Menu +

David Mazanec: Ať budu kdekoli, budu hrát naplno.

Rozhovory
David Mazanec, rodák z Písku a bratr tamního trenéra Milana Mazance, je bezpochyby jedním z nejzkušenějších zadáků, kteří se kdy v dresu Třebíče objevili. Už dávno by stabilně hrál v extralize, kdyby jej nezastavilo nepříjemné zranění. Z něj se však postupně vyléčil, přestoupil do Horácké Slavie, v níž vede tabulku produktivity obránců. David ale není jenom výborný hokejista, je to také vtipný společník, s kterým se příjemně povídá a hlavně – který si oblíbil Třebíč. "Jen ta zima je tady hrozná," dodává s úsměvem.
Sdílejte článek
 
Davide, je to možná trochu obligátní otázka, ale přesto bych se rád zeptal, jak se Ti v Třebíči po zhruba půl roce líbí.
Líbí se mi tady hodně, jenom ta zima je tady opravdu hrozná. S tím souvisí cestování, to je pak vážně paráda. Ale jinak je to krásné město.

V Písku není tolik sněhu, když říkáš, že je v Třebíči hrozná zima?
V Písku je taky dost sněhu, ale taky je tam všude rovina. Tady máš všude kopce, takže není sranda se někam dostat.

Říkal jsi, že je Třebíč krásná. Tys ji hodně procházel? Když jsem se třeba bavil s ostatními kluky, ti nebyli ani v židovském městě, ani v bazilice, které jsou zapsány v UNESCO...
No, tam jsem se byl podívat. Ne, že bych byl nějak moc na památky, ale prostě jsem to obešel. Podíval jsem se, jak to všechno vypadá, město jsem si prošel, případně projel autem. Chci totiž vědět, že je tady něco jiného než zimák.

Oproti Marijánce, kde bydlíš, to tedy pro historickou část města určitě vyznívá lépe...
Určitě, ale tyhle betonové džungle jsou dneska všude na okrajích měst. Takže je jenom dobře, že je ta židovská část zachovaná.

Když to tedy srovnáš s Pískem, který je taky krásný – co bys mohl v Třebíči oproti němu vyzdvihnout a naopak, co bys chtěl, aby se přestěhovalo do Třebíče?
V Písku je větší rovina, dá se jít do lesů na procházku. Tady bych určitě vyzdvihl tu židovskou čtvrť, tam se mi líbilo.

David Mazanec

David Mazanec v plzeňském dresu.
(foto: www.hcplzen.cz)


Přesuneme se k hokeji. Nelituješ toho, že nehraješ v Plzni? Pokud si vzpomínám, tak na tiskovce, která následovala po zápase s Pískem, Tvůj bratr Milan prohlásil, že v první lize nemáš co dělat.
Nevím, jestli tohle prohlásil. Když jsme se spolu bavili, tak mi říkal, že jsem dřevák a že jsem se na ledě motal. (úsměv) Ale určitě toho lituju, že nemůžu hrát extraligu. A nejen, že nemůžu hrát v Plzni, ale i jinde. Jenže takový je život a taková je tahle práce. Dneska můžeš být ze dne na den úplně někde jinde, nikdo se s tebou nebaví, jestli chceš nebo nechceš. Já vždycky říkám, že ať budu kdekoli, budu hrát naplno, protože bez toho to nejde.

Tebe zastavilo zranění ramena. Je to důvod, proč nehraješ v extralize? Máš s tím pořád problémy?
(klepe na dřevěnou lavičku) Musím to zaklepat, protože se dá říct, že to rameno pořád drží. Ale je pravda, že jsem se kvůli němu v Plzni nechytl, protože jsem tam neodehrál ani jeden zápas. Přesně mezi letní a zimní přípravou jsem byl na operaci a pak už jsem nedostal vůbec žádnou šanci. V tréninku pak bylo jasné, že nikdo nechce hráče, který jenom trénuje, a nevidí ho v zápase.
Zatím to rameno drží a snažím se s ním trochu cvičit. Ale je to po dvou operacích a už to nikdy nebude jako dřív.

Když se vrátím k Tvému bratru Milanovi – on prý zařídil Tvůj první gól v kariéře...
To byl první gól v první lize. Hráli jsme myslím proti Karviné, vyskočil jsem tam jako junior, on na mě vyhrál buly, já do toho plácnul a spadlo to tam. Tenkrát jsem vstřelil dva góly a u obou byl on – jednou na mě vyhrál buly a jednou mi odblokoval hráče.

Když jsme u těch gólů – také jsem četl, že svůj druhý extraligový gól jsi dal den po svatbě...
To je pravda. Hrálo se v pátek a v neděli, já se mezitím v sobotu oženil. Termín svatby jsem si totiž naplánoval ještě, když jsem byl v Písku a vůbec jsem nevěděl, že bych měl jít do Plzně. Tenkrát byl ten termín asi nejlepší, jenže pak jsme přijeli ve tři hodiny ráno z Vítkovic do Písku, druhý den jsem se oženil a v neděli jsem naskočil proti Budějkám. Dal jsem gól a trenér Farda mi řekl, že se budu muset ženit každý den před zápasem.

Trénink

David Mazanec zkouší na Jana Koťátka jednu ze svých parádiček – blafák, v němž si prohodí puk mezi nohama.

Jirka Beroun o Tobě v našem off-lineovém rozhovoru řekl, že se staráš o různé srandičky na tréninku. Můžeš popsat nějakou hodně zvlášť povedenou?
Já ani nevím (přemýšlí). Napadají mě jen takové ty obyčejné, že se někomu zamotají slipy do izolace, pak si s tím házíme anebo s tím házíme do koše. To je ale normální. (úsměv)

Včera jsem mluvil s Honzou Koťátkem a ten říkal, že v šatně hrajete nohejbal. To je taky běžná praxe?
No, moc ne. Na to jsme přišli v poslední době. Kluci, kteří bydlí na Atomu, se nudí, takže vymýšlíme takové ptákoviny. Udělali jsme si ze stolů síť a hráli jsme v šatně nohejbal. Trochu jsme se zabavili a hýbali jsme se u toho.

Co vám na to říkají trenéři, když takhle vlastně demolujete šatnu?
Nic. Ale my to nedemolujeme, aspoň se ji snažíme nedemolovat. (úsměv) Tím míčem se toho moc neudělá.

Poslední otázka – Tvou další velkou zábavou je scrabble. Hraješ ho často?
Hraju ho docela dost, hlavně s manželkou. Je to dobrá průprava, kolikrát člověk vymyslí slova, o kterých si myslí, že v češtině vůbec neexistují, ale pak se koukneš do slovníku a to slovo tam je. Zabije se s tím spousta času a jsou u toho hádky a rozepře a hlavně sranda.

Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář

Podobné články

Rozhovory

Musíme do toho vletět hned od prvního mistrovského utkání, říká Michal Vodný

09.08.2019
Rozhovory

Hrával v USA i ve Švédsku, nyní na doporučení od Michala Mikesky zabojuje o třebíčský dres

04.08.2019
Rozhovory

Chceme předvádět atraktivní hokej, který bude diváky bavit, říká Martin Sobotka

28.07.2019