Exkluzivní rozhovor s trenérem Čadou

Pane Čado, mohl byste se představit fanouškům?
Celou svoji hokejovou kariéru jsem strávil především v Brně, kde jsem vyrostl v sektoru mládeže tehdejšího ZKL. Zde se nám v roce 1972 podařilo vyhrát dorosteneckého mistra republiky. Pak jsem byl přeřazen do prvního ligového týmu Komety Brno.
V roce 1974 až 1976 jsem měl to štěstí, že jsem se probojoval do Dukly Jihlava. Na to velice rád vzpomínám – byli tam samí dobří hráči a trenéři. Potom jsem se vrátil znovu do Brna, kde jsem hrál do osmdesátého roku.
Svoji hokejovou kariéru jsem ukončil ve Žďáru nad Sázavou. Jakmile jsem skončil, stal jsem se trenérem. Protože jsem již tehdy vlastnil trenérskou licenci B, respektive tehdy to byla dvojka, stal jsem se trenérem sportovních tříd na ZŠ Úvoz. V roce 1986-87 jsem trénoval společně se Slávou Havlátem tehdejší Ingstav Brno v 1. národní lize. Další sezónu 1988-89 jsem trénoval se Zdeňkem Kepákem ligovou Kometu a rok na to jsem pracoval v Kometě s juniory.
V roce 1991 jsem odešel do Švýcarska, kde jsem trénoval dvanáct let. Poslední tři roky jsem skončil jako hlavní trenér ligového HC Ambri Piotta, kam jsem přivedl hráče českého národního mužstva Martina Štěpánka, Tomáše Vlasáka, Zdeňka Sedláka a v letošní sezóně to byl slovenský hráč Robert Petrovický.

Vaše kariéra je spojena zejména s Brnem. Vy jste původem z Brna?
Ne, narodil jsem se ve Znojmě, ale velmi brzy jsme se s rodiči přestěhovali do Brna. Proto je tedy moje hokejová kariéra úzce spojena s Brnem, kde jsem převážně hrával.

Údajně vznikly určité komplikace s vyvázáním se ze smlouvy v Ambre-Piotta. Můžete tyto problémy trošku specifikovat?
Po loňské úspěšné sezóně, kdy jsme skončili čtvrtí, se úplně vyměnilo vedení klubu. Toto vedení mělo jiné představy o koncepci mužstva, já jsem měl taky jiné představy. I když mužstvo hrálo dobře a v době mého ukončení působení u týmu bylo sedmé, na postupové příčce do play-off, vedení mělo jiné představy – mysleli si, že můžeme hrát do čtvrtého místa. Realita byla ale úplně jiná.
S tímto novým vedením jsme se na koncepci mužstva neshodli a po mnou navržené dohodě jsme se rozešli. Současná situace je taková, že mužstvo po mém odchodu spadlo na osmou příčku, má úzký kontakt s baráží a prakticky celá výkonnost, statistické získání bodů a jiné podobné věci se zhoršily a mužstvo bude mít velký problém dostat se do play-off.

Kdy vám měla smlouva u Ambre-Piotta oficiálně skončit?
Naštěstí jsem měl smlouvu jenom do 30. dubna příštího roku.

Vraťme se k Třebíči. Je pro vás její mužstvo velkou neznámou, nebo nějaké hráče znáte již z dřívějška?
Z dřívějška znám pouze Roberta Holého – toho jsem vedl ve sportovních třídách. Jinak jsem nepracoval s žádným hráčem. Viděl jsem je pouze v ligových utkáních, na které jsem se zde byl podívat na začátku prosince. Toto období mi slouží k tomu, abych se s mužstvem seznámil.

Jaký jste dostal cíl? Na jaké příčce před play-off byste se měli umístit?
Myslím, že o příčce by bylo předčasné hovořit. Cílem je ale určitě dostat se do play-off, to je cíl všech mužstev. Po prvních kontaktech se zdejší první ligou je mi jasné, že snad jedině Kladno může hovořit o vyšších cílech. Ostatní mužstva musejí bojovat o to, aby se dostala do play-off. Potom musejí využít momentální situaci a rozvinout to dobré, co v tom mužstvu je. V play-off pak začíná úplně nová soutěž s jinými podmínkami, s jinými parametry.

Co říkáte na atmosféru na třebíčském zimním stadionu?
Byl jsem se v Třebíči podívat na dvou utkáních a velice se mi líbili diváci. Proto bych byl rád, kdyby jich chodilo na zápasy co nejvíc. Hokej bez diváků, to není hokej.

Pokud by vám to nevadilo, rád bych se vás zeptal i na trochu vašeho soukromí. Bydlíte pořád v Brně?
Ano, pořád bydlím v Brně.

A jak budete řešit dojíždění?
Už jsme o tom s vedením mluvili. Zatím dojíždím, v případě potřeby není problém, abych tady přespal.

Máte děti?
Mám syna, kterému je 23 let, a dceru, které je 25 let.

Jsou po vás sportovně nadané?
Ano. Syn dělá kulturistiku, v současné době studuje trenérskou jedničku. Dcera dělá sport tak nějak turisticky. Hraje basket a tenis, ale na žádné profesionální úrovni.
Oba se o sport zajímají, mají k němu dobrý vztah a určitě se přijdou podívat na hokej do Třebíče.

Ještě jednou bych se vrátil k vašemu brněnskému původu. Co říkáte na současnou situaci brněnského hokeje?
Nejsem s tím moc seznámen, protože jsem tady dvanáct let nebyl. Je mi to ale strašně líto. V Brně jsou takové zvláštní podmínky, byla tam pořád rivalita více klubů a to se do celého dění promítlo. Tříštily se síly, všichni dělají všechno a nikdo nehraje nic.
Je to opravdu škoda, protože v Brně se vždycky hrál dobrý hokej. Z tradice se žít nedá. V hokeji se musí tvrdě pracovat a pokud se Brno chce vrátit tam, kde kdysi bylo, musí začít pracovat velmi tvrdě. A to po všech stránkách.

Jaké to pro vás bude, když se Třebíč utká s Brnem nebo Jihlavou?
Určitě to bude trošku jiný zápas, zvláště pokud budeme hrát v Brně. Určitě je ale budeme chtít porazit (úsměv). Bude to pro mě trošku emotivnější, ale jinak je to potřeba brát jako každý jiný zápas. Možná to ale bude jenom můj osobní problém a s tím se já už musím vypořádat. V případě úspěchu by mě to potěšilo, v případě neúspěchu mě to bude mrzet trošku víc.

Ale zase vás to vyhecuje.
Přesně tak. Doufejme, že mě to bude motivovat. Snad mě k tomu úspěchu pomohou i hráči. Musejí mi pomoct, protože trenér bez hráčů nemůže dělat vůbec nic. Trenér k realizování svých myšlenek a své práce potřebuje hráče, kteří ho budou sledovat a kteří mu budou věřit. Já bych se o to v Třebíči chtěl pokusit. Já jsem sem přišel kvůli hráčům. Na začátku, když jsme se seznamovali, jsem jim řekl: "Kluci, vy tady nejste pro mě, já jsem přišel pro vás." To je moje krédo a s tím já pracuji.

Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář