Rozhovory
Martin Svoboda: Rok 2024 nebude jednoduchým rokem, brzo očekávám dobré i špátné zprávy
26.04.2024
Filip Luňák se cítí dobře i v útoku
Rozhovory
Oblíbenec třebíčských fanoušků, brankář Filip Luňák, není jen vynikajícím brankářem, ale také se dokáže prosadit v útoku. Během svého pobytu ve Spojených státech se dokonce jako útočník živil, byť jako hráč in-line hokeje. Z tohoto sportu a z Ameriky vůbec si přivezl spoustu zážitků, o které se s vámi nyní podělí.
Filipe, jaké máš ještě koníčky, když pominu chytání v hokejové brance?
V létě je to fotbal a in-line hokej, kterým jsem se částečně i živil, když jsem byl v Americe. V těchto sportech hraju v útoku, a tak si trochu odpočinu od branky. Při in-line hokeji jsem byl v brance jenom tehdy, když jsme potřebovali něco důležitého vyhrát (smích).
Mně hraní v útoku pomáhá na rozehrávku a přehled, který potřebuji mít na ledě. Říkáš, že jste potřebovali něco důležitého vyhrát. Co to bylo za soutěž?
Byla to poměrně prestižní soutěž v Kalifornii, Pobřežní liga. My ale měli spíše horšího gólmana, takže když hořelo, šel jsem do brány. Moc mi to tam taky ale nešlo, na tom povrchu se nedá sklouznout tak, jako na ledě. Chytat v in-line hokeji je těžší, než na ledě. Jak ses tam vůbec k in-line hokeji dostal?
Přes mého bratránka jsem tam poznal pár Čechů, kteří to hráli. Neměl jsem co dělat, a tak jsem se k nim připojil. Říkal jsi, že to byla prestižní soutěž. Kolik tam chodilo na zápasy lidí?
Podle toho, v jaké se hrálo hale. Myslím ale, že to bylo 500-1000 lidí Pokud to chápu dobře, byla to víceméně amatérská liga...
Ano. Ale tam to hraje v podstatě každý hokejista, třeba od pěti šesti let. Každý doufá, že bude hrát profesionální ligu, která se hraje jak v Americe, tak Kanadě. Tedy jakousi obdobu NHL?
Ano, ale ne tak populární. Na druhou stranu je to tam docela oblíbené, třeba hrají třídy proti sobě, i kluci s holkama. In-line hokejem živil...
On je to pro ty kluky spíš přivýdělek, něco jako brigáda přes léto. Já tam ale patřil k lepším, navíc jsem tam trénoval malé kluky v bráně, to taky byla součást mojí práce. Nijak moc jsem tam ale nevydělal. Chodíš hrát in-line hokej i v Česku?
Minulý rok v létě jsme měli s klukama individuální letní přípravu, takže jsem to hrál dvakrát v týdnu. K tomu jsem si jako doplňkový sport přidal squash. Bylo to super, in-line hokej jsme jezdili hrát do Pardubic, kde mají plastový povrch. Navíc kluci, s kterými jsem trénoval, to hrají závodně, takže ta hra měla i trochu úroveň. Myslím, že by to byl ideální doplněk pro většinu hokejistů – je to výborná věc na trénink bruslení a práci s pukem. Rád hraješ v útoku. Sundáváš si někdy na tréninku betony a jdeš dopředu?
Ještě za trenéra Koldy jsme mívali v úterý odpoledne volný led. Tehdy jsem chodil hrát do útoku, ale v sezóně se k tomu moc nedostanu.
Zhruba do osmé třídy jsem ještě dva tři zápasy strávil v útoku. Když jsme hráli v osmé třídě na Spartě, tak jsem dokonce dal gól. Nás bylo totiž hrozně málo, já hrál vpředu, dal gól a nakonec jsme prohráli 1:8. (úsměv)
Na konci sezóny jsem taky hrál s klukama, o Vánocích, když se hrajou srandamače, tak taky. Lákalo by mě ještě někde si zahrát, ale v první lize to nepřichází v úvahu. Snad na stará kolena, v krajském přeboru. Vraťme se ještě k Americe. Máš odtud nějaké zážitky, na které opravdu rád vzpomínáš?
Určitě. Strašně rád vzpomínám na Silvestr v Las Vegas a pak na národní parky. Ale ten Silvestr byl asi největší zážitek. Kolik jsi prohrál v kasinu?
Skoro nic, mně ještě nebylo jednadvacet, takže jsem se těchhle her nemohl zúčastňovat. Upřímně řečeno, nic na automatech ani ruletě nevidím – oproti jiným spoluhráčům (smích).
Asi největší zážitek z Las Vegas proto byl, když jsme otevírali šampáňo na hlavní třídě, na které bylo v té chvíli asi milion lidí. Dostal ses i někam jinam, než do Kalifornie?
Do okolních států – Utah, Arizona a tak. Do zimních států, jako je Colorado, ses nepodíval?
Tam jsem nebyl. Ale když jsem se byl ucházet v kempu v Idahu, tak tam se lyžovalo. Ale tam jsem byl jen dva měsíce. Takže svoji další zálibu – snowboard, jsi asi v Americe nevyzkoušel...
Ale ano, asi třikrát. Nebylo na to ale moc času a navíc to také bylo dost nákladné. Jak jsi vůbec dlouho byl v Americe?
Přes rok. Poprvé dva měsíce a poté přes rok – to už jsem tam hrál hokej. Jel jsem tam ale dost pozdě, tak jsem tam chtěl zůstat u bratránka na léto. Na sezónu jsem se potom vrátil – Hradec postupoval do první ligy, a tak jsem se za něj hrál. Pak jsem chvíli hrál druhou národní, pak i první. Potom už jsem šel do Pelhřimova a nakonec sem.
V létě je to fotbal a in-line hokej, kterým jsem se částečně i živil, když jsem byl v Americe. V těchto sportech hraju v útoku, a tak si trochu odpočinu od branky. Při in-line hokeji jsem byl v brance jenom tehdy, když jsme potřebovali něco důležitého vyhrát (smích).
Mně hraní v útoku pomáhá na rozehrávku a přehled, který potřebuji mít na ledě. Říkáš, že jste potřebovali něco důležitého vyhrát. Co to bylo za soutěž?
Byla to poměrně prestižní soutěž v Kalifornii, Pobřežní liga. My ale měli spíše horšího gólmana, takže když hořelo, šel jsem do brány. Moc mi to tam taky ale nešlo, na tom povrchu se nedá sklouznout tak, jako na ledě. Chytat v in-line hokeji je těžší, než na ledě. Jak ses tam vůbec k in-line hokeji dostal?
Přes mého bratránka jsem tam poznal pár Čechů, kteří to hráli. Neměl jsem co dělat, a tak jsem se k nim připojil. Říkal jsi, že to byla prestižní soutěž. Kolik tam chodilo na zápasy lidí?
Podle toho, v jaké se hrálo hale. Myslím ale, že to bylo 500-1000 lidí Pokud to chápu dobře, byla to víceméně amatérská liga...
Ano. Ale tam to hraje v podstatě každý hokejista, třeba od pěti šesti let. Každý doufá, že bude hrát profesionální ligu, která se hraje jak v Americe, tak Kanadě. Tedy jakousi obdobu NHL?
Ano, ale ne tak populární. Na druhou stranu je to tam docela oblíbené, třeba hrají třídy proti sobě, i kluci s holkama. In-line hokejem živil...
On je to pro ty kluky spíš přivýdělek, něco jako brigáda přes léto. Já tam ale patřil k lepším, navíc jsem tam trénoval malé kluky v bráně, to taky byla součást mojí práce. Nijak moc jsem tam ale nevydělal. Chodíš hrát in-line hokej i v Česku?
Minulý rok v létě jsme měli s klukama individuální letní přípravu, takže jsem to hrál dvakrát v týdnu. K tomu jsem si jako doplňkový sport přidal squash. Bylo to super, in-line hokej jsme jezdili hrát do Pardubic, kde mají plastový povrch. Navíc kluci, s kterými jsem trénoval, to hrají závodně, takže ta hra měla i trochu úroveň. Myslím, že by to byl ideální doplněk pro většinu hokejistů – je to výborná věc na trénink bruslení a práci s pukem. Rád hraješ v útoku. Sundáváš si někdy na tréninku betony a jdeš dopředu?
Ještě za trenéra Koldy jsme mívali v úterý odpoledne volný led. Tehdy jsem chodil hrát do útoku, ale v sezóně se k tomu moc nedostanu.
Zhruba do osmé třídy jsem ještě dva tři zápasy strávil v útoku. Když jsme hráli v osmé třídě na Spartě, tak jsem dokonce dal gól. Nás bylo totiž hrozně málo, já hrál vpředu, dal gól a nakonec jsme prohráli 1:8. (úsměv)
Na konci sezóny jsem taky hrál s klukama, o Vánocích, když se hrajou srandamače, tak taky. Lákalo by mě ještě někde si zahrát, ale v první lize to nepřichází v úvahu. Snad na stará kolena, v krajském přeboru. Vraťme se ještě k Americe. Máš odtud nějaké zážitky, na které opravdu rád vzpomínáš?
Určitě. Strašně rád vzpomínám na Silvestr v Las Vegas a pak na národní parky. Ale ten Silvestr byl asi největší zážitek. Kolik jsi prohrál v kasinu?
Skoro nic, mně ještě nebylo jednadvacet, takže jsem se těchhle her nemohl zúčastňovat. Upřímně řečeno, nic na automatech ani ruletě nevidím – oproti jiným spoluhráčům (smích).
Asi největší zážitek z Las Vegas proto byl, když jsme otevírali šampáňo na hlavní třídě, na které bylo v té chvíli asi milion lidí. Dostal ses i někam jinam, než do Kalifornie?
Do okolních států – Utah, Arizona a tak. Do zimních států, jako je Colorado, ses nepodíval?
Tam jsem nebyl. Ale když jsem se byl ucházet v kempu v Idahu, tak tam se lyžovalo. Ale tam jsem byl jen dva měsíce. Takže svoji další zálibu – snowboard, jsi asi v Americe nevyzkoušel...
Ale ano, asi třikrát. Nebylo na to ale moc času a navíc to také bylo dost nákladné. Jak jsi vůbec dlouho byl v Americe?
Přes rok. Poprvé dva měsíce a poté přes rok – to už jsem tam hrál hokej. Jel jsem tam ale dost pozdě, tak jsem tam chtěl zůstat u bratránka na léto. Na sezónu jsem se potom vrátil – Hradec postupoval do první ligy, a tak jsem se za něj hrál. Pak jsem chvíli hrál druhou národní, pak i první. Potom už jsem šel do Pelhřimova a nakonec sem.
Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář
