Hodnocení sezóny asi nemůžeme začít jinak, než otázkou na složení kádru. Hodně hráčů z party, která extraligu mladšího dorostu vybojovala nakonec tuhle soutěž za Horáckou Slavii nehrálo.
Tohle je problém většiny menších klubů. Sešel se nám loni silný ročník, který tu kvalitu dokázal prodat na ledě. Od vánoc, i kdybychom nechtěli, tak v lize jsme museli být první, protože jsem za celou sezónu prohráli jen jeden zápas. Proto jsme měli postup už dlouho před koncem sezóny zajištěný. Bohužel lídři mužstva po sezóně z kádru odešli. Společně s kolegou Zdeňkem Urbanem jsme šli do letošní sezóny s tím, že loňská třetí lajna, která v lize mladšího dorostu hrála velmi dobře a nasázela i hodně gólů, bude táhnout mužstvo i v extralize. Bohužel Jirka Ondráček odešel do Českých Budějovic, Roman Bartůněk má zdravotní problémy, nejprve operace ruky a tříměsíční rehabilitace. Když se z toho dostal a začal dávat góly, zvedal se i celý tým, tak přišlo zranění klíční kosti. V sestavě vlastně nebyl až do konce sezóny, nevím to přesně z hlavy, ale letos odehrál snad jen patnáct zápasů. To jsou dva důležití hráči, kteří letos nehráli za nás buď vůbec, nebo minimálně. Pokud se týká obrany, tak bylo poznat, že máme oproti jiným mužstvům hodně mladý tým. Hráli za nás Aleš Trnka, Vojta Michálek, Radim Ferda i Tomáš Mlynář, to jsou kluci, kteří věkem ještě do mladšího dorostu nepatří, jsou to starší žáci. Naskakovali za nás prakticky celou sezónu, abychom mužstvo vhodně doplnili. Dá se říct, že ač tihle kluci hráli na svůj věk velmi dobře, tak na extraligu jsme jako tým neměli. Každý ze soupeřů měl alespoň jednu pětku na takové úrovni, že nás prostě musel přejet. Nechci se vymlouvat, hráli jsme s tím co máme j dispozici. Ale musím zmínit, že před sezónou se nám nabízeli hráči vyřazení ze širšího Znojma, nebo z Brna. Když se podíváte s čím sem přijela například Kometa, tak ta měla v kádru snad jen sedm hráčů opravdu z Brna, zbytek byli hráči posbíraní po celém Jihomoravském kraji. Touhle cestou jsme my nešli, dali jsme protor našim hráčům. A takhle to vlastně je u všech extraligových mužstev, která chtějí v soutěži hrát důstojnou roli. Například Liberec sbírá hráče po celé republice, proti nám za Bílé tygry hráli dva hráči z okresu Třebíč - Pyrochta, odchovanec Třebíče a Zacha odchovanec Velkého Meziříčí. I v téhle kategorii už špičkové týmy mají skauty na vyhledávání talentů, pak rozhodují nabízené podmínky, peníze … Paradoxně jsme skončili na posledním místě a sestupujeme. Přesto nám už teď volají manažeři a skauti jiných týmů, protože jsme soutěž odehráli s nejmladším kádrem v celé soutěži a máme jako jeden z mála týmu slušné zastoupení ročníku 1997, který je v celé republice nedostatkovým. Teď bude záležet na jednotlivých hráčích, jak se rozhodnou. U nás dostanou určitě šanci už ve starším dorostu tak, jako letos jedna pětka hrála ligu staršího dorostu. Jdeme touto cestou s cílem, aby naši hráči už v osmnácti, devatenácti letech mohli nakouknout do družstva mužů a vyzkoušeli si i hokej mužů. Když od nás kluci odejdou, neví do čeho jdou, na jaké trenéry narazí a po dvou letech třeba můžou s hokejem končit, protože si v novém mužstvu nezahrají, nebo se ve velké konkurenci neprosadí. Ono těm velkým klubům to je doopravdy jedno, přivedou si zase někoho jiného.
Viděli jste na mužstvu v průběhu sezóny nějaké zlepšení? Vyvíjela se hra a hráči samotní směrem dopředu?
Řekl bych, že ano. Ono to možná podle výsledků tak nevypadá, i když po vánocích jsme měli pár lepších výsledků. Možná se to může zdát směšné, prohrávali jsme zápasy i o deset gólů, ale ve třetí čtvrtině soutěže jsme hráli slušné zápasy například s Českými Budějovicemi, které skončily v soutěži druhé a postupují na závěrečný turnaj o mistra republiky. Nad nimi jsme doma vedli 3:0, výborný zápas jsme s nimi hráli i na jejich hřišti. Byly zápasy, které se nám povedly, ale to bylo vždy v době, kdy jsme byli kompletní a v plné sestavě. Dá se říct, že celou sezónu, až do ledna se nám vyhýbala zranění a ten progres ve hře a na mužstvu byl vidět. Bohužel od konce ledna a začátku února nás postihlo tolik zranění, co si ještě nepamatuji. Z dvaceti čtyř kluků jsme měli k dispozici jen třináct. A nebyly to nemoci, žádná chřipková epidemie, všechno to byla zranění. Měli jsme tři hráče se zraněními klíčních kostí naráz, dvě zranění kolene, zranění ruky. To nejsou zranění na týden, ale třeba na měsíc a víc. Pak se ti hráči velmi těžko dostávají do formy a s nimi i celý tým. Tohle je problém těch posledních výsledků. Měli jsme ve hře nasazení, srdce, ale chyběla zkušenost a herní pohoda.
Měli jste v mužstvu jednu výraznou individualitu. Brankář Karel Vejmelka je reprezentant do šestnácti let, teď je pozván i na sraz U17. Nekomplikoval vám situaci fakt, že někdy byl k dispozici mladšímu dorostu, někdy chytal za starší dorost, nebo juniorku, pak byl na akci reprezentace, trénovali s muži …
Já bych řekl, že vůbec ne. Spolupráce s trenérem žáků Romanem Vondráčkem i trenérem staršího dorostu Karlem Vejmelkou byla vynikající. Roman Vondráček nám vždy vyšel vstříc a uvolnil nám hráče, které jsme potřebovali. My bychom klidně nasadili i víc, než jen pět mladších žáků, což je kvóta daná pravidly. Hned na začátku soutěže jsme se domluvili na tom, že Karel je natolik šikovný gólman, že držet ho jen v mladším dorostu by pro něj bylo velmi špatné a zbytečně by to brzdilo jeho hokejový růst. Letní přípravu absolvoval se starším dorostem a nám byl k dispozici na pár zápasů na začátku soutěže. Pak se do branky dostal David Svoboda, který odchytal další velmi dobrou sezónu. Karla Vejmelku jsme pak nechali k dispozici vyšší kategorii, staršímu dorostu, kde se dělil o místo s brankářem Fučíkem. K nám šel jen občas, když ve starším dorostu zrovna nechytal. Jak už jsem zmínil výše, naší filozofií je nikoho nebrzdit, neohlížet se příliš na výsledky mužstva, ale vychovávat dobré hráče a dávat jim příležitost i ve vyšší kategorii, aby to dotáhli třeba až do mužů.
Zmínil jste, že kolem hráčů mladšího dorostu krouží agenti z jiných klubů, takže o složení kádru pro příští ročník asi ještě jasno nemáte. A s tím souvisí i otázka na Vaši budoucnost u tohoto týmu.
Od 6. do 8. dubna nás ještě čeká závěrečný třídenní turnaj v Prostějově, takže ještě budeme trénovat na ledě, pak si dáme ještě posilovnu, když už led nebude k dispozici. Společně se Zdeňkem Urbanem uděláme pohovory s jednotlivými hráči, zeptáme se jich, jak se jim sezóna líbila, jak byli spokojeni. Třeba z toho vyjde i nějaké poučení pro nás trenéry, aby kolektiv víc držel pohromadě. Máme připravených osm otázek a jedna z nich je mířena i na to, jakou školu si ten hráč vybral, protože polovina mančaftu končí devátou třídu a půjde na nějakou školu do prvního ročníku. Rádi bychom dopředu věděli kam se kluci na školy hlásí. Z toho bude také jasné, zda budou příští rok působit tady v Třebíči, nebo ne. Na rovinu říkám, že doufám, že nám letos nikdo neuteče, že pro kluky to byla poučná a alespoň třeba tréninkově přínosná sezóna, která jim něco dala. Velké slovo v rozhodování mají také rodiče, klukům je teprve patnáct let a rodiče jejich rozhodování hodně ovlivňují. Co se týče naší trenérské dvojice, tak zatím jsme klubem osloveni nebyli, to je otevřená věc. Schůzka vedení se všemi trenéry se má konat v pondělí 2. dubna, tak předpokládám, že tam se budou tyto věci řešit. Já osobně bych u mladšího dorostu rád pokračoval a doufám, že Zdeněk Urban také. Vidím, že jsme za ty dva roky dali klukům určitý řád a když se nám ta letošní extraligová sezóna výsledkově nepovedla, byl bych rád aby se povedla ta sezóna následující, ligová. Možná o to víc, že můžeme dát větší prostor hráčům ve starším dorostu a přispět k jejich hokejovému růstu.
