To asi takhle nejde říct, sezónu musíme hodnotit komplexně. Sezóna pro nás byla úspěšná ve všech směrech. Jediná věc, která nám dělá vrásky a kde máme deficit, je nabírání mladých talentů. Tady si myslím, že ta základna opravdu není, co se počtu dětí týče, na takové úrovni, jakou by si třebíčský hokej zasluhoval. Je to věc na které musíme pracovat.
Velkým úspěchem je postup juniorů do extraligy a nesmíme zapomenout ani na muže, kteří odehráli výbornou sezónu a prakticky s vlastními odchovanci, za výpomoci některých mladých hráčů z extraligy, dosáhli po delší době na play-off a odehráli opravdu dobrou sezónu.
Myslím si, že je hodně důležité, že jsme zkompletovali účast dorostu i juniorů v extralize.
 |
Kamil Pokorný prožívá hektické dny |
Já jsem zde už měsíc před tím působil, pomáhal jsem s mládeží. Neviděl jsem v tom nějaký problém, je to pořád práce kolem hokeje, která mě vždycky bavila a věřím, že i dál bavit bude. Je pravda, že je to trošku jiný způsob práce, ale u trénování jsem zůstal díky práci u mládeže. Ať už to byla šestá třída, nebo juniorka, kde jsem konzultoval různé věci a trénoval. Také v následující sezóně se chystám i při tomto vytížení ve funkci sportovního manažera zůstat u trénování a společně se Štěpánem Oberreiterem povedeme extraligovou juniorku, takže to pro mě opravdu nějaký velký přechod není.
Hráči sice v současné době čerpají zasloužené volno, ale pro manažery jsou duben a květen měsíce, kdy mají snad nejvíce práce. Jaké věci řeší sportovní manažer Horácké Slavie právě v těchto dnech?
Máte pravdu v tom, že tyto dny jsou hodně hektické. Hráči a trenéři mají pauzu, aby se zregenerovali po sezóně, ale na manažerském postu člověk pracuje neustále, a to hlavně v tomto období. V těchto dnech pracujeme na složení trenérských dvojic tak, aby byl klub po této stránce zajištěn u všech týmů. S trenéry dojednáváme jejich funkce, práci a kontrakty. Pracujeme také s hráči a to ať už se jedná o dorost, juniory, nebo "A" mužstvo. Jedná se o shánění informací, jednání s agenty a hráči, vyřizování smluv. Také zajišťujeme jednotlivým mužstvům sportoviště pro letní přípravu, která se rozběhne ve všech kategoriích 30. dubna. Takže jak říkám, dny jsou teď hodně hektické, ale je to nutné pro to, aby klub dobře fungoval.
Fanoušky a hokejovou veřejnost jistě nejvíc zajímá s kterými hráči jste prodloužili smlouvy, a s kterými hráči klub počítá pro nadcházející ligový ročník. Můžete již být v tomto směru konkrétní?
Dá se říct, že z osmdesáti procent už můžu být konkrétní. Pod smlouvou máme brankáře Filipa Luňáka, ode dneška brankáře Pavla Míču, od 1.7. pokračuje smlouva Michalu Valentovi, pracujeme ještě na jednom gólmanovi, který je mimotřebíčský a dokud nebude vše dotaženo, nechceme zveřejňovat jméno. Z obránců máme pod smlouvami Pavla Buličku, Ondřeje Dvořáka, Marcela Hrbáčka, Lukáše Slámu, Karla Šefčíka a do přípravy s muži se zapojí a pod smlouvy chceme ještě Tomáše Kalába a Dalibora Pálku. Otazník zatím visí u Bédi Ščerbana, který kvůli pracovnímu vytížení zvažuje, zda si o rok prodlouží kariéru. My máme zájem o jeho služby a rozhodnout by se mělo do zahájení letní přípravy, takže do čtrnácti dnů. Mezi beky máme v hledáčku ještě jedno jméno, které ještě nechci zveřejňovat, ale jsme v kontaktu jak s hráčem, tak s klubem.
Co se týká útočníků, tak pod smlouvami jsou David Dolníček, Martin Čech, Lukáš Handlovský, Ondřej Látal, Petr Zahradník, Milan Přibyl, Zdeněk Kubica a ode dneška i Jan Bula. K těmto hráčům by se měl přiřadit Jiří Burian, s kterým jednáme a jsme už téměř domluveni s Jakubem Matušíkem z Českých Budějovic, což je reprezentant do dvaceti let. Jen těsně mu unikla závěrečná nominace na Mistrovství světa. Tohoto hráče jsem měl půl roku v Havlíčkově Brodě a myslím si, že by měl svojí kombinační a technickou hrou, kterou produkuje, nahradit Jirku Olivu, jenž ukončil kariéru. V hledáčku máme ještě dva útočníky, které ještě nemůžu jmenovat. Jeden z nich zde už působil a jeden bude v Třebíči úplně novou tváří a měl by to být tahoun a lídr mužstva. Nezlobte se, ale dokud nebude ruka v rukávě, nemůžu víc prozradit.
Šanci v "A" mužstvu dostanou a s muži se budou připravovat i naši úspěšní junioři, útočníci Marek Kundela, Lukáš Dostál a Lukáš Nahodil. Víme jak to v hokeji chodí, takže ještě se nějací hráči asi objeví v srpnu, ale tohle by mělo být jádro týmu, které bychom pak chtěli už jen velmi citlivě doplňovat. Náš cíl je, aby tito hráči od prvního tréninku pracovali spolu.
Má klub už stanoven výkonnostní cíl pro novou sezónu?
Zatím ještě neznáme systém soutěže, zatím ho nezná nikdo a všechno jsou zatím jen dohady. V soutěži bude šestnáct účastníků a není ještě ani jasné jakým způsobem se bude postupovat do extraligy, ani jakým způsobem se bude hrát o sestup. Určitě to bude hodně složitá sezóna, protože si myslím, že dojde k tomu, že až čtyři, nebo pět mužstev bude hrát baráž o záchranu, nebo může dojít k přímému sestupu, takže to bude hodně nebezpečná sezóna. Ale jak říkám, zatím neznáme přesný hrací systém, takže ani výkonnostní cíl ještě nebyl stanoven. Snad v průběhu května by se měla situace vyjasnit a svaz by nám měl dát některé návrhy ke schválení.
Máte už jasno o složení trenérských postů u všech mužstev Horácké Slavie?
Od mužů až po šestou třídu je jasno. U mužů došlo k jedné změně. Místo Jiřího Otoupalíka bude spollečně s Josefem Horešovským trénovat Roman Mejzlík. Tady bych chtěl vysvětlit, že Jiřímu Otoupalíkovi skončila u mužů smlouva, nebylo to tak, že by byl odvolán. My jsme chtěli trenérský tandem, který si myslím, že svého vrcholu dosáhl letošním výsledkem oživit a Roman Mejzlík si za svoji práci pro klub, zkušenosti a profesionalitu zaslouží šanci u "A" mužstva.
Juniorku povedu já se Štěpánem Oberreiterem, dorost pak Jiří Otoupalík jako hlavní trenér a asistenta mu bude dělat Roman Vondráček. Ten zároveň bude jako hlavní kouč u osmé a deváté třídy. Novou tváří je pan Maštalíř, který u mládeže působil v Rosicích a Velkém Meziříčí. Je to člověk, který má velikou chuť u nás pracovat a má velký přehled o této věkové kategorii, takže bude pracovat jako asistent Romana Vondráčka. U šesté a sedmé třídy zůstane tak, jako letos vedoucí sportovních tříd Masarykovy školy, Josef Svoboda.
Po skončení sezóny jste si udělal radost, navštívil jste Spojené státy a klub NHL Carolinu. Jak se tahle vaše cesta vlastně seběhla?
