Rozhovory
Martin Svoboda: Rok 2024 nebude jednoduchým rokem, brzo očekávám dobré i špátné zprávy
26.04.2024
Jakub Žiška: Diplomku jsem chtěl psát o sportovní problematice
Rozhovory
Určitě každý z vás, kdo studuje na střední a vysoké škole, si někdy říká: "Ti vyučující nám toho zase tolik nasolili, jak to mám zvládnout?" Většina si ale nakonec čas najde, sedne si a předmět se naučí. Jsou však lidé, o kterých byste řekli, že na studium absolutně nemohou mít čas, například hokejisté. Celý podzim hrají ligu, v létě se soustředí na přípravu a volno mají jen několik týdnů v roce. Přesto se mezi nimi najdou takoví, kteří si před jméno mohou napsat vysokoškolský titul. I mezi třebíčskými hokejisty je jeden vysokoškolák – kapitán Jakub Žiška.
Kubo, můžeš prozradit, jakou vysokou školu studuješ?
Studuji práva v Olomouci, to znamená Právnickou fakultu Univerzity Palackého. Jak dlouho už tam studuješ?
(zaskočeně) No, jak dlouho… To moje studium je trošičku zajímavé právě s ohledem na to, že hraju hokej a kvůli tomu tedy nemám moc času. To znamená, že se mi všelijak prodlužovalo. Naštěstí mi bylo umožněno, abych si nějaké ročníky rozložil. Takže teď je to asi osm let. Teď jsi tedy v kolikátém ročníku?
Teď jsem v pátém a doufejme, že už mě čekají jenom jedny státnice… respektive jenom jednou. (úsměv) Kdy jsi se studiem začal?
Dva tři roky po maturitě. Hned po maturitě jsem se totiž na práva vůbec nehlásil, zkoušel jsem tělocvik. Naštěstí jsem se na něj nedostal, takže potom jsem se věnoval jenom hokeji. Až teprve později jsem se přihlásil na práva. Říkal jsi, že Ti škola koliduje s hokejem. Jak potom takové studium probíhá?
Největší problém je v docházce. Nemůžu se účastnit přednášek ani seminárních cvičení, což potom musím nahrazovat individuálními konzultacemi, které samozřejmě člověku nedají tolik, jako přímý kontakt – jak v té skupině, tak s jednotlivými vyučujícími. Naštěstí mi škola vyšla vstříc v podobě individuálního studijního plánu. Povinné výuky se tedy vůbec nemusím zúčastňovat, ale to má samozřejmě svoje negativa. Během semestru ztrácím kontakt s jednotlivými předměty a s ostatními studenty, což je pro zvládnutí předmětů samozřejmě taky důležité. Vyučující Ti vycházejí vstříc v podobě individuálních konzultací. Myslíš si, že na Tebe tlačí víc než na ostatní studenty anebo Ti něco odpustí?
Asi jediné, co mi odpouští, je ta docházka. Jinak, co se týče problematiky každého jednotlivého předmětu, tak nám individualistům neodpouštějí vůbec nic, spíš naopak. Dostáváme různé seminární práce navíc, takže si myslím, že nám nikdo nic neodpouští. Ale na druhou stranu jsou v lecčems shovívaví. Když vidí, že student má individuální studijní plán, z osmdesáti procent si dokážou spočítat, že ho nedostal jen tak. Na právech je asi nejvíce potřebná paměť, člověk tam musí umět nazpaměť strašně tlusté sbírky zákonů. Jak se učíš během sezóny?
V posledních dvou třech letech jsem si zvykl na to, že zkoušky ze zimního semestru si překládám do letního, kdy mám více času. Tak se tedy stalo, že jsem si rozložil ročníky. Naštěstí mi trenéři taky vycházeli v tomhle směru vstříc a dávali mi zvláštní volno na studium. Zanedlouho budeš dělat státnice, kterým předchází obhajoba diplomové práce. O čem diplomku píšeš?
Už ji mám napsanou a obhájenou. Psal jsem ji z autorského práva na téma "Závazkové vztahy v autorském právu". To téma se týká celého problému, nejenom určitého odvětví, jako je software, hudba…?
Ne, je to celková problematika. Uvažoval jsem, že bych zkusil psát o problematice ve sportovním prostředí, ale nakonec převážilo autorské právo, protože to byl předmět, který mě z celého studia zajímal asi nejvíc. Diplomka ze sportovního prostředí… O čem bys tam psal?
Zajímal bych se o vztah jednotlivých sportovních svazů, třeba Českého svazu ledního hokeje, o jeho postavení a potom o jeho pravomoce. Mně se totiž zdá, že v řadě ohledů si ten svaz trošku hraje na stát ve státě. V některých případech pak trochu nerespektuje ten, řekněme v uvozovkách "obecný právní řád", nad který staví svoje směrnice a pravidla. Ale může to být samozřejmě jenom můj dojem. To by byla hodně zajímavá diplomka… Když jsme se spolu jednou bavili, říkal jsi, že Tvoje manželka je také advokátka…
(přerušuje mě) Ne, ona je právnička, advokátka ne. Dělá právničku na krajském úřadě. Aha, to jsem spletl. Přesto – pomáhá Ti nějak s učením?
Samozřejmě, že problematiku konzultujeme. Ale v učení mi nemůže nikdo pomoct, tam si můžu pomoct jedině sám, když to dostanu do hlavy. Neptáš se jí třeba na nějaké příklady ze života, například pro nějaké seminárky?
