Pane Lenere, jaký byl důvod Vaší návštěvy v Třebíči, v Horácké Slavii?
Když cestuji za extraligovými zápasy mládeže, juniorů, nebo dorostu, snažím se tuto cestu využít k návštěvám i menších klubů. Tentokrát jsem cestoval z Brna z velkého semináře, a tak jsem se rozhodl udělat takovou, nechci říct přepadovku, ale neplánovanou návštěvu tady u vás v Horácké Slavii Třebíč.
Co jste měl možnost zde na Zimním stadionu Města Třebíče – MANN+HUMMEL ARENĚ vidět?
Na ledě probíhal trénink třetí třídy a musím říct, že mě nadchnul. Na tréninku bylo mnoho dětí, a s nimi šest trenérů. (Milan Přibyl,Matěj Psota, Roman Erat a Milan Máj, Mojmír Wolf - pozn. red.) Z nich jsem poznal Rosťu Malenu a Romana Erata. Myslím, že tam byli i další hráči, což je důležité. Také na ledě pracovali dva trenéři brankářů. Na všech trenérech bylo vidět, že moc dobře vědí, co dělají, a že to nedělají poprvé, nebo že by se chtěli přede mnou ukázat. Každý pracoval na svém místě, cvičení byla připravená, šlo o cviky na malém prostoru, bruslení na určeném místě, což je pro hráče důležité kvůli orientaci. Viděl jsem různé hry, honičky, vše na malém prostoru. Došlo i na bruslení přes celé hřiště, což je také velmi důležité. Celý trénink byl veden pozitivně, trenéři najezdili mnoho kilometrů a všímal jsem si, jak jezdí s jednotlivými hráči, jak je doslova stínují a přitom jim radí. Je velmi důležité v tomto věku odstranit u dětí špatné návyky a ukázat jim ty správné, což nejde hned. Za všechny mohu jmenovat jen takový zdánlivý detail, jak při bruslení správně protáhnout nohu, který trenéři dětem mnohokrát vysvětlovali. S malými dětmi je nejvíc práce.
Jaký jste tedy měl z tohoto tréninku celkový dojem?
Mluvil jsem i s rodiči a ptal jsem se jich, jestli je to baví. Potvrdili mi, že ano, protože to baví i jejich děti. A to je na sportu to nejdůležitější. Celý trénink byl veden pozitivně, byla tam zábava, a přitom se děti učily nové věci a zdokonalovaly se. Trénink měl velkou energii a podle toho já každý trénink hodnotím. Musí mít zdravou energii a dobrou náladu. Bylo vidět, že děti to baví, nestály někde v koutku, ale celý trénink doslova žily. Když to tak nazvu, pořád si mezi sebou štěbetaly, švitořily, což je signál, že je to opravdu bavilo. Musím říct, že malé kluby navštěvuji a tohle byl jeden z nej tréninků, které jsem v poslední době viděl. Po tréninku jsem o tom mluvil i s Rosťou Malenou.
Říkal jste, že objíždíte více klubů, můžete tedy srovnávat. Jak z tohoto srovnání vychází Horácká Slavia Třebíč?
Ano, mám zkušenosti i z jiných klubů, nedávno jsem byl v Hradci Králové podívat se na juniora Pavlíka, pak jsem se stavil v Jaroměři, Novém Městě a Náchodě. Nejsem naivní, abych si myslel, že všechno a všude je super, ale trénink v Třebíči musím pochválit. Trenér musí být i dobrý motivátor, musí umět vidět chybu, zkusit ji s tím daným hráčem odstranit. Každý trenér má na ledě dvacet individualit, které musí umět vhodně a ve správnou chvíli povzbudit, to je strašně důležité.
V těchto věkových kategoriích klademe důraz na to, aby děti měly na tréninku asi padesát procent her a padesát procent cvičení. Je důležité nechat dětem prostor. Tohle všechno jsem v Třebíči viděl a ta hodina u ledu utekla nejen mně, ale i hráčům a rodičům velmi rychle. Byl jsem s tím, co jsem viděl, opravdu spokojen.