Představujeme juniory - brankář Pavel Míča

Největší odměnou pro Pavla Míču je vítězství

Odkud jste, kdy jste s hokejem začínal a jaké byly vaše hokejové začátky?
Jsem z Třebíče. S hokejem jsem začal na posledních trénincích 2. třídy, kam mě pozval můj první trenér, pan Jiří Burian. Moje začátky nebyly zrovna nejlepší, protože jsem hned na prvním tréninku spadl hlavou na led, naštěstí jsem měl ale helmu, takže to nebylo nic hrozného. Hned jsem teda věděl, že hokej hrát nechci. Vše jsem říkal tátovi se slzami v očích. Ten se domluvil s trenérem - panem Novákem, který mu poradil, ať zkusím ještě jeden trénink. Taťka asi nejspíš chtěl, abych hokej hrál a přemlouval mě, ať na ten trénink jdu. Rozhodl jsem se tedy, že to ještě vyzkouším. Ten trénink se mi zalíbil a řekl jsem, že hokej hrát chci. Od 3. třídy jsem již hrál přebor Jihomoravského kraje, tehdy se ještě hrálo na celé kluziště. Postupem času mě někdy přepadaly myšlenky, že chci skončit. Byla to ale pouze otázka několika chvil a okamžiků, které vždy přemohla touha hokej hrát. Zůstal jsem u hokeje až dodnes, za což jsem velice rád. Velkou zásluhu na tom má táta, který mě vždy podporoval a já mu za to moc děkuji.

V čem vidíte vaše hokejové přednosti a jaké jsou vaše slabiny?
Jsem brankář, takže mojí největší předností je dobrý postřeh a předvídání situací! Snažím chytat tak, aby kluci věděli, že je za nimi ještě někdo, kdo jim může pomoci. Je to pro ně velice důležité, když to vědí a cítí! No a ty slabiny prozrazovat nebudu, aby jich nemohl někdo využít, protože jich mám spoustu.

Co rádi děláte ve volných chvílích?
Nejraději odpočívám. Přes léto mám rád fotbal a tenis. Když je čas a volno, tak rád vyrazím s kamarády za zábavou.

Jaké sportovní ambice máte? Chcete se hokejem živit?
Pro mě by byla seniorská extraliga obrovským úspěchem. V tuto chvíli mám ale ještě spoustu času, abych hokejově vyrostl. Živit se hokejem je určitě výborná věc, protože děláte to, co vás baví. Takže bych to určitě bral.

Jaký vyznáváte žebříček hodnot? Je pro vás hokej na prvním místě?
Hokej je pro mě určitě důležitý. Dokonce bych neřekl, že je pro mě škola daleko důležitější než právě hokej.

Máte nějakou zábavnou hokejovou příhodu?
Tak hokejových příhod mám spousty. Spíš bych ale řekl že to jsou příhody z turnajů a soustředění. většinou jsou to věci z mládí. Teď si ovšem na nic nevzpomínám. Když se k nim ale s klukama vracíme, tak se rádi zasmějeme.

Jaký je váš hokejový vzor?
Řekl bych, že mým vzorem byl vždy někdo, komu se v tu chvíli nejvíc dařilo. Nikdy jsem nebyl ale tak „hotový“ z Dominika Haška, jako jsou teď kluci kolem pěti let. V paměti ho mám ale jako asi nejlepšího brankáře na světě! Obdivuji takové talenty jako je třeba Marek Schwarz, nebo Marc-Andre Fleury, který dokázal chytat už v 18ti letech NHL za Pittsburgh. Mezi těmi českými se mi nejvíc libí asi Dušan Salfický, který teď působí v Rusku. Dále se mi líbí styl Adama Svobody, jenž vloni chytal v Pardubicích. Před 2 lety byl pro mě nejlepší Roman Málek, se kterým dokázala Slavia vybojovat titul; na toho nesmím zapomenout!

Co je pro vás v hokeji odměnou?
Největší odměnou je pro mě VÍTĚZSTVÍ. Po vyhraném zápase dokážu mít někdy až neuvěřitelnou radost. A to vítězství je v životě moc krásná věc, i když není ani třeba hokejové! Je to prostě nádherný pocit!

V čem je podle vás hokej atraktivní?
Atraktivní je určitě pro diváky. Je to totiž nádherný sport, na který se krásně dívá. Je to pro ně prostě napětí, krása, rychlost a radost. A také to, že ve vyrovnaných zápasech to do poslední vteřiny nemá nikdo jisté.

Co je podle vás důležité pro třebíčský hokej, ať už mládežnický nebo “dospělý”, aby udržel resp. vylepšil svoji pozici?
Jednou z nich je bezesporu finanční stránka, podpora města, podnikatelských firem, drobných sponzorů i ostatních lidí. Dále je velice důležitá práce se začínajícími malými hokejisty.

Jak si představujete svůj život za 10 let?
Hlavně, aby byl člověk zdravý - to je nejdůležitější! 10 let je hodně dlouhá doba, takže si to teď nedokážu představit.

Jakou hudbu posloucháte?
Hudbu poslouchám podle nálady. Mám rád pomalé i rychlé písničky. Jediné, co nesnáším, je tvrdá muzika.

Co (kdo) je váš motor v hokejové kariéře ?
Asi cesta k úspěchu a radost ze hry.

V čem je síla současného kádru?
Především v tom, že jsme kolektiv a všichni se dokáží prosadit.

Je pro vás trénink jen nevítanou nutností nebo vás baví?
Nutností určitě, ale nevítanou, to bych neřekl. Kdyby mě tréninky nebavily, tak bych hokej asi nehrál.

Upravujete svůj jídelníček vzhledem ke zvýšené zátěži, kterou podstupujete? Jíte zdravě?
Na mě se moje stravování nijak neprojevuje, takže sním všechno, co mám rád.

Chtěl byste být nejlepším ze všech?
NE! Protože by mě to určitě stouplo do hlavy a potom už bych to nebyl já.

Kdybyste měl hodně peněz, za co byste je utratil?
Asi bych si nechal postavit pěkný rodinný dům, ve kterém by nám všem bylo krásně, nakoupil bych si spoustu oblečení, dále potom pořádné auto. A nesměl bych zapomenout ani na moje blízké.

Myslíte, že být hokejovou hvězdou se dá naučit nebo je to otázka talentu?
Je to otázkou talentu. Když pro to někdo není určen, tak z něj nic neudělá ani dřina a spousta práce!

Co je podle vás důležité (udělat pro to), aby se člověk stal špičkovým hokejistou?
Už odmalička pro to udělat všechno, poctivě trénovat a nepromeškat čas, kdy už bude pozdě.

Znamená pro vás léto od hokeje odpočinek nebo se vždy už nemůžete dočkat další zimy?
Ten odpočinek je dobrá věc, když už je toho ke konci sezóny dost. Postupem času už ale čekám až začne nová sezóna.

Sledujete webové stránky HS Třebíč? Co se vám na nich líbí / nelíbí?
Ano sleduji je. Líbí se mi na nich to, že jsou všeobecně velice dobře propracované.

Pamatujete se na svůj první gól? Kdy to bylo?
Já jsem gól ještě nedal (úsměv). Matně si ale vzpomínám, kdy jsem první gól dostal. Myslím si, že to bylo hned v prvním zápase v mé kariéře za 3.třídu, a to ve Žďáře nad Sázavou.

Hrál jste vždy ve stejné pozici jako nyní (útočník, obránce, brankář)?
Ano, od začátku jsem v bráně.

Jaké jsou podle vás vyhlídky juniorů pro příští rok?
Mezi ty největší přání patří určitě extraliga. Teď je to těžké říct. Záleží také určitě na vedení.

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo / zarmoutilo?
Potěšilo asi to, že jsme postoupili do osmičky a nemůžeme už spadnout do nižší soutěže, dále pak, že se mi začalo dařit, tak jak jsem si představoval, protože loňská sezóna pro mě byla ta nejhorší za těch 10 let, co hokej hraji!

Za ochotu při vyplňování dotazníku děkuje za redakci Jan Šindelář