Proti pardubické rezervě jste si zapsali páté vítězství v řadě, předpokládám tedy, že zápas se vám bude hodnotit dobře.
Jasně, vyhráli jsme, což je fajn. Po dvou třetinách jsme vedli 4:1, ale musím říct, že Pardubice hrály taky velice dobře. Mě osobně to až překvapilo, takže dokázaly snížit na 4:3. Závěr zápasu jsme si ale z mého pohledu pohlídali a bereme důležité tři body.
Říkáte, že Pardubice hrály velice dobře, ale nebylo to spíš o tom, že vy jste třetí třetinu trošku podcenili?
Neřekl bych, podle mě jsme hráli podobně jako v první a druhé třetině. Rozdíl byl v tom, že v první a ve druhé třetině jsme přidali i góly, v té třetí jsme se až do jejich hry bez brankáře neprosadili. I proto snížili na 4:3. Když vedete o dva nebo o tři góly, je to svým způsobem vždycky ošidné, protože čekáte, co druhý tým udělá.
Asi z vlastní zkušenosti potvrdíte, že když se prohrává, paradoxně se týmu mnohdy hraje líp, protože už nemá co ztratit.
Přesně tak. Když prohráváte o tři góly, prakticky se nemůže stát nic horšího, než že dostanete další dva góly a bude to o pět. Takže to zkusíte, začnete mnohem víc útočit a buď je z toho krásný zápas, popřípadě dostanete pár dalších gólů a je z toho debakl. I v tom je hokej nádherný sport, vždycky se hraje až do poslední vteřiny.
Nemůžu se nezeptat, jak se vám jako hráči zvyklému z extraligy na vysoké návštěvy hrálo v Chrudimi před 200 fanoušky?
Říkal jsem klukům, že to bylo podobné jako v Bukurešti, kde chodilo snad padesát lidí. Vždycky je lepší, pokud vám na zápas dorazí třeba šest tisíc lidí, o to víc vás taková návštěva motivuje, podvědomě nic nevypustíte. Ale takhle to zkrátka v Chance lize je. Myslím, že problémy s naplněním stadionu nejsou jen v téhle soutěži, podle mě je mají i některé extraligové kluby.
Zmínil jste vaše letošní angažmá v rumunské Bukurešti, přičemž když jsme spolu mluvili zhruba před měsícem a půl, už tehdy jste říkal, že byste se rád vrátil do Česka. Chybělo vám domácí prostředí?
Jsem člověk, který si rád povídá, který je komunikativní, má rád srandičky... Taková česká klasika. V Bukurešti tohle moc nefungovalo. Bylo to takové strojové, chyběla mi uvolněnost. Připadal jsem si tam trošku jako v kleci. Když pak jdete na zimák a ani se na něj netěšíte, logicky se to projeví. Proto jsem moc rád, že přišla nabídka z Třebíče, parta je tady super, jsem z toho až překvapený. Pohoda v kabině je totiž vždycky základ. Pokud ji máte, může váš tým dosáhnout velkých věcí. Potvrdilo se mi to třeba v Českých Budějovicích, kde právě taková pohoda byla. (Jiří Ondráček získal s Českými Budějovicemi v sezoně 2021/2022 extraligový bronz pozn. red.)
S aklimatizací do týmu vám navíc může pomoct i určitá zlínská kolonie, která v Třebíči funguje, ne? Předpokládám, že Antonína Bořutu, Šimona Frömela a možná i Michala Vodného znáte dlouhodobě.
Je to tak, s klukama jsem si před podpisem smlouvy v Třebíči volal a všichni mi potvrdili, že je tady super parta, dobrý tým a dobří trenéři. I mně se to potvrzuje, takže si to tady užívám. Doufám, že v tomhle duchu budeme pokračovat dál. Na druhou stranu, pokud by tady zlínští kluci nebyli, myslím, že ani tak bych neměl problém zapadnout. Jak říkám, parta je tady velice dobrá.
Jak dlouho vlastně probíhala jednání o vašem příchodu do Třebíče?
De facto mi stačil jeden telefonát s panem Pokorným. Třebíčská vize se mi líbí, takže jsem už pak nic neřešil a soustředil se na to, že půjdu do Třebíče. Následně se už jen čekalo na vyřízení papírů z Rumunska, což trvalo zhruba tři dny. Taková rychlost mě překvapila.
Třebíčská hra je založená na poctivé obraně, to by vám jako vyhlášenému defenzivnímu útočníkovi mohlo vyhovovat, ne?
Jo, přesně o tomhle jsme se bavili s trenéry, myslím, že by mi třebíčský styl mohl vyhovovat. Je to další důvod, proč padla moje volba právě na Třebíč.
Co vaše souhra v útoku s Davidem Michálkem a Radimem Ferdou?
Myslím, že na začátek je to dobré, ale je mi celkem jedno, do které lajny mě trenéři zařadí. Vždycky se budu snažit hlavně odvést maximum pro tým. První zápas pro mě nebyl úplně snadný, protože jsem šest dní nebyl na ledě, teď se to postupně zlepšuje. Ale je jasné, že vypilování souhry ještě nějaký čas zabere. Možná tak dva nebo tři zápasy. Každopádně věřím, že klukům s přibývajícím časem pomůžu ještě víc.
V sobotu vás doma čeká Poruba, zatím suverénní tým letošní Chance ligy. O to větší motivace pro vás předpokládám bude, abyste zápas zvládli.
Jasně. Shodou okolností jsem se byl v neděli podívat na hokej ve Zlíně, kde hrála právě Poruba a bylo na nich vidět, že mají pohodu. Věřili si, hráli uvolněně. Nečeká nás nic jednoduchého, ale uděláme maximum, abychom vyhráli a prodloužili naši vítěznou sérii. Před reprezentační přestávkou se vždycky chcete dobře naladit.
