Návrat ztraceného syna Davida Dolníčka

Jenže se nevrátil. Sezónu odehrál v celku nováčka druhé ligy z Pelhřimova a i když si tam vedl výborně, do první ligy se nepodíval. Letošní sezónu odstartoval ve Velké Bíteši a i tam zářil. Od nového roku je zase zpátky doma a hraje první ligu. „Maminka si přála, abych se vrátil, tak jsem se vrátil. Přemýšlel jsem, jestli to mám udělat, ale je to přece jen vyšší soutěž a jsou tu lepší hokejisti,“ vysvětluje Dolníček.

Do Třebíče přišel před Vánoci, ale do zápasů naskočil až v novém roce. S Dolníčkem v sestavě dokázala Třebíč vyhrát šest ze sedmi domácích zápasů. „Na Vánoce se pořádně trénovalo a je to hodně poznat. Venku bychom to mohli zlepšit a to se týká i mě,“ říká Dolníček a poukazuje na nepříliš úspěšné výsledky Horácké Slavie na soupeřových kluzištích.

Na začátku se třebíčský odchovanec ještě chvilku hledal, ale ve svém čtvrtém utkání proti Olomouci vstřelil dvě branky a na další přihrál. To byl pro něj zlomový moment. „Ten zápas se povedl, každá střela skončila v brance. Zvýšil jsem si sebevědomí a to je moc důležité pro pohodu hráče. Důležité jsou body. V prvních třech zápasech jsem nebodoval a potřeboval jsem se uklidnit. Moc jsem chtěl a tenhle zápas mně hodně pomohl,“ popisuje zápas s Olomoucí, který Třebíč vyhrála 9:2 a na oficiálních stránkách klubu duel redaktoři nostalgicky přirovnali „k utkání, jako za starých časů“.

David Dolníček opět v dresu mateřské Horácké Slavie

Zatímco ve druhé lize většina hráčů hraje při zaměstnání a v týmu bývá přibližně pětice hráčů, která se věnuje pouze hokeji, první liga je o něčem jiném. „Do Bíteše jsem dojížděl každý den. Celkem mi to tam šlo, hodně jsem hrál, byl jsem jedním z nejvytíženějších hráčů. První liga je ale trochu něco jiného. Už jsem se ale srovnal s rozdílem v rychlosti a tak. Chytnul jsem tempo a rozkoukal se. Už se tu cítím dobře,“ pochvaluje si.

Třebíč začala alespoň doma pravidelně vyhrávat, s přehledem přeskočila Prostějov a zdá se, že se jí podaří vyhnout se baráži. Venku má však Horácká Slavia stále co zlepšovat. Od Dolníčkova příchodu vydolovala pouze jeden bod v Kadani. Za celou sezónu vybojovala kromě senzačního vítězství v Jihlavě jen výhru v Jindřichově Hradci a Kadani. „Nevím, čím to je, ale je fakt, že se venku za celou sezónu moc bodů neudělalo. Kdyby se získalo víc bodů, mohli jsme být výš. Mám pocit, že nám venku moc nepřejí rozhodčí,“ krčí rameny Dolníček.

Jeho touhou je teď nějakou dobu v Třebíči vydržet. Třebíč se vždycky mohla pyšnit řadou odchovanců. Na nejvyšší úroveň to dotáhli Patrik Eliáš a Martin Erat, obrovským talentem je ve Slavii Vladimír Sobotka, ale řadu hokejistů vychovala Třebíč i pro svůj prvoligový tým. „Chtěl bych tuto sezónu dohrát dobře a asi bych chtěl ještě nějaký rok v první lize vydržet. Na závěr kariéry možná zkusím zahraničí,“ vypráví o svých plánech.

Své parťáky v útoku občas střídá, ale výbornými výkony zaujal zejména s dvojicí mladíků – Janem Korotvičkou a Pavlem Kubišem. Oba jsou o poznání mladší, ale David Dolníček se nad ně nijak nepovyšuje. „Oba dva kluci mají zkušenosti z extraligy. Spíše tedy řídí oni mě,“ říká se smíchem. „Hraje se mi s nimi výborně,“ dodává na závěr.