Od konce sezóny pro muže Horácké Slavie uplynulo už více než čtrnáct dní. Jak s tímto časovým odstupem hodnotíte sezónu?
Na mém hodnocení se od té doby nic nezměnilo. Bezprostředně po postupu do play-off proběhly nějaké rozhovory, byla zde euforie z postupu, ale i s časovým odstupem se na hodnocení sezóny nic nemění. Jsem stoprocentně přesvědčený, že sezónu musíme hodnotit kladně. Když se podíváme, v jakých podmínkách jsme pracovali oproti jiným klubům a jak se tato sezóna vyvíjela, tak si myslím, že dostat se mezi nejlepších osm mužstev, mezi elitu soutěže, je pro náš klub velký úspěch.
A Vaše hodnocení čtvrtfinálové série s Ústím nad Labem? Nebyl její průběh až příliš jednoznačný?
Ano, její průběh byl jednoznačný, mimo toho třetího, prvního domácího zápasu série, o kterém si myslím, že jsme jej odehráli velice dobře. Proč jsme nekladli větší odpor, to má samozřejmě víc příčin. První byla kvalita soupeře, jenž hrál ve vynikající formě. Dalším faktorem, na který se možná trošku pozapomínalo, byl fakt, že ve finiši základní části jsme měli neskutečně nabitý program a play – off přišlo hned vzápětí. Nebyla tam žádná větší časová proluka, ve které bychom zregenerovali a nabrali síly. Ty nám pak prostě došly, tak to jednoduše je. Posledním faktorem je to, že v domácích zápasech nám nemohli nastoupit čtyři hráči základního kádru (David Dolníček, Vladimír Stejskal, David Rangl a Jakub Kania – pozn. red.). To byla pro náš úzký kádr strašná rána a jestliže nemůže nastoupit nejproduktivnější bek David Rangl a útočník David Dolníček, jeden z nejlepších obránců Jakub Kania a Vláďa Stejskal, který byl v té době ve vynikající formě, tak takovou ztrátu jsme nebyli schopni nahradit. Šli jsme proti Ústí jen s bojovností a s diváckou podporou v zádech, bohužel to nestačilo.
Samotný postup do play – off se musí hodnotit jako hokejový zázrak, zvlášť po tom, jak ta sezóna probíhala. Poslední čtvrtina soutěže byla ze strany Horácké Slavie naprosto perfektní práce, celou čtvrtinu vyhrála a získala v ní víc bodů, než superfavoriti ligy Ústí i Chomutov. Není z tohoto pohledu škoda, že se tým neudrží pohromadě i pro další ročník první ligy?
Bohužel to zde máme v posledních letech takto nastaveno. Je to díky finanční situaci. My jako trenéři bychom samozřejmě byli nejradši, kdybychom kádr udrželi dva – tři roky pohromadě, ale bohužel to v naší situaci nejde. V našich podmínkách nejsme schopni koupit hráče tak, aby byl náš pro celou sezónu, nebo více sezon. Musíme využít naše kmenové hráče a doplnit je nadějnými mladými hráči z jiných klubů. A to si ještě nejprve vybírají ekonomicky silnější týmy, které mají možnost extraligovým klubům něco nabídnout. My pak musíme pracovat s těmi hráči, kteří na nás zůstanou. Myslím si, že letos se to podařilo. Znovu ale říkám, není v našich možnostech určit si pětadvacet kluků, kteří budou celou sezónu stabilně hrát za Třebíč. Nehledě na to, že místní nadějní hráči, kteří se tady ohrají a ukáží se v první lize v dobrém světle, dostávají laso od extraligových týmů a my jim zaprvé nechceme bránit v další kariéře v nejvyšší soutěži a zadruhé ani těm nabídkám nemůžeme v současné době konkurovat. Proto nám postupně odcházejí, ať už to je případ Lukáše Nahodila, nebo Vildy Buriana. Tak to teď je a jak už jsem říkal, vychází to vše z ekonomické situace.
Mužstvo mělo špatný začátek sezóny, tříbodové výhry se dočkalo až v šestém a pak v jedenáctém kole. Tu bodovou ztrátu honilo prakticky až do konce základní části. V čem vidíte příčinu špatného startu do ligy a co udělat pro to, aby se tomu Horácká Slavia v nové sezóně vyhnula?
