Hokejová mládež, nebo školka? Takhle přece otázka stát nemůže a ani nestojí!

Někteří členové zastupitelstva byli evidentně nachystaní na to, že úspěšné hokejové mládeži, je třeba navrhovanou částku „osekat“. Proto postavili proti mládeži hokejové jinou mládež, tu ze sídliště Na Kopcích, kde navrhovali zřídit mateřskou školu. Zřízení mateřské školy prošlo velkou většinou, nakonec prošel i návrh sebrat peníze mládežnickým celkům Horácké Slavie. Bohužel.
Zarážející je, že v sedmisetmilionovém rozpočtu města se muselo sebrat právě tak úspěšnému sportu, jakým v kategorii mládeže třebíčský hokej je. Copak nešlo ty dva miliony uspořit jinde? Přímo se nabízí známé rčení: „Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“
Dalším co se nabízí, je otázka, komu sebereme příště. No přece tomu, s kým budeme ve sporu. Možná fotbalistům, možná baseballistům, možná Lize na ochranu zvířat, možná festivalu Zámostí, možná atletice, a možná úplně někomu jinému….
Takže pozor, hlavně nás nechtějte naštvat!

Myslím, že hokej v tomto případě doplatil na svoji popularitu, protože o tom, že se hokeji sebralo a školce dalo, se můžeme nyní dočíst ve všech médiích, a o to podle průběhu a argumentace některým zastupitelům šlo především.
A nejspíš nešlo jen o to, šlo také o fakt, že jedna strana příspěvek hokejové mládeži navrhovala a druhá ho nejspíš natruc odmítla. Prostě obyčejný naschvál, na který doplatili úspěšní sportovci.
Hokej je třebíčský, jihlavský, brněnský, případně dobrý, nebo špatný, není přece ani rudý, ani modrý, ba ani zelený, je to sport, ne politika.

Co na tom, že junioři hrají extraligu a na dresu hrdě nosí nápis MĚSTO TŘEBÍČ, co na tom, že se pohybují v horních patrech tabulky velmi sledované špičkové soutěže, co na tom, že poráží nejslavnější kluby našeho druhého nejpopulárnějšího sportu, co na tom, že třebíčský hokej vždycky stál na odchovancích a tito kluci jsou pro něj za posledních snad deset let nejnadějnější generací. Co na tom, že i dorost hraje extraligu a devátá třída, která do dorostu dodá hráče pro příští sezónu, vede tabulku. Co na tom, že hokeji se věnují další desítky hráčů v jedenácti družstvech od přípravky, přes žáky, až po juniory. Co na tom, že v téměř každém rozhovoru, ať už v televizi, v tisku, nebo na internetu s odchovanci místního hokeje hrajícími nejen po celé republice, ale i v NHL, najdete zmínku o našem městě. Co na tom, že svoje mladé sportovce mnohem více než Třebíč podporují i menší města, než to naše? Prostě jim ty peníze sebereme, protože se o tom bude všude psát a to my teď potřebujeme. I tak by se dal vyložit přístup některých zastupitelů.

Zatímco v ostatních městech se chlubí úspěšnými sportovci a podporují jejich snahu o co nejlepší výsledky, u nás je tomu, alespoň nyní, přesně naopak. Takže dámy a pánové, zastupitelky a zastupitelé. Až uslyšíte v televizi, nebo se dočtete v celostátním tisku jména jako Patrik Eliáš (New Persey), Martin Erat (Nashville), Michal Mikeska (Rusko - reprezentant), Leoš Čermák (Liberec – reprezentant), Pavel Kubiš (Zlín), Marek Laš (Plzeň), nebo v příštích letech třeba Lukáš Nahodil, Vilém Burian, Marek Kundela, Tomáš Kaláb, nebo některé další jméno, pak vy nebudete ti, kdo mohou být na tyto hráče hrdí. Vy jste totiž jejich podporu odmítli a nedivil bych se, kdyby někteří nadějní hráči stejně, jako tomu bylo v dřívějších letech, utekli už po deváté třídě někam, kde jim nebudou házet klacky pod nohy.

Naopak hrdí budou moci být lidé nezištně věnující svůj volný čas práci pro třebíčský hokej, před kterými já svůj pomyslný klobouk smekám. Před vámi dámy a pánové to, doufám, že jen dočasně a až na čestné výjimky, udělat nemohu.

Článek vyjadřuje osobní názor autora.