Přesvědčil mě zájem Třebíče, říká Brož. Mluví o rivalitě v derby nebo azylu

Víťo, co tě přimělo kývnout na nabídku Třebíče?
Jak už to tak v takových případech bývá, roli hrálo více věcí. Především na mě udělal dojem zájem Třebíče, nemusel jsem se nikam nabízet, ať už sám nebo přes agenta, Třebíč mě kontaktovala sama, což je pro hráče vždy dobré. Značí to, že s vámi v klubu opravdu počítají. Roli hrála i zeměpisná blízkost, jsem z Vysočiny, takže se nemusím nikam stěhovat a můžu dojíždět. Do třetice bych zmínil změnu trenérů a s tím související změnu herní filozofie.

Mám to chápat tak, že jako tým plánujete hrát ofenzivně?
Ano, já jako útočník takový styl potřebuju. Máš pak větší šanci na to se prosadit.

Konkrétní roli v týmu jsi s trenéry už řešil?
Hned na jednom z prvních jednání jsme se o tom bavili. Čeká se ode mě především rychlost a podpora útočné fáze. Řekli jsme si, že je jen na mně, jakou pozici v týmu si uhraju. Napoví přípravné zápasy.

V čem vidíš svoje největší hokejové přednosti?
Nevím, jestli dokážu hodnotit sám sebe, ale podle toho, co o mě říkají ostatní hraju nepříjemný hokej. Soupeřům se dokážu dostat pod kůži, dohrávám souboje, mám rád černou práci před bránou… Nejvíc si ale užívám, když dokážeme někoho přehrát a přelstít. Asi jako každý útočník.

Znal jsi před svým příchodem do Třebíče některé nynější spoluhráče?
Pár kluků ano, s těmi ostatními jsem se seznámil během prvního týdne suché přípravy. Adaptace probíhá v pohodě.

Vedle koho budeš sedět v kabině?
Ještě nevím, zasedací pořádek stanovený prozatím nemáme. Teď je to tak, že skoro každý den trávíme někde jinde.

Což patrně souvisí i s azylem, který Třebíč následující dva roky čeká. Pro tebe to ale není novinka…
Jo, jsem zvyklý. Docela mě pobavilo, že jdu do klubu, který bude opět hrál v azylu. (směje se) Problém v tom ale nevidím, v Pelhřimově to bylo taky v pohodě. Morávky mají malý stadion, ale dobré je, že díky tomu tam pořád bude rachot.

Když se vrátím dva roky dozadu, na co sis musel se začátkem jihlavského azylu v Pelhřimově nejvíc zvykat?
Pro nás byly rozhodující zápasové dny, jinak jsme byli v Jihlavě na malé hale. Největší nezvyk bylo cestování a balení v den domácích zápasů, což nám v Třebíči prakticky odpadne, protože kompletní domácí zázemí budeme mít v Moravských Budějovicích.

V Jihlavě jsi strávil celou svou dosavadní dospělou kariéru, cítil jsi, že je čas na změnu?
Cítil, poslední dvě sezony nebyly z mého pohledu ideální. Věřím, že v Třebíči půjdu zase nahoru. Jihlavě jsem každopádně vděčný za sezony, které jsem tam strávil. Umožnili mi nakouknout do dospělého hokeje, ale jak říkám… Je čas posunout se dál.

Už ti došlo, že zažiješ derby Vysočiny na opačné straně barikády?
Jo, derby jsou vždy speciální zápasy a teď pro mě budou ještě speciálnější, když budu hrát proti mateřskému klubu.

Přemýšlel jsi, jak tvůj přestup mezi rivaly vezmou fanoušci?
Proběhlo mi to hlavou, ale víš jak… Myslím, že tahle rivalita je právě hlavně fanouškovská záležitost. My hráči se hokejem živíme a bereme to trochu jinak. Věřím, že fanoušci vědí, že jsem přestoupil kvůli sobě a svému rozvoji. Není v tom nic negativního.

Jak sis užil dovolenou před startem letní přípravy?
Především na cestách. S přítelkyní a pejskem vždycky někam vyrazíme. Ať už plánovaně, případně neplánovaně. Spíme v autě a v podstatě jedeme tam, kam se nám zrovna chce.

Zní to docela dobrodružně…
Nejvíc nás na tom baví, že na chvíli vypadneme ze zajetého stereotypu. Když se nám někde líbí, jsme tam delší dobu, když ne, jedeme dál. Fajn je i to, že se nemusíme nikam hnát nebo se něčím omezovat.