o celkové délce 22 km. Stavebně byly upraveny čpavkové kanály a zřízena nová betonová plocha s hlazeným a penetrovaným povrchem. Součástí akce bylo zúžení hrací plochy o 1 metr, aby se daly rozšířit střídačky a trestné lavice i s dodávkou jejich nového vybavení. Trestné lavice byly navíc pokryty stříškou z plexiskla, box časoměřičů a trestoměřičů byl zcela uzavřen. Stadion dostal nové mantinely, skla a ochranné sítě. Pro větší bezpečnost hráčů bylo nainstalováno nové pružné uchycení branek. V rámci prací roku 2000 byla stávající hlavní elektrická rozvodna přepojena do nové provozní budovy. Od roku 2000 mohou hráči využívat k ubytování rovněž novou půdní vestavbu v administrativní budově. Šatny dorostu v západní části stadionu doplnily sprchy a WC.

V roce 2001 se uskutečnila II. etapa rekonstrukce, která navazovala na úpravu ledové plochy v roce 2000. Předmětem díla byla kompletní technologická dodávka strojovny chlazení včetně připojení ke čpavkovému kanálu, kompletní zabezpečení vodního hospodářství a napojení na kondenzační systém. Technologie byla dispozičně umístěna v nové strojovně tak, aby umožnila umístění dalšího posilového kompresoru chlazení pro potřeby uvažované druhé ledové plochy. Původní plynová kotelna ve stáří kolem pětadvaceti let prošla rekonstrukcí dle požadavků současných norem a byla osazena kogenerační jednotkou. Mimo to se zúžila hrací plocha, byly dodány nové mantinely atp.

V roce 2002 došlo ke snížení hluku v kompresorovně instalací akustické izolace podle požadavků hygieniků. Pro potřeby kulturních akcí byly na západní tribuně vybudovány stabilní elektrické rozvaděče.

V létě roku 2010 proběhla další rozsáhlejší rekonstrukce, třebíčská hokejová aréna se dočkala výměny mantinelů za nové, bezpečnější, modernější a z pohledu diváka i komfortnější bez sloupků na plexisklech. Součástí výměny mantinelů byla i výměna ochranných sítí za oběma brankami.

V létě roku 2013 byla na Zimním stadionu Města Třebíče – MANN+HUMMEL aréně zavěšena pod stropem nová multimediální kostka. Ta stará, jež sloužila od sezóny 1996/97, už dávno překročila svoji životnost, a proto byla pořízena díky pochopení a vstřícnému přístupu Města Třebíče nová kostka multimediální.

Neméně důležitou součástí rekonstrukce stadionu a logickým krokem byla oprava ozvučení a v létě roku 2016 i navazující výměna starého osvětlení z osmdesátých let za moderní zářivkové osvětlení s doplněním led projektory. Nové osvětlení také samozřejmě splňuje podmínky pro případný televizní přenos, takže reportáže televizních stanic pořizujících záběry ze zápasů mužů Horácké Slavie by měly mít vyšší kvalitu, stejně jako záběry promítané na multimediální kostku.

Po celá léta defilovala mezi mantinely zimního stadionu řada známých jmen známých sportovců a vedle nich odváděly neméně důležitou práci desítky a stovky dobrovolných činovníků a příznivců třebíčského hokeje. Přicházely prohry i vítězství, ale na prvním místě vždy byla férová hra a snaha o co nejširší zapojení mladých lidí. Příjemnou zatěžkávací zkouškou prošel zimní stadion 27. března 1997, kdy se jeho do posledního místečka zaplněné prostory ještě dlouho po posledním hvizdu rozhodčích otřásaly výbuchy radosti nad postupem Horácké Slavie do první hokejové ligy.

 
VYHLEDÁVÁNÍ
AKTUÁLNĚ NA WEBU

Chceme hrát hlavně hokej, který bude lidi bavit, říká posila Tomáš Kaláb

T ř e b í č - Zatím největší posilou Horácké Slavie Třebíč před novou sezónou je obránce Tomáš Kaláb. Zkušený třicetiletý bek se do Třebíče vrací po sedmi letech strávených v Jihlavě. V mateřském třebíčském klubu, kde s hokejem začínal, by měl patřit k oporám zadních řad.

 
SERVIS
 
 
Copyright © 2002-2017 SK Horácká Slavia Třebíč & eSports.cz, s.r.o. | redakce webu | RSS