Co mi chybí za mořem? Nic, libuje si Vladimír Sobotka

„Myslím, že nakonec to vyšlo docela dobře. Sice jsem začínal na farmě, ale snažil jsem se, pracoval jsem a nakonec se mi podařilo probojovat se do prvního týmu.“

Výborně Vám osobně vyšlo hlavně play-off s Montrealem. Odehrál jste šest zápasů a v nich jste vstřelil dva góly. Měl jste tak dobře načasovanou formu, nebo jste si "sedli" se spoluhráči?

„Já se snažím hrát na sto procent každý zápas a ten první gól byl docela šťastný, v play-off jsem měl docela štěstí.“

Tu sérii s Canadiens jste natáhli až na sedm zápasů. Čím to podle Vás bylo, že nakonec Bruins nepostoupili do dalšího kola?

“Nevyšel nám poslední zápas u nich, který jsme prohráli 5:0. Před tím jsme je porazili třikrát po sobě, ale u nich doma jsme na ně neměli, byli lepší.“

O fotografie Vladimíra Sobotky byl značný zájem. Na snímku Vladimír Sobotka uprostřed mezi Michalem Mikeskou a Leošem Čermákem

Vaše cesta do NHL není v dnešní době obvyklá. Mladí hráči odcházejí co nejdříve do nižších soutěží, ale tam potom třeba nedostanou tolik příležitostí ve hře a těžko se prokousávají výš. Vy jste zvolil přesně opačnou cestu. Prvně jste se vyhrál ve Slavii Praha v naší extralize a teprve pak jste šel za moře. Tenhle způsob se Vám evidentně vyplatil. Co bylo hlavním motivem toho, že jste zvolil tuhle cestu do NHL?

„Nejvíc mě asi ovlivnil pan Růžička, když mi říkal, že mám ještě vydržet, že dostanu velkou šanci na Slávii. Tak to i bylo, odehrál jsem několik sezón za Slavii, tam jsem se vyhrál a pak jsem šel zkusit štěstí do Bostonu.“

V dnešní době internetu není problém najít výsledky třeba i Třebíče, nebo Velkého Meziříčí, kde letos působil Váš bratr Lukáš. Využil jste v sezóně této možnosti?

„Jo, jo, to určitě. Sleduju bráchu, jak se mu daří, někdy se podívám i na Třebíč, na Slavii.“

Jaromír Jágr, když odcházel, vzal si do Ameriky s sebou maminku, neuvažoval jste také o této možnosti?

„Táta s bráchou za mnou přiletěli, mamka bohužel nemohla z pracovních důvodů. Určitě by se tam také ráda podívala. Snad se to podaří další rok, jestli zůstanu v NHL.“

Ještě než jste odešel do NHL procestoval jste kus světa, hrál jste na mistrovství světa juniorů, takže jste už nějaké zkušenosti ze světa měl, dá se říct, že jste už nebyl žádný zelenáč. Přesto, co Vás v Americe nejvíc překvapilo?

„Vždycky, když jde někdo do NHL, je první roky nováčkem. To platí i pro mě a ještě nováček rok, nebo dva budu. Co mě nejvíc překvapilo? Asi přístup k tréninkům, ten tam je úplně jiný, určitě také systém hry a hra do těla. Je to prostě úplně něco jiného. Těch odlišných věcí je hodně.“

Dejme tomu, že máte možnost vzít si s sebou za moře něco co Vám tam chybí, když tam jste už delší dobu. Co by to bylo?

„Určitě by to byla rodina a kamarádi, i když to se dá vyřešit. Jinak jsem měl snad všechno. Lidi se tam o mě starali, takže vše co jsem potřeboval, jsem měl.“

V zámoří bývá zvykem, že se hráči zúčastňují různých charitativních akcí, tohle sice není dobročinná akce, ale co říkáte na setkání s fanoušky tady v Třebíči?

„Jo, určitě super zpestření pro lidi tady v Třebíči a pro fanoušky, zahráli jsme si florbal, fotbal. Já se takovýchto akcí zúčastňuji rád, nedělá mi to žádný problém, rád přijdu i příště.“

V poslední době všeobecně ubývá dětí, které se věnují aktivně sportu, zkuste jim říct, proč by sport měli dělat a proč by si měli vybrat třeba zrovna lední hokej.

„Na prvním místě je to musí hlavně bavit, nesmí je do toho třeba rodiče nutit, když to dítě samo nechce. Já myslím, že hokej je super hra, baví mě celý život a doufám, že pár let to tak ještě zůstane.“