Vždycky si člověk myslí, že šest týdnů přípravy na ledě stačí na sehrání a stmelení mužstva a na jeho přípravu na dobrý vstup do soutěže. Asi je to ale málo a nestačí to. Tvoříme vždy z padesáti procent nové mužstvo a ta polovina hráčů, kteří jsou zde vždy noví, jsou mladí hráči, kteří jdou mezi muže první rok a hráli dosud jen extraligu juniorů. Ten přechod mezi muže je pro ně strašně složitý. Další věcí je fakt, že prvních čtrnáct dní přípravy ztratíme tím, že zkoušíme vždy více hráčů, které máme vytipované, nebo je doporučí jejich kluby, a hledáme optimální sestavu. Letos to možná trošku upravíme v tom směru, že nebudeme chtít zkoušet tolik hráčů, spíš se budeme snažit mít kádr namyšlený a postavený co nejdřív a pak s ním budeme pracovat. Je to o sehranosti, o zkušenostech a já už jsem tvrdil v jednom rozhovoru o Vánocích, že věřím, že budeme hrát líp, že si to mužstvo a všechny věci sednou a ty zkušenosti, které jsme získali v úvodu soutěže, teprve zúročíme. To se nakonec i potvrdilo. Budeme samozřejmě dělat kroky k tomu, aby naše mužstvo bylo nastartované dřív, než tomu bylo v právě skončené sezóně.
Mužstvo nedostávalo nějaké velké gólové příděly, mnohdy prohrálo o jednu branku. Mnoho remíz a zápasů dotažených až do samostatných nájezdů naznačuje, že tým měl bojovného ducha, ale asi chyběl střelec, typ například Lukáše Nahodila, Petra Obdržálka, nebo Jana Káni, kteří tuhle roli plnili v minulých sezónách.
To je vlastně něco podobného, co jsem říkal před chvilkou. Ti tři hráči, které jste jmenoval, to jsou střelci od Pána Boha, které by bral do mužstva každý trenér. Ale jelikož jsou tak dobří, tak hrají nejvyšší soutěž, do které se od nás propracovali. Je to trochu i o štěstí na hráče, pokud by se nám nějaký mladý hráč probudil hned zkraje sezóny a proměnil se ve střelce, tak by to bylo výborné, ale takový hráč nám letos chyběl. Museli jsme to nahrazovat bojovností, dobrým tréninkem a sbíráním zkušeností. Na druhou stranu, já bych ty remízy až tak neshazoval, bylo vidět, že tým je konkurence schopný. Za celou základní část jsme prohráli jen devatenáct zápasů. Já bych to trošku otočil, stejný počet prohraných zápasů měla na svém kontě třeba i třetí Jihlava, nebo Hradec Králové. A to si myslím, že není zase až tak špatná vizitka. Bohužel remíza, nebo prohra v prodloužení a nájezdech znamená ve tříbodovém systému zisk jen jednoho bodu. Nakonec jsme ten počet výher ať už v prodloužení, nebo nájezdech srovnali a stačilo to i na play – off. Ti mladí kluci i těmi remízami a zápasy, kdy třeba dotahovali a vyrovnávali pár minut před koncem, získávali cenné zkušenosti a takovéhle zápasy museli hrát vždy na doraz až do poslední sekundy prodloužení, nebo nájezdů. I to jim pak určitě pomohlo v závěru soutěže, kdy jsme hráli o všechno.
Je určitě těžké v podmínkách třebíčského omezeného rozpočtu pracovat na úrovni profesionálního klubu, přesto jste dokázali postoupit do play – off, což Vám některé kluby dost nepokrytě záviděly. Byla v průběhu sezóny chvíle, kdy jste přestával věřit tomu, že se vyhnete bojům ve skupině o baráž a dojdete až do play – off?
Abych řekl pravdu, tak my jsme se s Radkem Novákem tímhle ani moc nezabývali a moc jsme to neřešili. Strašně jsme se soustředili na následující zápas a já jsem tabulku a výsledky ostatních soupeřů začal sledovat až tak čtyři kola před koncem, kdy jsme se dotáhli do boje o osmičku. V tom závěru už jsme potřebovali vědět, jaké výsledky musíme uhrát, abychom do play – off mohli proklouznout. Ale abychom se každý den dívali na tabulku jak, kdo? Ne, na to nebyl čas a ani jsme tím nechtěli vytvářet zbytečný tlak na hráče. Sami jsme se od toho snažili spíš trošku oprostit.
Sezónu poznamenaly poměrně silné protesty fanoušků. Myslíte, že měly něčemu pomohly, že měly nějaký smysl?
Fanoušek má samozřejmě právo vyjádřit svůj názor, spokojenost, nebo nespokojenost. Tak to ve sportu chodí. Pouštět se do debaty, jestli ty protesty něčemu pomohly, nebo naopak něco spíš srazily, nechci. Vždycky je otázka, jakou formou se ten protest vyjádří. Fanoušci vycítili a výsledky je k tomu opravňovaly, že musí dát svoji nespokojenost najevo, tak k tomu sáhli. Na druhou stranu je z toho vidět, že hokej v Třebíči není lidem lhostejný, to je na tom určitě pozitivní zjištění. Je ale třeba, aby si i fanoušci uvědomili v jakých podmínkách pracujeme, že jak hráči, tak trenéři děláme svoji práci na doraz a někdy se výsledek nedostaví. Hokejisté nejsou herci a hokej není divadlo, kde je děj hry předem daný. Proto se hercům vždycky zatleská, oni nemůžou nikdy prohrát, kdežto ve sportu, i když uděláte všechno pro to, abyste byli úspěšní, tak úspěšní být nemusíte a fanoušci jsou pak nespokojení. Důležité je, aby diváci rozpoznali, jestli mužstvo pracuje naplno, nebo to fláká. Já si myslím, že mladí kluci ani nemají v naturelu to flákat, že to opravdu bylo o zkušenostech a také o trošce štěstí, která nám mnohdy chyběla. Dnes vidíte, že Sparta Praha vyhrála s přehledem základní část extraligy, na Kometu by si nikdo nevsadil ani pětník a právě Kometa se raduje z postupu do semifinále a Spartě končí sezóna. V tom, že i tohle se může odehrát, je sport specifický, krutý a krásný zároveň.
V průběhu sezóny se v kádru vystřídalo několik hráčů, kteří přispěli ke společnému dílu, ale nepodařilo se je udržet pro celou sezónu, mám na mysli Ondřeje Havlíčka a Lukáše Havla. Můžete vysvětlit okolnosti jejich angažmá v Třebíči?
Situace byla taková, že když se naskytla možnost tyto hráče získat, tak jsme po nich sáhli. Hokej sledujeme, máme nějaké informace, takže my jsme oba tyhle hráče chtěli, ale zároveň jsme si byli vědomi toho, že když se jim u nás bude dařit, sáhne po nich extraligový klub. V případě Ondry Havlíčka to bylo jednoznačné, jsme s ním v kontaktu a on je nám vděčný za to, jaký jsme mu dali prostor, což on nám vrátil svojí neskutečnou produktivitou a hokejovostí, kterou náš tým v té době tolik potřeboval. Když se pak ozval extraligový tým Plzně, nebylo by fér toho hráče nepustit. Ostatně taková byla dohoda i s Ústím odkud k nám přišel. Pokud se týče Lukáše Havla, je to otázka jednání a komunikace. Přišel k nám z Třince, dostal u nás prostor, pravidelně bodoval, byl dobrý na přesilovkách. Potom se ozval bohatší klub, který měl Třinci co nabídnout, napsal jim nějaké hráče na střídavé starty do další fáze soutěže. Třinec se rozhodl, že Havla dá do Hradce Králové. Nám bylo oznámeno, že Lukáš Havel i David Ostřížek jdou do Hradce a my jsme to museli respektovat.
Kanadské bodování Horácké Slavie nakonec vyhrál kapitán David Dolníček těsně před Markem Lašem, takže ti zkušenější hráči se nakonec přece jen prosadili. Výborně se ale ukázali i další hráči, Vilém Burian, Martin Dočekal, Tomáš Vondráček, v obraně David Rangl a nadějní mladíci Stanislav Dietz, Vladimír Brož, nebo Martin Sobotka.
Je to pro nás vždycky potěšující informace. Tohle můžu ukázat na příkladu konkrétního hráče Standy Dietze, který k nám přišel z juniorky Českých Budějovic, měl jen pár startů za Písek, s první ligou neměl téměř žádné zkušenosti a během sezóny u nás dostal prostor a vypracoval se nám zde na klíčového obránce. To je pro nás radost, vidět, že ta práce, kterou děláme, má nějakou úroveň, nějaký smysl, že ti hráči nám vlastně rostou před očima. Co se týče zkušenějších hráčů, potvrzuje se i v extralize, že zkušenější hráče tým potřebuje a nakonec právě oni většinu důležitých zápasů rozhodují. My zkušených hráčů moc nemáme, protože takoví hráči musí být trošku jinak zaplacení, ale to už jsme zase u financí. Na druhou stranu mladíci u nás dostávají hodně prostoru na ledě a to i v klíčových momentech zápasu a díky tomu rostou.
V brance byl skvělý Šimon Hrubec, u něj je asi jasné, že ho nešlo udržet pro další sezónu. Máte informace, kde by měl Šimon působit a můžete případně naznačit, kdo by měl převzít ten těžký úkol ho nahradit?
Šimon tady odvedl skvělou práci a já myslím, že těch superlativů na jeho osobu a výkony bylo napsáno už hodně a že si to opravdu zaslouží. Zatím nemám žádné informace o jeho dalším působišti, ale budu jeho postup v kariéře sledovat. Co se týče Šimonova nástupce, tak zatím jasno ještě nemáme.