Opravdu to pro mě byla radost. Dlouho jsem se tam chystal, byl jsem několikrát zván Pepou Vašíčkem, s nímž jsem v Brodě spolupracoval v letní přípravě, kdy jsem mu byl nápomocen a dělal jsem mu vlastně takového osobního kouče v části jeho letní přípravy. Když jsme 26. března skončili sezónu, tak jsem se nerozmýšlel a odjel jsem do Ameriky. Stihl jsme poslední tři zápasy v Carolině, viděl jsem všechny tréninky těch mužstev, která v Carolině hrála, protože oni přilétají den dopředu a připravují se na zápasy na ledě soupeře. Viděl jsem veškeré zázemí, což je věc, která každého člověka, který dělá do hokeje, musí nadchnout. To jsou věci, které člověk nevidí každý den. Samozřejmě jsme si našli i čas na zábavu, takže jsme si z Josefem Vašíčkem zahráli golf a kulečník. Bydlel jsem přímo u Pepy a on mi dělal takového průvodce, takže jsem neměl žádný problém. Nakonec jsem měl i možnost zúčastnit se závěrečného večírku hráčů Caroliny, kterým bohužel skončila sezóna, protože nepostoupili do vyřazovacích bojů. Nikdo to tam ale nebral po loňském vítězství ve Stanley Cupu nijak tragicky, protože i diváci tam pochopili, že není každý rok posvícení a ocenili, že hráči dali do zápasů všechno. Závěrečná děkovačka a aplaus ukázal, že diváci hokej berou opravdu jako sport, a že to není otázka života a smrti, jako je tomu v některých případech u nás.
Měl jsem pak ještě možnost navštívit na tři dny New York, kde jsem se ale na hokej nedostal, protože byla zrovna pauza před play-off, zato jsem ale viděl zápas NBA mezi New York Knicks versus Detroit Pistons, což je předloňský vítěz NBA, v Madison Square Garden, tedy hokejovém chrámu, kde své zápasy hrají slavní Rangers s Jágrem a Strakou. Zápas navštívilo dvacet tisíc diváků a byl to obrovský zážitek. Jediné z čeho jsem měl strach, bylo létání, ale i to jsem nakonec přežil, takže jsem se vrátil odpočatý a s novým elánem. Některé věci, které jsem si tam natočil, bych chtěl uplatnit i u nás v tréninkovém procesu.
U nás se traduje, že diváci v NHL nechodí na hokej , ale spíš na popcorn a colu. Jak ve vašich očích vyznívá srovnání atmosféry na zápasech u nás a v Americe?
Tohle nebudu vyvracet, protože jsem tam i tohle viděl. Oni si opravdu koupí popcorn, cukrovou vatu, colu, ale zápas, pokud se v něm něco děje, má obrovskou atmosféru. Diváci jsou vděčni za každou srážku u mantinelu, za každou střelu, nebo za každý v oslabení vyhozený puk. Při zápase Caroliny s Tampou Bay, kdy obě mužstva ještě měla naději na postup do play-off, mělo utkání takový náboj, že v něm nebyla snad jediná hluchá minuta a stadion burácel od první do poslední minuty. I když domácí nakonec prohráli, tak diváci jim za výkon, který předvedli, poděkovali. Samozřejmě, ne všechny zápasy jsou zrovna takovéto. Trochu zklamáním byl zápas s Atlantou, kdy už domácí byli vyřazeni z play-off, ale v posledním zápase zase prohrávali po dvou třetinách 1:4 s Floridou a dvě minuty před koncem dokázali vyrovnat na 4:4. V prodloužení pak dal dvacet vteřin před koncem Brind´Amour vítězný gól a v tu chvíli jsem myslel, že hala spadne, že to snad byl gól, který rozhodl o vítězství ve Stanley Cupu. Přitom to byla branka, která znamenala zisk dvou bodů, které už vlastně nic neřešily. Diváci v Carolině opravdu hodně fandí. Slyšel jsem jen minimálně pískotu, nebo bučení a i to bylo spíše při nějakém sporném rozhodnutí rozhodčího a nikoli na adresu vlastních hráčů.
