Budějovice se mi podařilo vždycky porazit, říká nový trenér Horácké Slavie

Pane Liško, mohl byste krátce shrnout svoji hokejovou kariéru?
Hokej jsem začal hrát v Táboře, odkud pocházím. V osmnácti letech jsem odešel do extraligových Budějovic, kde jsem už zůstal. Pouze během vojny jsem hrál za Duklu Jihlava a za Duklu Písek. V Budějovicích jsem poté zůstal až do roku 1987, později, do roku 1989, jsem hrál za Vimperk druhou nejvyšší soutěž.
Poté, po absolvování pedagogické fakulty, jsem začal působit ve Sportovním středisku mládeže. Následně jsem čtyři roky strávil v Německu, tři roky u lucemburských hranic v NHC Trier (Trevír), rok v HC Bitburg. Pak už jsem dostal nabídku v Budějovicích, kde jsem působil od sezóny 1994/95. Nejdříve v roli asistenta trenéra Caldra, po sezóně a půl jako hlavní trenér. V sezóně 2000/01 jsem krátce působil v Plzni, ale tamější angažmá nemělo dlouhé trvání. Vrátil jsem se do Budějovic, loni jsem tam převzal i funkci sportovního manažera, či spíše manažera mládeže. Až do dnešní doby jsem zde pracoval zejména s juniory, ale také ostatní mládeží.

Možná byste se mohl pochlubit, že jste v roce 2000 trénoval utkání hvězd české extraligy…
Ano, tenkrát jsme měli úspěšnou sezónu a já byl vybrán mezi třemi nejlepšími trenéry v extralize. Byla to pro mě opravdu pocta, zvláště za tu sezónu, kdy jsme podávali skutečně vynikající výkony a měli jsme rekord, který se málokterému mužstvu v extralize povede – ani jedno domácí utkání jsme neprohráli. V tabulce jsme skončili pátí, ale vypadli jsme v play-off. My jsme totiž do vyřazovací části většinou dostávali taková mužstva jako Vsetín nebo Sparta, takže jsme bohužel nepostoupili dále do semifinále. Totéž v předminulém ročníku, kdy jsme se také dostali do play-off, ale znova jsme narazili na Spartu. Za ta léta se nám proto nepodařilo postoupit do dalších kol.

Říkal jste, že jste studoval pedagogiku. Jakou máte aprobaci?
Tělesná výchova – občanská výchova. K tomu se přiřadila trenérská licence "A", kterou jsem absolvoval v Praze. Poté mě oslovili, abych pracoval na trenérsko-metodické komisi v Praze, kde působím dodnes. Podílím se na přednáškách právě u trenérů licence "A", jednou nebo dvakrát za rok jezdím přednášet na fakultu tělesné výchovy a sportu trenérům, kteří se tuto licenci pokouší získat.

Slyšel jsem, že prvky z pedagogiky hodně vnášíte do hokeje.
Spíš myslím, že je potřeba se neustále zabývat tím, jak jde hokej dopředu. Úkolem trenéra je, aby se o to zajímal a nedělal stejnou přípravu pět šest let. U mě byla každá příprava malinko jiná, záleželo na podmínkách a samozřejmě i na tom, jak se hokej vyvíjel. Dnes do extraligy přicházejí siloví hráči a vytrácí se obratnost a hernost. Je proto třeba, abychom tyto věci do hokeje vnášeli. Hráči ale přirozeně musejí být výborně fyzicky připraveni.
Na druhou stranu vedení tréninku a mužstva je otázkou psychologie a také pedagogiky. Mojí výhodou je, že jsem tyto disciplíny absolvoval na vysoké škole. Ale buď to trenér v sobě má nebo ne. Měl by ale o těchto věcech něco vědět, měl by si o tom něco přečíst a být si vědom toho, že je třeba s hráči komunikovat. Přesvědčit je, aby mu věřili v tom, co bude chtít hrát. Protože když mu nebudou věřit, trenér si může vymýšlet cokoliv, ale nebude to funkční.
Hokej je proto třeba postavit na hráčích a pak je během tréninku přesvědčit, že to, co trenér chce, bude fungovat. Když si to hráči ověří na ledě, objeví se to i na zápasech a jejich výsledcích.

Rád bych se vrátil k Vašemu působení v Německu. Vnesl jste do německé hry nějaké prvky z českého hokeje?
A víte, že ano? Za ty tři roky jsem tam vyhrál všechny tamější poháry, protože to angažmá spočívalo v tom, že jsem trénoval úplně všechno – od těch nejmenších kluků až po první mužstvo. Během tří let se jak u mládeže, tak u "A" mužstva, které postoupilo z regionální soutěže až do Bundesligy, objevily české prvky. Stavěli jsme ale na německém naturelu, jejich disciplinovanosti. Zvláště děti ohromně poslouchají. Zezačátku se musí vychovávat, ale postupně jsem si vytvořil taková mužstva, která neměla konkurenci.

A na druhou stranu – když jste se vrátil do Česka, aplikoval jste nějaké prvky německého hokeje?
Asi ne. Ale odnesl jsem si jak se pohybovat v kapitalistické společnosti, v tržním hospodářství. Bylo to hned po revoluci, takže jsem se naučil, jak se chovat profesionálně, jak k médiím, prostě ty věci, které v Německu fungovaly, ale u nás nebyly zvykem. Tato životní zkušenost z Německa byla k nezaplacení.

Přejděme k Třebíči. Nakolik ji znáte hokejově?
Snažím se první ligu sledovat od té doby, co se pohybuji jako trenér. Užší kontakty jsme ale mívali spíše s Pískem. Jako trenéři extraligového týmu jsme jezdili sledovat zápasy nižších soutěží, protože jsme v ní měli své hráče a hlavně jsme v ní také hledali hráče nové. Takhle se nám třeba v Havlíčkově Brodě podařilo najít Martínka.
V poslední době jsem toto "sledování" realizoval především přes internet. Kvůli loňskému programu ligy jsem totiž neměl ani chviličku na to, abych se jel někam podívat. Ve stejných termínech, kdy se hrála první liga, se hrála i extraliga dorostu a juniorů. Neměli jsme tedy možnost zápasy první ligy vidět.

Znáte nějaké třebíčské hráče?
Pouze minimální počet. Několik, zvláště ty starší, si asi budu pamatovat, až je uvidím na ledě. Znám pouze Topola, toho jsem trénoval Plzni.

Nebudete se snažit sem přivést nějaké hráče, které znáte?
Údajně vždycky bývalo zvykem, že když přišel nový trenér, spolu s ním přišli noví hráči. Tuto tendenci vůbec nemám, ba naopak. Teď je tady určitý tým, a pokud se zde v průběhu přípravného období objeví nějaký nový hráč, bude to pouze otázka doplnění týmu. Ale rozhodně to nebude tak, že by díky mému příchodu sem přišli do Třebíče i hráči třeba z Českých Budějovic.

Znáte i "nehokejovou" Třebíč?
Zatím znám pouze cestu na stadion a pak to, co mi ukázal Roman Mejzlík. Vím, že je to historické město a rád si jej prohlédnu. Region moc neznám, pouze Jihlavu, kde jsem působil jako voják.

České Budějovice nyní sestoupily. Jak se Vám proti nim bude trénovat? Myslíte, že to bude trochu jiný pocit, než když jste trénoval Plzeň a hráli jste proti nim?
(lehký úsměv) Když jsem trénoval proti Budějovicím, podařilo se mi je vždycky porazit. Je samozřejmě výhoda v tom, že budějovický celek detailně znám. Teď se ale asi jejich tým trochu změní, liga bude jiná. Budu to ale brát tak, že stojím na druhé straně a budu se snažit uhrát co nejlepší výsledek. Určitě jim nic nebudeme nechávat.

Už máte nějakou představu o svém asistentovi? Pan Čapek říkal, že bude v podstatě záležet jen na Vás, koho si vyberete.
Romanův dorost postoupil do extraligy a zatím je to tak, že se řeší třetí trenér. Zatím nám má pomáhat Radek Novák, ten ale dělá i mládež. Pak se rozhodne podle situace. Teď jsme rozjeli přípravu a je pravda, že bych to taky nerad natahoval.

Právě dnes příprava začala. Jak bude probíhat? Na co dáte důraz?
Musíme vycházet z toho, jaká nás čeká soutěž. Pokud se bude hrát 52 utkání, bude to dost velký záběr, budou tam vloženy pondělky. Ale i kdyby tento návrh neprošel, příprava je vždycky důležitá. Zaměříme ji komplexně, ale zejména pak na nohy a na pohybový systém. Zatím se mi vyplatilo, že když příprava proběhla bez problémů, mužstva poměrně lehce procházela krizovým obdobím kolem Vánoc. Nebyl tam žádný velký kondiční pokles.
Snad se nám to povede, otázkou je najít společnou řeč s mužstvem. Příprava bude náročná, ani já, ani Roman Mejzlík ji rozhodně nechceme udělat lehkou.

Jaké bude její časové rozfázování?
Čtyřikrát do týdne bude dvojfázový trénink, páteční tréninky budou jednofázové, trochu prodloužené.

Budou mít hráči nějaké volno?
V přípravě to budou soboty a neděle, pak bude asi třítýdenní dovolená. Poté se sejdeme, někdy od 19. do 25. července bude ještě suchá příprava, pak přejdeme na led.

Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář

(Nového trenéra se můžete ptát i vy – zde je formulář pro vkládání otázek off-lineového rozhovoru.)