Jaký program měli hráči po konci čtvrtfinálové série, sešli se třeba na nějaké společné rozlučkové akci?
Někteří hráči museli plnit povinnosti ještě ve svých klubech. S těmi, kteří tady zůstali, jsme ještě týden trénovali, aby postupně přešli do jiného režimu a zátěže. Hráči bez dalších úkolů mají volno. Většina kluků ale hraje ještě ve svých klubech u A mužstva, ale třeba i v juniorkách. Jsme domluveni, že jakmile všichni skončí ve svých klubech, tak se sejdeme na společné večeři, kde bychom chtěli celou sezónu zakončit a rozloučit se s nimi.
Jsou hráči, se kterými počítáte do týmu pro příští sezónu? Ať už z tohoto letošního mužstva, nebo třeba z juniorky.
K tomuhle nemůžu v této chvíli nic říct, protože ještě pracujeme na tom, které hráče oslovíme, jestli oni budou ochotni podepsat smlouvu. Je ještě příliš brzo. Pro nás sice už sezóna skončila, ale jinak sezóna právě vrcholí. My samozřejmě nespíme, pracujeme, ale na tuhle otázku je strašně brzo.
Kdy tedy mohou fanoušci Horácké Slavie očekávat jména a konkrétní informace ke složení kádru mužů pro sezónu 2012 – 2013?
Nechci teď říkat úplně přesné datum, aby z toho pak nebylo pozdvižení, že se třeba o tři dny zpozdíme a bude zas všechno špatně. Samozřejmě to běží, s někým mluvíme dřív, s někým později. Jasněji bychom chtěli mít někdy v polovině dubna, tam musí být návaznost na začátek suché přípravy.
Můžete naznačit, s kterými kluby bude Třebíč spolupracovat? Budou to stejné kluby, jako letos, nebo se chystá nějaká změna – novinka?
Samozřejmě máme nějaký příslib, ale ty kluby jsou ještě ve hře o extraligový titul, takže teď nemají čas ani chuť se o něčem takovém bavit, a proto bych to teď nerad nějak zveřejňoval. Loni byla výborná spolupráce se Zlínem, na poslední schůzce s fanoušky jsem mluvil o tom, že proběhla předběžná jednání s Kometou vzhledem k dostupné vzdálenosti Brna a Třebíče. S Třincem také byla velmi dobrá spolupráce, ve hře jsou i České Budějovice, se kterými jsme spolupracovali letos, takže jak říkám, extraliga ještě neskončila, ale budeme chtít ve spolupráci pokračovat, možná ji i rozšířit. To všechno teprve uvidíme.
Fanoušky určitě zajímá i otázka kouče mužů. Máte už jasno, kdo tým z lavičky povede, případně, kdy by se měla tahle otázka dořešit?
Ta odpověď bude podobná, jako u minulé otázky. Jednání o složení realizačního týmu poběží souběžně s jednáními o hráčích. Někdy kolem desátého dubna bychom chtěli mít jasno v tom, kdo bude trenérem mužů.
Stihnul jste si Vy osobně už od hokeje aspoň trošku odpočinout a sledujete současné hokejové dění?
Odpočinku moc nebylo, ale hned po tom nabitém programu jsem odjel s rodinou na pět dní na hory, což byl výborný odpočinek. Teď hokej sleduji možná s ještě větší chutí a bez nervů, než když hrajeme soutěž. Samozřejmě sleduji různé trendy, práci v koučinku, hráče. Dvakrát jsem byl v Jihlavě na Ústí, v Hradci Králové, na Kometě jsem se byl podívat se na Spartu a s Radkem Novákem se chystáme na finále 1. ligy zřejmě do Ústí nad Labem. Chceme navštívit baráž o první ligu a podívat se tam na hráče úspěšných týmu 2. ligy, kde je možnost v těchto zápasech hraných na doraz si nějakého hráče vytipovat.
Jaká konkrétní práce a jaké rozhodnutí ohledně Horácké Slavie Vás v nejbližší době čeká?
Je to všechno, o čem jsme se už bavili. Je třeba dát do kupy základ týmu, zajistit složení trenérských dvojic ke všem mládežnickým týmům, objedeme už výše jmenovaná utkání a společně s marketingovým a generálním manažerem pracujeme na všech možnostech, jak získat finanční prostředky na další sezónu. Je třeba zajistit letní přípravu pro všechna družstva, zajistit sportoviště a vše zkoordinovat. Pořád je co dělat a já jsem rád, že sezóna pro nás skončila účastí v play – off a že nemáme jiné starosti. Někteří už nás viděli na místech, kde se bude hrát až do patnáctého dubna a já jsem velice rád, že se nás to netýká a že teď máme klid na práci a zajištění další sezóny. Věřím, že se nám to povede co nejlépe.