(úsměv) Určitě. Probíráme to a po večerech neděláme nic jiného, než že probíráme tuhle problematiku. (smích) Poslední otázka – kdy přesně děláš státnice?
Měly by být někdy na přelomu května a června, předpokládám, že v posledním květnovém týdnu. Doufejme, že v červnu už si budu moct říct, že mám školu hotovou a že jsem magistrem. V tom případě mi dovol, abych Ti za sebe i za čtenáře popřál hodně štěstí.
Studuji práva v Olomouci, to znamená Právnickou fakultu Univerzity Palackého. Jak dlouho už tam studuješ?
(zaskočeně) No, jak dlouho… To moje studium je trošičku zajímavé právě s ohledem na to, že hraju hokej a kvůli tomu tedy nemám moc času. To znamená, že se mi všelijak prodlužovalo. Naštěstí mi bylo umožněno, abych si nějaké ročníky rozložil. Takže teď je to asi osm let. Teď jsi tedy v kolikátém ročníku?
Teď jsem v pátém a doufejme, že už mě čekají jenom jedny státnice… respektive jenom jednou. (úsměv) Kdy jsi se studiem začal?
Dva tři roky po maturitě. Hned po maturitě jsem se totiž na práva vůbec nehlásil, zkoušel jsem tělocvik. Naštěstí jsem se na něj nedostal, takže potom jsem se věnoval jenom hokeji. Až teprve později jsem se přihlásil na práva. Říkal jsi, že Ti škola koliduje s hokejem. Jak potom takové studium probíhá?
Největší problém je v docházce. Nemůžu se účastnit přednášek ani seminárních cvičení, což potom musím nahrazovat individuálními konzultacemi, které samozřejmě člověku nedají tolik, jako přímý kontakt – jak v té skupině, tak s jednotlivými vyučujícími. Naštěstí mi škola vyšla vstříc v podobě individuálního studijního plánu. Povinné výuky se tedy vůbec nemusím zúčastňovat, ale to má samozřejmě svoje negativa. Během semestru ztrácím kontakt s jednotlivými předměty a s ostatními studenty, což je pro zvládnutí předmětů samozřejmě taky důležité. Vyučující Ti vycházejí vstříc v podobě individuálních konzultací. Myslíš si, že na Tebe tlačí víc než na ostatní studenty anebo Ti něco odpustí?
Asi jediné, co mi odpouští, je ta docházka. Jinak, co se týče problematiky každého jednotlivého předmětu, tak nám individualistům neodpouštějí vůbec nic, spíš naopak. Dostáváme různé seminární práce navíc, takže si myslím, že nám nikdo nic neodpouští. Ale na druhou stranu jsou v lecčems shovívaví. Když vidí, že student má individuální studijní plán, z osmdesáti procent si dokážou spočítat, že ho nedostal jen tak. Na právech je asi nejvíce potřebná paměť, člověk tam musí umět nazpaměť strašně tlusté sbírky zákonů. Jak se učíš během sezóny?
V posledních dvou třech letech jsem si zvykl na to, že zkoušky ze zimního semestru si překládám do letního, kdy mám více času. Tak se tedy stalo, že jsem si rozložil ročníky. Naštěstí mi trenéři taky vycházeli v tomhle směru vstříc a dávali mi zvláštní volno na studium. Zanedlouho budeš dělat státnice, kterým předchází obhajoba diplomové práce. O čem diplomku píšeš?
Už ji mám napsanou a obhájenou. Psal jsem ji z autorského práva na téma "Závazkové vztahy v autorském právu". To téma se týká celého problému, nejenom určitého odvětví, jako je software, hudba…?
Ne, je to celková problematika. Uvažoval jsem, že bych zkusil psát o problematice ve sportovním prostředí, ale nakonec převážilo autorské právo, protože to byl předmět, který mě z celého studia zajímal asi nejvíc. Diplomka ze sportovního prostředí… O čem bys tam psal?
Zajímal bych se o vztah jednotlivých sportovních svazů, třeba Českého svazu ledního hokeje, o jeho postavení a potom o jeho pravomoce. Mně se totiž zdá, že v řadě ohledů si ten svaz trošku hraje na stát ve státě. V některých případech pak trochu nerespektuje ten, řekněme v uvozovkách "obecný právní řád", nad který staví svoje směrnice a pravidla. Ale může to být samozřejmě jenom můj dojem. To by byla hodně zajímavá diplomka… Když jsme se spolu jednou bavili, říkal jsi, že Tvoje manželka je také advokátka…
(přerušuje mě) Ne, ona je právnička, advokátka ne. Dělá právničku na krajském úřadě. Aha, to jsem spletl. Přesto – pomáhá Ti nějak s učením?
Samozřejmě, že problematiku konzultujeme. Ale v učení mi nemůže nikdo pomoct, tam si můžu pomoct jedině sám, když to dostanu do hlavy. Neptáš se jí třeba na nějaké příklady ze života, například pro nějaké seminárky?
(úsměv) Určitě. Probíráme to a po večerech neděláme nic jiného, než že probíráme tuhle problematiku. (smích) Poslední otázka – kdy přesně děláš státnice?
Měly by být někdy na přelomu května a června, předpokládám, že v posledním květnovém týdnu. Doufejme, že v červnu už si budu moct říct, že mám školu hotovou a že jsem magistrem. V tom případě mi dovol, abych Ti za sebe i za čtenáře popřál hodně štěstí.
Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář
