Menu +

Historie

Vývoj názvu klubu

vznik názvulistopad či prosinec 1927
vznik klubu19. února 1928
1928 - 1948SK Horácká Slavia
1948 - 1951Sokol II
1952 - 1953INVAZ (Instalační závody)
1953 - 1953GZ (Gottwaldovy závody)
1953 - 1955TJ Tatran Třebíč
1956 - 1970TJ Spartak Třebíč (sloučení s bývalým DSK od 1. ledna 1956)
1970 - 1975TJ ZMS (Západomoravské strojírny) Třebíč
1975 - 1978TJ ZETOR (ZKL) B
1978 - 1985TJ ELITEX Třebíč
1986 - 1991TJ Třebíč
1991 - nyníSK Horácká Slavia (od 13. června 1991, k původnímu názvu návrat po 43 letech)
(Informace jsou bez záruky)

Hokejisté, kteří v klubu začínali...

... a později hráli nejvyšší soutěž:

Pernička, Sláma M., Vidlák, Bouzek, Polák, Navrátil, Čech N., Ošmera M., Pavlů, Bulant, Potůček, Vaněk, Přinosil, Neuman, Stloukal, Hildebrand, Čapek K., Havlíček, Herčko, Horký J., Raus, Oberreiter, Válek O., Pavlík K., Dostál I., Mejzlík R., Eliáš P., Malena R., Erat M., Mikeska M., Čermák L., Buďa M., Němec O., Erat R., Hlouch R., Beroun J., Čachotský T., Kubiš P., Čech M., Sobotka V., Laš M., Nahodil L., Burian V., Dočekal M., Bartejs T., Vondráček T., Vejmelka K., Pyrochta F.

... a později oblékli reprezentační dres:

v mužstvu dospělých: Pernička, Sláma M., Vidlák, Bouzek, Ošmera M., Pavlů, Strnad, Jahoda, Bulant, Ošmera A., Havlíček L., Čapek K., Válek O., Mejzlík R., Dostál I., Eliáš P., Mikeska M., Čermák L., Erat R., Erat M., Kubiš P., Němec O., Sobotka V., Dočekal M., Pyrochta F., Bartejs T., Vejmelka K.
v mládežnických družstvech: Hildebrand, Čapek, Válek, Smejkal, Erat M., Látal O., Souček M., Kousal R., Němec O., Čachotský T., Kubiš P., Čech M., Sobotka V., Laš M., Vondráček T., Salák J., Vejmelka K., Bartejs T., Pyrochta F.
v národním mužstvu Itálie: Pavlů st.

... a později hráli na MS v ledním hokeji:

v mužstvu dospělých: Sláma M., Vidlák, Bouzek, Ošmera M., Havlíček L., Válek O., Eliáš P., Erat M., Němec O., Sobotka V., Vejmelka K.
v mládežnických družstvech: Erat M., Souček M., Němec O., Sobotka V., Pyrochta F., Vejmelka K.
v národním mužstvu Itálie: Pavlů st.

... a později se stali mistry světa:

Miroslav Sláma, Vladimír Bouzek, Oldřich Válek, Martin Erat (MS juniorů), Ondřej Němec

Slavné osobnosti

doc. dr. Vladimír Bouzek CSc.

První mistr světa z roku 1947 v Praze, ZOH ve Sv. Mořici stříbro, mistr světa z roku 1949 ze Stockholmu. V roce 1948 byl členem akademického mužstva ČSR, s nímž získal titul mistrů světa v Davosu. V roce 1952 mistr ČSR s mužstvem VŽ Ostrava.
Tituly, které získal jako trenér:
- 10 titulů mistra republiky s Kometou Brno 1956-66.
- 2 tituly mistra NSR s EV Füssen v letech 1968-69
- 1 titul akademického mistra světa s mužstvem ČSR v Poianě Brašov v roce 1952
Doc. Bouzek hrál také fotbal - v letech 1949-53 třikrát reprezentoval ČSR.

Miroslav Sláma hokejový mistr světa a nositel stříbrné olympijské medaile v ledním hokeji

Milan Vidlák reprezentant ČSR na třech mistrovstvích světa v ledním hokeji

Miloslav Ošmera reprezentant ČSR na třech mistrovstvích světa v ledním hokeji, hrával i s Vladimírem Bouzkem

Dr. Karel Čapek bývalý hráč Košic (11 extraligových sezón), v ligovém hokejovém týmu se mu podařil rekordní výkon, kdy nastřílel 6 branek za jedno utkání, 4 roky trénoval ženskou hokejovou reprezentaci ČR, dlouholetý ředitel klubu SK Horácká Slavia Třebíč

Libor Havlíček jeden z největších talentů konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let. Vynikající technik, vynikal skvělou přihrávkou a čichem na góly. Hokejově vyrůstal v Třebíči, kde exceloval až do svých 17 let. Odešel za zkušenou do Brna, vojenskou službu odsloužil v Dukle Jihlava, kde pod vedením Jaroslava Pitnera ještě zdokonalil své herní umění. Po vojně se vrátil do Brna, hrál také v reprezentaci

Oldřich Válek mistr světa z roku 1985, osobností ligy se stal v Dukle Jihlava, kam přestoupil v osmnácti letech z Třebíče

Patrik Eliáš hráč týmu NHL New Jersey Devils, držitel Stanley Cupu v letech 2000 a 2003, bronzový na ZOH 2006, bronzový na MS 1998 a 2011, držitel Zlaté hokejky za sezónu 2008-2009

Martin Erat hráč týmu NHL Nashville Predators, držitel zlaté medaile MS juniorů za rok 2001, bronzová na ZOH 2006 a stříbrná na MS 2006

Michal Mikeska vítěz kanadského bodování české extraligy v dresu mistrovských Pardubic v sezóně 2004/2005, reprezentace (nejlepší útočník turnaje Baltica Cup v roce 2002)

Leoš Čermák vicemistr republiky za rok 2002 s Vítkovicemi, vicemistr republiky za rok 2012 s Kometou Brno, reprezentace

Ondřej Němec mistr světa z roku 2010, bronzový na MS 2011 a MS 2012

Vladimír Sobotka třetí odchovanec Třebíče v NHL

Roman Erat druhý v soutěži „Nováček sezóny 2002/03“, vicemistr republiky za rok 2012 s Kometou Brno, jedno utkání v reprezentaci

Přehled prvoligových sezón

Stanislav Neruda a Zdeněk Kučírek foto: Martin Mutl, Horácké noviny

Sezóna 97/98

Boom třebíčského hokeje. Spolu s Třebíčí do 1. ligy postoupilo Znojmo, které se záhy stalo největším třebíčským rivalem (derby). Nezkušený třebíčský tým se postupně propracoval až na překvapivou konečnou čtvrtou pozici v tabulce. Kdekdo si před začátkem sezóny říkal, zdali by nebylo lepší hrát na čele druhé ligy než na chvostu první. A vida! Stadiónem vládla skvělá atmosféra, síla byla především v domácích utkáních, ve kterých Třebíčští jen dvakrát prohráli.

Sezóna 98/99

sehranější tým se po tradičně nevydařeném začátku brzy usadil za nejambicióznějším týmem 1. ligy, Znojmem. Kompaktním výkonem, zejména skvělými výkony před domácími diváky (pouze jedna porážka!) si toto místo Třebíčští průběžně udržovali až do samotného závěru.

Patrik Eliáš foto: Martin Mutl, Horácké noviny

Sezóna 99/00

Další docela zdařilý ročník. V prvních dvou utkáních si v Třebíči zahráli z důvodu problémů při podepisování smlouvy v NHL i Patrik Eliáš a Kanaďan Brendan Morisson. Poměrně vyzrálý tým se po rozpačitém začátku čtrnáctizápasovou šňůrou bez porážky usadil za dlouho vedoucím Chomutovem a s ambicemi z druhého místa postupoval do play-off proti sedmému Mělníku. Dvě domácí utkání vyhrál, venku ovšem ani jednou neuspěl a nedařilo se mu ani v závěrečném domácím utkání (na utkání 2:3).

Tomáš Zelenka

Sezóna 00/01

Méně povedený, ale na druhou stranu vyrovnaný a v závěru i hodně nešťastný ročník. Vedení Horácké Slavie po nepřesvědčivých výkonech po polovině sezóny angažovalo opět trenéra Milana Chalupu. Třebíč se dostává z deváté pozice po základní části zlepšenou hrou na pozici šestou po části nadstavbové. Silnou stránkou zůstávají snad jen domácí utkání. Šestá příčka posílá Třebíč do play-off proti třetí Jihlavě. V Jihlavě je vinou jihlavského obránce Mariana Moravy velmi vážně zraněn třebíčský útočník Tomáš Zelenka. Třebíč touto situací poznamenané utkání prohrává a do následujícího utkání odmítá nastoupit. Zápas kontumačně prohrává. Třetí zápas v Třebíči už se snad hokejovým utkáním ani nedá nazvat. Hráči jsou stále duchem s Tomášem a opět prohrávají a v play-off končí. V tu chvíli však o hokej už vlastně ani nešlo.

Sezóna 01/02

Milan Chalupa foto: Martin Mutl, Horácké noviny

Do play-off po exhibici z druhého místa! Před sezónou po odchodu opor panovaly obavy, ale vedení se podařilo sestavit kvalitní mužstvo ze spolehlivých stávajících hráčů, nadějných mladých nebo zkušených posil. V tradičně slabším začátku (dvě remízy s jinak beznadějně poslední Kometou) se nejlépe sehrál útok Kaňka - Žiška - Holý, jemuž v závěru skvěle konkurovala a nakonec je i překonala dvojice Roman Erat a kapitán Altrichter. Ze základní části se do nadstavbové dostali Třebíčští ze třetí pozice a v přímém souboji o druhou příčku doma v exhibičním zápase o třídu porazili legendární Duklu Jihlava 10:1! Do play-off ze druhého místa, což vyústilo v souboj s Opavou. Ta ve čtvrtfinále v pěti utkáních poražena 4:1. V semifinále ve dvou domácích utkáních s Duklou Jihlava. V obou je Jihlava šťastnější a svoje ambice potvrzuje i v závěrečném utkání v Jihlavě a sérii vítězí 3:0. Mírné zklamání kompenzoval pocit dobře odehraného průběhu sezóny.

Sezóna 02/03

Michal Kaňka foto: Martin Mutl, Horácké noviny

Klub musel řešit několik obtíží. Kromě toho, že opět postrádal některé opory, do týmu zapracovával mladé nebo hostující hokejisty, nedisponoval stabilně chytajícím brankářem a v polovině sezóny musel dokonce přikročit, kvůli neuspokojivým výsledkům, k výměně trenéra. Souhrn všech těchto faktorů způsobil, že mužstvo se s problémy udrželo na poslední osmé postupové pozici do play-off, kde narazilo na největšího favorita - Kladno, kterému po solidním výkonu podlehlo 3:0 na zápasy.

Sezóna 03/04

Zahájení sezóny dominoval především zcela nevydařený začátek. Poté, co vedení razantně obměnilo kádr, se Třebíčským začalo dařit. Z téměř beznadějné předposlední pozice se propracovali soustředěnými výkony na sedmé, postupové místo po nadstavbové části. Zde narazili na Chomutov - dlouhodobého lídra soutěže. Když před čtvrtým domácím utkáním vedli 2:1 na zápasy, schylovalo se k velkému překvapení. Nakonec těsně prohráli i páté utkání v Chomutově, ale po nezdařeném začátku sezóny převládala spokojenost nad důstojně odehranou sérií proti favoritovi.

Sezóna 04/05

Horácká Slavia se vysmekla ze spárů ošidné baráže až na poslední chvíli. Ještě během přípravy opustil klub nový trenér Liška a pro neuspokojivé výsledky v prvních deseti utkáních, kdy Třebíč padla na dno tabulky, i jeho následovník Konečný. Lodivodem potápějící se třebíčské kocábky byl zvolen Josef Horešovský, od jehož angažování si vedení slibovalo naději na zlepšení. Psychická deka však ležela na týmu dále a hráči bojovali hlavně sami se sebou a se svou nestabilitou. Když už se v polovině sezóny zdála baráž téměř nevyhnutelná, začala se pozitivně projevovat poctivá práce trenérů, hráči za pomoci nových akvizic (Vrbata, Ščerban, Míka) postupně získávali zpět ztracenou sebedůvěru a hrozivá ztráta na nebarážové pozice se tenčila. Definitivní záchrana od baráže však přišla až v předposledním zápase s Berounem.

Sezóna 05/06

Třebíčští se rozehráli tradičně až po Vánocích. Začátek deváté sezóny se, dá se říct již tradičně, nevydařil. Horešovského svěřenci se polovinu sezóny krčili zásluhou nepřesvědčivých výsledků na předposledním místě tabulky. Zlepšení přišlo, rovněž již tradičně, až po vánočních svátcích, kdy se mužstvo složené z mnoha mladých hráčů a navrátilců (např. Dolníček, hostování Kubiš) konečně začalo sehrávat. Jistotou byl i brankář Filip Šindelář. Dařilo se především na domácím ledě, poslední prohrané utkání zažila Třebíč v těsném duelu s Duklou Jihlava, ale poté Horácká Slavia válcovala na vlastním ledě jedno mužstvo za druhým, včetně např. ambiciózního Ústí, či Komety Brno. Díky tomuto zlepšení prchli Třebíčští daleko od barážových pozic a uchovali si tak prvoligovou příslušnost i do jubilejní 10. sezóny.

Sezóna 06/07

Do desáté sezóny vstupovali hráči Horácké Slavie s nelichotivou bilancí, když z jedenácti přípravných zápasů uspěli jen proti druholigovému Velkému Meziříčí. V prvním ligovém utkání však zvítězili a vyrovnanými výkony, nejen díky řadě hostujících hráčů z extraligy, udržovali Třebíč po všechny čtyři čtvrtiny základní části na šesté příčce tabulky. V play-off narazili na ambiciózní Mladou Boleslav, s níž venku dvakrát prohráli a ve třetím čtvrtfinálovém utkání sehráli nervydrásající, v prodloužení vítězné utkání, ale Škodováci nakonec svoji kvalitu potvrdili a ukončili pouť Třebíčských v play-off ve čtvrtém zápase. V polovině odehrané sezóny bylo na tři roky uzavřeno partnerství mezi HS A firmou ČEZ a.s. Podepsaná smlouva tak do jisté míry klub finančně stabilizovala, což také v důsledku znamenalo, po letech nezdarů, vylepšení umístění Slavie v soutěži.

Sezóna 07/08

Na rozdíl od sezóny předcházející, vstup do jedenáctého ročníku vyšel slávistům výtečně. Z jedenácti přípravných utkání vyhráli osm, když porazili mj. i tým později postupující do extraligy - Mladou Boleslav a také švédského soupeře Växjö Lakers. Dobrou formu potvrdili i v prvním a druhém zápase poté, co nejdříve na horkém ledě v Brně přehráli Kometu a nato doma zdolali pozdějšího vítěze moravské skupiny - Olomouc. Pak se ale třebíčská mašinka zadřela, a když se opět na konci října začala rozjíždět, dostavila se dlouhodobá krize, která vyvrcholila v čase předvánočním a v lednu. Hráči Horácké Slavie v tomto období prohráli v řadě dvanáct utkání, což vyústilo také v odvolání trenéra Horešovského a kormidla se ujala dvojice Kamil Pokorný a Roman Mejzlík. Snad i tento impuls přispěl k tomu, že ke konci sezóny se přecejen dostavilo několik podařených utkání a Třebíči se podařilo probojovat do vyřazovacích bojů. Soupeř z Hradce Králové se zprvu nechal na tamním ledě zaskočit a hokejisté z Vysočiny se ujali v sérii vedení, ale euforii zchladilo hned další utkání, kdy je Středočeši z ledu vyprovodili historickým debaklem 10:0. Třebíčští ale nesložili zbraně a v prvním domácím utkání zvítězili a již v dalším zápase mohli sérii ukončit ve svůj prospěch. Bohužel se tak nestalo a po prohraném utkání se série k závěrečnému souboji přestěhovala opět do Hradce, kde však již favorit překvapení nepřipustil a svůj postup si pohlídal.

Sezóna 08/09

Trenérská dvojice Kamil Pokorný a Luboš Sláma měla pro tuto sezónu k dispozici velmi mladý tým. Věkový průměr mužstva vlastně „kazil“ jen veterán Marcel Hrbáček, jehož zkušenosti mužstvu mnohokrát pomohly. Nezkušenosti mužstva se podepsaly na výsledcích hlavně v začátku soutěže. Horácká Slavia poprvé bodovala až v sedmém a osmém kole, v nichž získala pět bodů. Pak ovšem následovala opět série šesti porážek. Tento nepovedený začátek ligy vlastně vtiskl ráz celé sezóně. Mužstvo postupně vyzrávalo a získávalo zkušenosti, ovšem ztráta ze začátku soutěže byla nakonec příliš velká. Horákům hodně pomohlo hostování hráčů z extraligy. Pardubičtí Michal Klejna a Daniel Rákos, i boleslavský Roman Pšurný se stali oživením a svým přístupem ke hře i k divákům si získali sympatie publika. Velkou posilou bylo hostování zkušeného matadora Miroslava Baruse z Komety Brno, který hře dodal řád a s jeho klidem a zkušenostmi se zvedl i výkon dalších hráčů. Pozitivem sezóny bylo, že se do mužstva mužů zapojilo hned několik odchovanců Horácké Slavie, kteří prošli extraligovou juniorkou. Nadějný mladík Lukáš Nahodil se dokonce stal nejproduktivnějším hráčem mužstva. Dobrými výkony na sebe upozornili i Vilém Burian, či bek Tomáš Kaláb. Horácká Slavia i přes mocný finiš v závěru základní části nedokázala smazat velkou bodovou ztrátu a musela o zachování soutěže bojovat ve skupině play-out. Tyto boje však zvládl tým trenérů Pokorného a Slámy bravurně. Ze dvanácti zápasů v play-out prohráli Třebíčští jen čtyři. Zajímavostí bylo, že tři z nich s Berounem, jehož hra slávistům vůbec neseděla. Stínem play-out bylo zranění kapitána Martina Čecha, který tvrdost berounského Radka Gudase odnesl přetrhanými kolenními vazy. Protože už několik kol před koncem bylo jasné, že Třebíč první ligu zachránila, dostali ve zbývajících utkáních šanci další mladí hráči. Do zápasu v Porubě v šestapadesátém kole nastoupila Horácká Slavia s mužstvem, jehož věkový průměr byl neuvěřitelných 20,7 roku.

Sezóna 09/10

Jedna z nejúspěšnějších prvoligových sezón klubu. Trenéři Jaromír Šindel a Roman Vondráček, kterým v době šampionátu dvacítek pomáhal Kamil Pokorný (nahradil po nutnou dobu Jaromíra Šindela), dokázali mužstvo provést celou sezónou skvěle. V mužstvu se objevilo hodně mladých hráčů a několik reprezentantů do dvaceti let (Jan Káňa, David Ostřížek, Jakub Kania, Michal Kempný, Radim Heřman). Vynikajícím tahem se ukázal návrat Davida Dolníčka a Marka Laše, kteří se stali opravdovými lídry mužstva. Skvěle se v celé sezóně prosazoval Lukáš Nahodil a Petr Obdržálek. Nahodilovi jeho výkony vynesly dokonce zájem Pardubic, kam po sezóně přestoupil a zahrál si i ve dvou utkáních finálové série, po níž s Pardubicemi slavil zisk mistrovského titulu. Do play-off vstupovala Horácká Slavia z pátého místa. Jednu dobu se však Třebíč pohybovala i na čtvrtém místě prvoligové tabulky, což se v nabité konkurenci rovnalo senzaci. V prvním kole vyřazovacích bojů narazili Třebíčští na Vrchlabí, které do play-off proklouzlo na poslední chvíli a hrálo ve velké euforii. Celá série byla velmi vypjatá a o postupujícím rozhodly až nájezdy v pátém, rozhodujícím utkání série. Vítězný nájezd skvěle proměnil David Dolníček. Čtvrtfinálová série s Hradcem postrádala napětí série s Vrchlabím, přesto nabídla výborná utkání. Třebíč dokonce Hradci ve třetím zápase uštědřila ostudnou desítku. Rozhodujícím utkáním série označil Jaromír Šindel druhé utkání hrané v Hradci, v němž byla Třebíč lepší, ale neproměňovala vyložené šance a o jednu branku prohrála. Celou sérii nakonec vyhrál Hradec 4:2 na zápasy. Jedním z rozhodujících momentů série bylo angažování brankáře Vošvrdy, kterého Hradec postavil do brány po již zmiňované desítce, a který hodně trápil třebíčské střelce. Sezónu lze jednoznačně hodnotit jako úspěšnou. To potvrzuje nejen celkové páté místo po dlouhodobé části, ale i po play-off. Do ochozů se vrátili i diváci, Třebíč měla na domácích utkáních druhou nejvyšší návštěvnost, předběhlo ji jen Ústí nad Labem.

Sezóna 10/11

Po pátém místu přišel zase méně povedený ročník. Třebíč vstoupila do soutěže dobře, záhy ale přišla série proher. Po prohraném utkání v Benátkách nad Jizerou vystřídali Romana Mejzlíka a Romana Vondráčka na postech trenérů Kamil Pokorný a Radek Novák. Změna se nakonec stala impulsem pro mužstvo. Přišlo vítězství v Olomouci 5:4 a nastal hokejový obrat. Výrazným oživením Horácké Slavie se stal Petr Obdržálek. Třebíč stoupala po špatném začátku tabulkou. Jenže pak hráči s hvězdou na hrudi dokázali v následujících jedenácti utkáních zvítězit jen třikrát, z toho jednou na samostatné nájezdy. Třicáté kolo dělilo týmy na lépe a hůře postavené, o poslední volné místo zaručující boje s výše postavenými týmy a jistotu play-off se na dálku prala hned čtveřice zájemců – kromě Třebíče Znojmo, Kadaň a Vrchlabí. Situaci zvládlo nejlépe Znojmo. Nadstavba tak přinesla boje s méně atraktivními soupeři, Horácká Slavia šla do předkola z 10. místa (ve skupině B druhá o skóre za Vrchlabím). Hokejový los přisoudil Třebíči Hradec Králové, který Slavii v posledních letech pravidelně vyřazoval. Nejinak tomu bylo letos. Po dvou porážkách v Hradci dokázala Třebíč ještě odvrátit první mečbol, další zápas ale znamenal konec sezóny.

Sezóna 11/12

Po změně počtu účastníků první ligy i herního systému nakonec čtvrtfinále play-off. Horácká Slavia vstoupila do soutěže porážkou a přišla výsledková mizérie. Tři body brala Třebíč poprvé až v 11. kole, po první čtvrtině soutěže se krčila s pouhými šesti body na dně prvoligové tabulky. Dalších třináct zápasů přineslo herní zlepšení, za kterým stál i mladý brankář Šimon Hrubec, jenž se dostával v průběhu sezóny do obdivuhodné formy. Třetí čtvrtina byla výsledkově horší, rozuzlení přineslo posledních 13 zápasů základní části. Ty byly ve znamení těžko uvěřitelné série Třebíčských. Jen dvakrát byla Třebíč poražena, jedenáctkrát odcházela z ledu jako vítěz. Spanilá jízda Horácké Slavie nakonec znamenala postup do play-off z 8. místa. To se zrodilo až za vteřinu dvanáct, přesněji ve třetí sérii samostatných nájezdů v zápase 52. kola s Ústím, kdy se prosadil kapitán Dolníček, jenž prožil životní sezónu. Úspěchu Třebíče předcházely navíc nepochopitelné čtyři zápasy v pěti dnech, které musela Horácká Slavia zvládnout po odložení utkání s Benátkami. Až závěrečné kolo rozhodlo o osmém postupujícím do play-off. Ve hře byly ještě týmy Litoměřic, Kadaně, Písku a Šumperku. Všem čtyřem zbyl v rukou černý Petr, mezi osmičku vyvolených zamířil klub s hvězdou na dresu. Hokejový los přisoudil Třebíči pro čtvrtfinále lídra soutěže, Ústí nad Labem, a favorit poslal po čtyřech zápasech Horáckou Slavii na dovolenou.

Sezóna 12/13

Třebíč byla dva zápasy od baráže o extraligu, což je její největší úspěch v novodobé historii klubu. Horácká Slavia v úvodních třech střetnutích jako jediná zvítězila a dívala se z prvního místa na své pronásledovatele. Až ve čtvrtém střetnutí našly Bílé hvězdy přemožitele, nestačily doma na Ústí nad Labem (2:3). Po porážce na nájezdy s Mladou Boleslaví přišlo pět vítězství – třikrát v řadě navíc Třebíč ani neinkasovala. Marek Čiliak, který přišel do Třebíče na hostování z Komety Brno, byl k nepřekonání, jeho neprůstřelnost trvala, pomineme-li rozhodující nájezd Mladé Boleslavi v šestém kole, úctyhodných 294 minut. Následovala sice série šesti proher, záhy ale šňůra šesti vítězství v řadě v základní hrací době (20. – 25. kolo). Pak už se herní výpadek de facto do konce sezóny neobjevil. Do 52. kola Bílé hvězdy jen v pěti střetnutích navíc nebodovaly. Souboj s Kadaní o lepší výchozí postavení pro play-off vyzněl přesvědčivě pro Třebíč, čtvrtfinálová série se pak stala jednoznačnou záležitostí, když Třebíčští lépe načasovali formu a po zásluze postoupili do semifinále play-off první ligy, které hráli naposledy v sezóně 2001/02. Tam čekal Horáckou Slavii nejtěžší možný soupeř, klub BK Mladá Boleslav, který usiloval o návrat do nejvyšší soutěže. V prvním zápase hrála Třebíč zbytečně zakřiknutě, v tom druhém padla až na nájezdy. Na domácím stadionu před vynikající diváckou kulisou třebíčské Bílé hvězdy dvakrát zvítězily a srovnaly s favoritem krok – 2:2 na zápasy. Velmi důležité páté utkání ovládla domácí Boleslav a Třebíč pak už v šestém zápase po další vyrovnané bitvě zvítězit nedokázala, byť prohrála znovu až v samostatných nájezdech. Favorit si s Horáckou Slavií nakonec poradil, vezmeme-li ale v potaz, že se letos nehrálo finále první ligy a celky postoupivší ze semifinále čekala široká baráž o nejvyšší soutěž, byla Třebíč dva zápasy od baráže o extraligu, což je její největší úspěch v novodobé historii klubu.

Sezóna 13/14

Horácká Slavia opět postoupila do semifinále play-off první ligy, její dres oblékl po dlouhých patnácti letech Michal Mikeska. Třebíč začala poněkud rozpačitě. Nejprve prohrála v Olomouci a pak nestačila doma na České Budějovice (1:2), které byly rády alespoň za první ligu – když jim extraligu přestěhovali do Hradce Králové – a připravovaly hráčský kádr prakticky bez letní přípravy za vteřinu dvanáct. Následovaly dvě výhru venku, a jak se později ukázalo, právě body z venku držely Třebíč ve hře o play-off; v měřítku získaných bodů na hřištích soupeřů byly Bílé hvězdy jasně druhé v lize, hned za suverénní Mladou Boleslaví. Dokonce pětkrát v řadě brali na zimním stadionu v Třebíči všechny body hosté. V součtu si připsali červenobílí za celou sezónu doma pouhých dvanáct výher a získali pětatřicet bodů, zatímco ze stadionů soupeřů přivezli bodů devětačtyřicet. Poněkud tristní byla i bilance vstřelených branek – doma 59 (obdržených 63), venku 74 (obdržených 55). Chvályhodná byla ovšem třetí nejlepší obrana v lize (za Olomoucí a Mladou Boleslaví). V průběhu sezóny posílil Horáckou Slavii Michal Mikeska, který se rozhodl pomoci mateřskému klubu. Dres Bílých hvězd oblékal od 18. do 46. kola. V devětadvaceti zápasech prokazoval své bohaté zkušenosti a zejména výborný přehled na ledě. Po utkání v Litoměřicích se rozhodl pro pauzu (pozn. red.: na ledě se pak již do konce ročníku neobjevil). Žádná dlouhodobější herní krize, jak tomu bylo obvykle v předešlých sezónách, Slavii letos nepotkala. Střídaly se porážky s výhrami a přišly i série výher. Ta nejdůležitější mezi 47. a 50. kolem (při skóre 19:3), Filip Novotný, jenž posílil Třebíč v brankovišti při zranění Martina Faltera, inkasoval po dlouhých 212 minutách a 21 vteřinách. O soupeři pro play-off rozhodlo až poslední kolo. Třebíč sice prohrála v Mladé Boleslavi, páté místo před Havířovem při stejném počtu bodů díky lepším vzájemným zápasům ale udržela. Čekal ji tak Havlíčkův Brod. Málokdo by však očekával, že třebíčské Bílé hvězdy ukončí Havlíčkobrodským, kteří začínali sérii dvěma zápasy doma, poměrně rychle sezónu. Oba vyrovnané zápasy v Kotlině dospěly až k nájezdům, ve kterých Falter neinkasoval a jediným úspěšným exekutorem byl Dolníček. Ve třetím zápase urvali slávisté doma výhru v prodloužení, a i když o den později se v prodloužení radovali hosté, v pátém zápase vyhrála Horácká Slavia přesvědčivě 6:1. Ke Třebíčským se zjevně přiklonilo i štěstí a po zásluze tak postoupili po roce znovu do semifinále první ligy. I když Bílé hvězdy před rokem vzdorovaly a favoritu zle zatápěly, letos byli Mladoboleslavští nad jejich síly (0:4 na zápasy). Nutno ovšem podotknout, že v sestavě Třebíče se objevili druholigoví hráči, neboť kontroverzní pravidlo znemožnilo hráčům, kteří po 15. únoru nastoupí v extralize, nastupovat v první lize. Ve dvou domácích víkendových zápasech nemohl už například nastoupit ani do té doby nejproduktivnější hráč Třebíče v play-off, Lukáš Nahodil, neboť nastoupil v týdnu za Pardubice…

Sezóna 14/15

Potřetí za sebou si zahrály Bílé hvězdy posílené navrátivším se Romanem Eratem semifinále play-off první ligy. Vstup do soutěže byl z říše snů a impozantní. Sedm vítězství z úvodních osmi kol, průběžné prvenství v tabulce ještě po pětadvaceti kolech! Výsledkem bylo konečné 3. místo po základní části, což je nejlepší umístění Třebíče od sezóny 2001/02. Je potřeba zmínit ještě tři věci. Novým trenérem „A“ týmu se stal před sezónou Jiří Mička, který převzal kormidlo po Kamilu Pokorném, jenž vykonával dlouhodobě souběžně dvě funkce. Roman Erat podepsal s mateřským klubem dvouletou hráčskou smlouvu a v klubu by měl pracovat na jiné pozici i v budoucnu. Forvard hrající od nepaměti s číslem 9 na dresu opanoval kanadské bodování klubu – 56 kanadských bodů včetně play-off, tolik za osmnáct prvoligových sezón ještě nikdo nezískal… A do třetice spolupráce s extraligovými kluby a silný kádr na úvod sezóny. Lukáš Havel, z dalších top hráčů olomoučtí Pekr s Bartoněm, brněnský Holec, pardubický Zdráhal, v úvodu sezóny pomohli Vilém Burian, Martin Dočekal, jednu branku v jediném startu vstřelil i Tomáš Vondráček, dres Bílých hvězd oblékl i David Ostřížek, na play-off ve hře Aleš Holík… To se to hrálo… Jen těch brankářů tady tolik nikdy nechytalo… Do hry jich zasáhlo celkově osm! Mimo jiné teprve osmnáctiletý třebíčský odchovanec Karel Vejmelka, který nejen, že prožil premiéru mezi muži Horácké Slavie (3Z, průměr obdržených branek 1,36 – úspěšnost zákroků 95,29 %), ale později se prosadil i v kádru Pardubic a dostal se do nominace na nováčka ELH… Na soupisce Třebíče byste našli rekordních 58 hráčů, v 50. kole v Mostě však neměl kdo hrát… „A“ tým schvátila viróza a zraněných a nemocných bylo najednou tolik, že do hry zasáhli jen čtyři obránci, devět útočníků a jeden brankář… Bílé třebíčské hvězdy si připsaly za celou sezónu doma (pozn. red.: vinou losu sehrály doma v sobotu jen osm zápasů z 26!) výborných sedmnáct výher. O soupeři pro play-off rozhodlo až poslední kolo. Třebíč zvítězila v Ústí nad Labem, a protože Jihlava i Kladno své zápasy prohrály, vyhoupla se Horácká Slavia na konečné třetí místo po základní části. Soupeřem pro play-off se jí stal Havířov, který přejela ve čtyřech zápasech (klíčové bylo třetí utkání v Havířově, ve kterém Třebíč uspěla rozdílovou brankou v samostatných nájezdech). Následovala semifinálová série s českobudějovickým Motorem. Po dvou zápasech v Budějovicích (z pohledu Třebíče 3:4 a 4:3) se hned pětice klíčových hráčů odporoučela ze sestavy Bílých hvězd. Horčička s Holíkem zamířili do Zlína, Zdráhal do Pardubic, Pekr do Olomouce, Bartoň se zranil… Bílé hvězdy odehrály domácí zápasy na krev a se ctí, ale citelné oslabení se zápalem nahradit nepodařilo… Abychom to shrnuli – na takový hokejový ročník se zkrátka nezapomíná.

Sezóna 15/16

Po třech semifinálových letech následoval hokejový ročník zakončený skupinou play-out. Začátek soutěže přitom nebyl špatný – po čtyřech kolech 4 výhry a 10 bodů. Jenže v pátém kole otupil Třebíč Prostějov a následovala domácí krutá porážka od Slavie Praha (1:7, pozn. red.) a fotbalová prohra 1:0 v Kadani… Vše se zdálo zažehnáno málo čekanou výhrou 3:6 v Českých Budějovicích a porážkou Mostu, ale po prohraném derby v Jihlavě (2:1, pozn. red.) začaly třebíčské Bílé hvězdy prohrávat doma… Mezi 11. a 37. kolem rovných 10 porážek a jenom čtyři vítezství, z toho jedno v prodloužení… Za celou sezónu vstřelila Horácká Slavia navíc pouhých 129 branek – nejméně ze všech účastníků WSM Ligy (pozn. red.: společně s Benátkami nad Jizerou). Pozitivem sezóny byla stabilní brankářská jednička, tou se stal teprve devatenáctiletý Karel Vejmelka. Jinak se mohli Třebíčští opřít o tradiční opory – Romana Erata, Davida Dolníčka a Rostislava Malenu. Výrazně produktivní byl i Matěj Pekr a v závěru základní části notně vypomohl i slovinský obránce Matic Podlipnik. Celkově nastoupilo alespoň do jednoho soutěžního zápasu (včetně play-out) hned 58 hokejistů. Boj o play-off vrcholil 52. kolem, ve kterém se rozhodovalo o posledních postupujících. Bílé hvězdy prohrály v Ústí nad Labem 1:0, a proto byly díky výhře Litoměřic na nájezdy s Mostem odsouzeny k celkovému jedenáctému místu a tím i k bojům ve skupině play-out. Výchozí postavení bylo však takové, že Třebíč měla nad Šumperkem i Mostem osmnáctibodový náskok a bylo jisté, že sestupem ohrožena vůbec není. Do sestavy tak mohli trenéři zapracovat mladé hráče, kteří si vyzkoušeli atmosféru bojů ve WSM Lize.

Sezóna 16/17

V jubilejní 20. prvoligové sezóně se Horácká Slavia podívala znovu do play-off. Třebíč vstoupila do soutěže výhrou, doma udolala také silné České Budějovice, následovaly ovšem poněkud „zbytečné“ porážky. Alespoň proti favoritům se Třebíči nebývale roky daří, čehož dokladem vítězství na Kladně a jednoznačná porážka Slavie Praha. Jenže po prohraném derby v Jihlavě (5:4, pozn. red.) začaly Bílé hvězdy prohrávat doma. Celkem 9 porážek v řadě před vlastním publikem, a i když pak přišlo několik domácích výher, mnohé zápasy Horácká Slavia doma opět ztratila. Vezmeme-li navíc v potaz, že od 8. do 21. kola Třebíč vyhrála jen dvakrát a dvanáctkrát prohrála, nemůžeme se divit, že se pohybovala ve spodních patrech tabulky. Druhá polovina soutěže byla ze strany Bílých hvězd otočena o 180 stupňů, od 33. kola do 44. kola 10 výher a jen dvě porážky. Za celou sezónu si připsali Třebíčští doma jedenáct výher a získali devětatřicet bodů, ze stadionů soupeřů přivezli bodů dvaačtyřicet (v tomto ohledu lepší pouze Jihlava, Kladno a České Budějovice). Pozitivem sezóny byla opět stabilní brankářská jednička, Pavel Jekel, jenž nakoukl v průběhu sezóny také do sestavy brněnské Komety. Z ní naopak hostoval v Třebíči Karel Vejmelka, ke třem soutěžním zápasům nastoupil také rozehrávající se Marek Čiliak. Jinak se mohla Třebíč opřít o tradiční opory – kapitána Davida Dolníčka a část sezóny zraněného Romana Erata. Do sestavy výborně zapadl navrátivší se obránce Jan Zdráhal, výrazně produktivní byl Ján Niko, nejlepším střelcem s devatenácti přesnými trefami Richard Kristl, výrazným oživením první formace Kladnem zapůjčený Matěj Pekr. Třebíčský tým pracoval velmi kompaktně, dařilo se i mnohým dalším, například Tomáš Bartejs se v průběhu sezóny přesunul do partnerské Komety. Jestliže jsme loni i předloni poukázali na fakt, že se v sestavě Třebíče protočilo až moc hráčů, tak vězte, že v uplynulém ročníku se podařilo situaci zkonsolidovat, alespoň do jednoho soutěžního zápasu nastoupilo (včetně play-off) hokejistů pouze 40. Výsledkem sezóny bylo vynikající 5. místo po základní části, tedy nejlepší možné umístění za kvartetem favoritů s extraligovými ambicemi: Českými Budějovicemi, Jihlavou, Kladnem a Slavií Praha. Právě s pražskou jmenovkyní sehrála Třebíč čtvrtfinále play-off, všechny čtyři odehrané zápasy skončily ale rozdílem jediné branky ve prospěch hokejového týmu z hlavního města…

Sezóna 17/18

Třebíč si ve vyřazovacích bojích nakonec nezahrála. Horácká Slavia vstoupila do soutěže nebývale špatně – hned třemi porážkami (z toho dvěma domácími v úvodních dvou kolech). Až ve 4. kole udolala doma silné Kladno (3:2p, pozn. red.). Úvodních devatenáct kol přinášelo spíše porážky (hned 12), od 20. kola přišla ale dlouhá série výher (s výjimkou drtivého zápasu 23. kola v Prostějově, 0:9, pozn. red.), která se zastavila až v zápase 31. kola v Přerově (0:4, pozn. red.). Pak už se do konce sezóny de facto vyloženě střídaly výhry a prohry. Velkým pozitivem ale bylo, že Třebíčští začali po dvou letech zase vyhrávat doma… Nebývalá série přinesla hned 12 domácích výher v řadě, pak přišla sice prohra s Karlovými Vary, ale následovaly další čtyři vyhrané domácí zápasy. V kontextu celé sezóny 19 domácích výher z 26 zápasů (na stadionech soupeřů pro změnu ale jen 7 výher v základní hrací době, pozn. red.). Celkově vstřelila Třebíč za celou sezónu jen 122 branek (třetí nejhorší ze všech účastníků WSM Ligy, pozn. red.). Největší podíl na nich měli Roman Erat, kapitán David Dolníček, s dvanácti přesnými trefami nejlepší střelec Luboš Horký, z obránců pak Karel Nedbal a Lukáš Vágner. Větší porce odchytaných minut se rozložila hned mezi tři brankáře. Nejprve se objevovali v brance především Pavel Jekel a sedmnáctiletý mladíček z brněnské Komety Lukáš Dostál, v závěru sezóny pak chytal zejména Karel Vejmelka. O místo v play-off přišla Horácká Slavia až v posledním kole v přímém souboji se Vsetínem a skončila na devátém místě po základní části.

Sezóna 18/19

V Třebíči začala nová hokejová kapitola. Před sezónou pověsili brusle na hřebík dlouholetý kapitán Dolníček a Roman Erat. Bylo potřeba je nahradit. Novým kapitánem se stal Václav Čejka, posty klíčových hráčů obsadili přišlý Lukáš Nedvídek a navrátivší Adam Raška. Výrazný výkonností vzestup udělal Silvester Kusko, který dohrával sezónu v Kometě. Top posilou zadních řad se stal v průběhu sezóny přišlý Šimon Szathmary, jenž si připsal ve 41 zápasech neskutečných 31 kanadských bodů. V Horácké Slavii nastupovalo jinak jako už tradičně mnoho mladíků. Lichý počet 15 účastníků Chance Ligy (pozn. red.: nový název soutěže) přinesl nový herní systém 60 kol a 56 odehraných zápasů, po nich obsadila Třebíč desátou příčku. Předkolo play-off se při změněném schématu soutěže nehrálo, Bílým hvězdám tak skončila sezóna už v únoru.

Sezóna 19/20

30. 12. 2019 skončil na pozici generálního ředitele klubu PaedDr. Karel Čapek, jenž působil na vedoucí pozici Horácké Slavie od roku 1991. Třebíči se první polovinu soutěže nedařilo podle představ nejen fanoušků, ale i vedení klubu (pozn. red.: vstoupila do soutěže pěti porážkami v řadě). Vše vyvrcholilo prosincovou domácí porážkou s Prostějovem (0:7), po které vedení klubu odvolalo hlavního trenéra Martina Sobotku. Post generálního ředitele navíc překvapivě opustil i Karel Čapek. „A“ týmu se ujal sportovní manažer a trenér juniorky Radek Novák. Ten vtiskl mužstvu novou tvář a Bílé hvězdy začaly stoupat tabulkou. Měly nakonec ideálně nakročeno do čtvrtfinále play-off, kde by se postavily českobudějovickému Motoru, vše ale nakonec zastínil koronavirus – sezóna byla předčasně ukončena, za stavu 2:0 na zápasy proti Slavii Praha (po dvou výhrách v Edenu). Za zaznamenání stojí úctyhodná bilance pod trenérem Novákem: Mužstvo vyhrálo prvních pět lednových zápasů a do konce základní části (hrané na 58 kol) prohrálo jen čtyřikrát (z toho dvakrát na samostatné nájezdy). Od 36. kola (pondělí 3. února) si připsalo včetně dvou výše zmíněných zápasů předkola play-off 14 výher v řadě…

Sezóna 20/21

Před sezónou 2020/2021 postihla klub tragédie v podobě úmrtí Radka Nováka. Mužstvo převzal Roman Mejzlík, jenže nástup další vlny pandemie Covidu-19 a následné onemocnění hlavního trenéra vyvolalo další nucené změny. Mužstvo přišlo během krátké doby o dva své hlavní trenéry a psychický tlak na hráče, zbylé trenéry a realizačním tým byl enormní. Dosavadní asistent Jaroslav Barvíř přebírá mužstvo na konci listopadu na posledním místě prvoligové tabulky se dvěma odehranými zápasy (nucená karanténa týmu z důvodu koronaviru), jedním získaným bodem a propastnou bodovou ztrátou na předposlední pozici. Na střídačku se k němu postavil David Dolníček. Oběma trenérům i týmu se podařilo odvést neuvěřitelný kus práce. Série osmi lednových výher v řadě posunula tým na špici tabulky. V prvních únorových dnech ale přišla série zranění a oslabené mužstvo začalo klesat tabulkou – přišlo o své postavení v první čtyřce a muselo absolvovat předkolo play-off. Oslabená Horácká Slavia se přes předkolo neprobojovala. Všem hráčům, trenérům i realizačnímu týmu však patří velké poděkování a velké uznání za celou sezónu. Pavel Jekel se stal nejlepším brankářem první ligy, Ladislav Bittner s 25 brankami v základní části (hrané na 34 zápasů) jejím nejlepším střelcem.

Sezóna 21/22

Vstup do sezóny 2021/2022 byl impozantní. Horácká Slavia pod navrátivším Kamilem Pokorným neztratila po čtyřech kolech jako jediná ani bod a vévodila prvoligové tabulce. To ale nebylo z její strany vše – počet jejích výher v řadě po vstupu do sezóny se zastavil nakonec až na jedenácti!!! První bod v soutěži ztratila Třebíč až v 8. kole v derby na jihlavském ledě, kde zvítězila až na samostatné nájezdy (pozn. red.: 5:4 sn). První porážka přišla až ve 12. kole, kdy prohrála Třebíč na ledě Vrchlabí (pozn. red.: 4:2). Pak přidaly bílé hvězdy další čtyři výhry a po sedmnácti kolech (tj. šestnácti odehraných zápasech, pozn. red.) byly s jedinou porážkou a sedmibodovým náskokem na druhé Litoměřice vládcem první ligy. Třetí Vsetín a čtvrtá Jihlava ztrácely v tu chvíli propastných jedenáct bodů. Druhým přemožitelem Třebíče bylo v 18. kole Ústí nad Labem (4:3, pozn. red.). Od 26. kola přicházely i prohry, po 31. kole předčily Horáckou Slavii poprvé v tabulce o tři body do té doby druhé Litoměřice. Druhá byla Třebíč až do 47. kola, kdy ji po domácí porážce s Litoměřicemi (pozn. red.: 0:1) předstihl o skóre Vsetín. Bílé hvězdy nakonec skončily po základní části za výše zmíněnými týmy celkově třetí (pozn. red.: ze sedmnácti účastníků) a postoupily přímo do čtvrtfinále play-off. Soupeřem Třebíče se stal Sokolov, který zvítězil 3:1 na zápasy.
Jako za starých časů nestřílela Horácká Slavia v sezóně hodně branek, ale měla výrazně nejlepší obranu v lize – jako jediná obdržela pod 100 branek (99, pozn. red.). Pavel Jekel v brance Třebíče udržel v základní části těžko uvěřitelných sedm čistých kont.

Historie klubu

Počátky organizovaného bruslařství v Třebíči sahají až do roku 1884, kdy vznikl Bruslařský klub Třebíč, v jehož čele byl prof. Pochop. Střediskem bruslařů bylo kluziště na Polance. Později se začal v Třebíči hrát i bandy hokej a tak Třebíč patří i k městům, která se mohou pochlubit jeho nejstarší tradicí. Bylo to 25. prosince 1926, kdy vybojovali hokejisté DSK Třebíč první utkání. Na kluzišti na Polance se střetli s Brünner EV, výsledek utkání byl nerozhodný 1:1. A v jaké hrál tehdejší DSK sestavě? B. Jurda, Al. Morávek, J. Vidlák, J. Kubiš, Jar. Sláma, Lad. Smejkal a P. Zeibert. Tehdy také začala hrát kanadský hokej i Sportovní společnost Třebíč, kterou vytvořily sloučené kluby ČSK a Achiles.

Zásluhou DSK i Horácké Slavie, založené v únoru 1928, se úroveň kanadského hokeje v Třebíči podstatně zvýšila a brzy následovala řada pěkných úspěchů obou mužstev. Mezi ty, kteří tehdy reprezentovali barvy třebíčského hokeje, patří mimo jiné u Horácké Slavie: Poskočil, Král, bratří M. a L. Růžičkové, Anděl, dr. Hain, Hobza, Benál, V. Strniště, dr. Prchal, J. Jurda - u DSK: Pernička, Kubiš, Smejkal, Janovský, břatři Slámové, Blažek, J. Vidlák.

Nejbližší a také nejčastější soupeře měly třebíčské kluby v Brně v Brünner EV, Králově Poli a VS Brno. Už čtyři roky po vzniku kanadského hokeje v Třebíči byly oba třebíčské kluby známy v celé naší vlasti. V sezóně 1929/30 hrál DSK Třebíč moravské finále v Olomouci, kde podlehl 0:1 domácím hokejistům, později v Třebíči dokázal remizovat s pražskou AC Spartou 0:0. Stejného výsledku dosáhla proti Spartě i Horácká Slavia, které poté porazila i Brněnské Němce 2:1. Hokejistům DSK se v této sezóně dostalo vysoké pocty. Byli pověření reprezentovat Moravu proti Slovensku v Bratislavě, kde podlehli 0:1. Dobré výsledky třebíčských hokejistů měly příznivý vliv na růst obliby tohoto sportu a samozřejmě i na stoupající počet jeho příznivců, především mezi mládeží. V obou klubech byla založena dorostenecká družstva, z nichž později vyšlo několik hráčů, kteří dosáhli takových kvalit, že se stali i reprezentanty národních barev, anebo hráli za přední ligová mužstva.

V sezóně 1930/1931 se stali hokejisté Horácké Slavie mistry Západomoravské župy a ve finále přeboru republiky v Praze prohráli s Č. Budějovicemi 1:9. Třebíčští ovšem tehdy hráli jen ve fotbalové výstroji a s obyčejnými rukavicemi. Ovšem ani tato prohra nemohla jejich nadšení a zápal pro tento sport utlumit. K prvnímu mezinárodnímu střetnutí došlo v Třebíči v následující sezóně. Hokejisté DSK hráli nerozhodně 2:2 s vídeňským týmem Währinger EV.

V roce 1934 přibyl k dosavadním třebíčským hokejovým klubům další - Sokol Třebíč. Není jistě bez zajímavosti, že tehdejším mistrem župy byl DSK, i když se Horácká Slavia na mistrovství připravovala pod vedením pražského trenéra ing. Reisenzahna. Od roku 1937 se datuje nejvyšší vzestup třebíčského hokeje. V sezóně 1937/38 hrál DSK v první skupině první ligy společně s AC Spartou, Č. Budějovicemi. LTC Pardubice, HC Vysoké Tatry, Chomutovem a Mladou Boleslaví. O záchranu bojovala Deska 27. února 1938 na Vodovodním rybníku, kdy v jenom dni porazila LTC Pardubice 5:0 a odpoledne remizovala se Stadionem Č. Budějovice 2:2. Oba tehdejší zápasy vzbudily velkou odezvu v celé republice, neboť tehdy už na žádném přírodním kluzišti nebyl led a odborný sportovní časopis Start psal o Třebíči jako o "moravském Davosu".

Pro Horáckou Slavii byla nejúspěšnější sezóna 1939-1940, kdy se stala mistrem župy a vybojovala si postup do první ligy (lepším poměrem branek před ČLTK Plzeň). Hned v následující sezóně skončili hokejisté Horácké Slavie v naší nejvyšší soutěži na čtvrtém místě jako nejlepší moravský oddíl. Úspěchy třebíčských hokejistů měly odezvu i v nominaci do reprezentačních týmů. V mužstvu Moravy hráli tehdy proti Čechám Růžička, Bouzek, Polák, Pernička. V sezóně 1941/1942 se Horácká Slavia s první ligou rozloučila, když v rozhodujícím utkání prohrála se Stadionem České Budějovice 1:2. Připomeňme si alespoň hlavní kádr hráčů, kteří se tehdy zasloužili o rozvoj a dobrou pověst třebíčského hokeje. V Horácké Slavii to byli Habanec, V. Nygrýn, Hurt, Culka, Novák, Polák, Bouzek, Pejchar, Veselý, Navrátil, L. Růžička, Hořínek, Ošmera, Toufar. U DSK Třebíč Zvěřina, Hrubeš, Láznička, Pelikán, Nováček, Krul, Klem, Štér, Toman, Fafílek, Jakubec, Havlát, Solař.

Hned v první sezóně po osvobození dosáhl třebíčský hokej významného úspěchu. V obnovené Horácké župě zvítězila Horácká Slavia před DSK Třebíč a po výhře v kvalifikačním turnaji postoupila znovu do první ligy, kde hrála s úspěchem další dvě sezóny. Poté přešel hlavní kádr hráčů do brněnské Zbrojovky, která měla k disposici umělý led a tudíž nesrovnatelně lepší podmínky pro pěstování kanadského hokeje.

Odchodem nejlepších hráčů do Brna nastal v třebíčském hokeji pokles, který se ještě zvýšil roztříštěností nejlepších hráčů do několika klubů. Teprve v roce 1956 došlo k opětnému sloučení v třebíčském hokeji. Byl vytvořen jediný oddíl ledního hokeje v Třebíči městě pod názvem Spartak Třebíč.

Mužstvo složené výhradně z místních hráčů vyhrálo v sezóně 1957/58 kvalifikaci o postup do II. ligy ještě na rozestavěném zimním stadionu zatím bez mrazícího zařízení. Z uvedených důvodů byli hráči nuceni absolvovat tréninky často i o půlnoci v Brně a Jihlavě. Mužstvo hrálo ve složení Veselý, Pejzl, Kremáček, Sejbal, ing. Kavalec, Sláma, Jahoda, prof. Bouzek, Bachr, Dr. Kabátek, ing. Klem, Svoboda, Krul, Votýpka, Dvořák.

V následujícím období byla II. liga zahájena zpočátku ještě na umělé ploše v Jihlavě, ale již 25. ledna 1959 pokračovala na vlastním zimním stadionu, který byl tento den slavnostně otevřen utkáním "starých pánů" bývalé Hor. Slavie a DSK Třebíč. Byl to předzápas prvého mistrovského utkání II. ligy a první utkání na novém zimním stadionu s mužstvem Žiliny, ve kterém domácí zvítězili po dramatickém boji 9:8. V této sezóně bylo mužstvo zařazeno do Moravsko-slovenské skupiny, později střídavě do východočeské nebo moravské skupiny.

Z důvodů funkcionářských kádrů a z důvodů ekonomických došlo v sezóně 1970/1971 k převedení oddílu LH do nové TJ Západomoravských strojíren.

Po reorganizaci celostátních soutěží se museli Třebíčští spokojit s krajským přeborem. Velký vliv na tuto skutečnost mělo i to, že všechna ostatní družstva měla již v této době vlastní kryté haly a tím možnost prodloužení sezóny od srpna do dubna, což se nutně projevovalo v přípravě, fyzické a bruslařské kondici. I když bylo družstvo posíleno některými velmi dobrými hráči z Okříšek a některými vojáky, byl kádr vždy doplňován především z vlastních řad.

V roce 1973 byl odsouhlasen plán na zastřešení stadionu, jehož realizace byla zahájena v roce 1977. V tomto roce ovšem došlo k tragické havárii, kdy se vlivem nekvalitních technologií a materiálu celá střecha zřítila (více viz historie stadionu). Při tomto neštěstí zahynuli dva lidé. Další zastřešování proběhlo v roce 1979 a v roce 1980 došlo ke konečné kolaudaci. Do té doby hráli třebíčští hokejisté v improvizovaných podmínkách na zimních stadionech v Náměšti nad Oslavou, Znojmě a Jihlavě. To se projevilo na ztížených podmínkách přípravy mužů a zejména mládeže. S otevřením nového zimního stadionu se otevřela také lepší vyhlídka budoucnosti třebíčského hokeje, která se začala brzy naplňovat.

Vítězství v baráži a postup do 1. ligyOpory týmu - Jiří Oliva a Kamil Pokorný, foto in Pavel Navrkal - Hoši, děkujeme... (Akcent, Třebíč 2003)

V 80. letech začal být třebíčský hokej zásobován líhní vlastních talentů, což se projevilo na vzrůstající výkonnosti. Po rozpadu komunistického režimu se situace změnila, a proto mohl v roce 1991 přejmenováním vzniknout oddíl Horácké Slavie. Se změnou názvu jako kdyby se do Třebíče vrátila tradice úspěšných čtyřicátých let. Ochozy zimního stadionu se začaly plnit fanoušky, kteří hráče povzbuzovali ke stále lepším výkonům. Začátkem devadesátých let se Třebíč začala propracovávat do vyšších pater druholigové tabulky, až se v sezóně 1994/1995 poprvé dostala do baráže o postup do 1. ligy. Tehdy se HS musela smířit s pátým, prvním nepostupovým místem. O rok později se do baráže třebíčští probojovali znovu a i tentokrát jim postup do 1. ligy unikl jen velmi těsně.

Vytouženou 1. ligu si po velmi dlouhé době, ale zcela zaslouženě, vybojovali hokejisté HS Třebíč pod vedením Milana Chalupy a Kamila Pokorného v sezóně 1996/1997, kdy barážovými utkáními prošli zcela bez zaváhání. V závěrečných bojích s Karvinou byl stadion nasycen davem čítajícím téměř 6000 diváků a snad o ničem jiném než o hokeji se nemluvilo.

Vítězství v baráži a postup do 1. ligy foto: Martin Mutl, Horácké noviny

Od té doby se v Třebíči hraje 1. liga stabilně a, řekněme, věru vcelku úspěšně. Od prvního roku účasti v první lize se drží tým HS Třebíč po základní části na předních místech tabulky. V sezóně 1999/2000 se dostali Třebíčští do čtvrtfinále nově zavedeného play-off, kde však jako favorité zůstali na hokejkách Mělníka. O rok později otřásla místním hokejem tragická událost. Tehdy se ve čtvrtfinálovém utkání s Duklou Jihlava vážně zranil třebíčský útočník Tomáš Zelenka. Toto zranění poznamenalo průběh celé série a HS dále nepostoupila. Zatím nejúspěšnější ročník zažili třebíčští fanoušci v letech 2001/2002. To nejdříve v základní části porazila Horácká Slavia na vlastním ledě legendární Duklu Jihlava 10:1 a poté přešla přes Slezan Opava poprvé do semifinále. Tam však ztroskotala na ambiciózní Dukle Jihlava. O rok později si Horácká Slavia zahrála i několik utkání s Kladnem, které na jeden rok nakouklo do 1. ligy. Utkání v Třebíči byla poměrně povedená, divákům se muselo líbit zejména poslední odehrané utkání v play-off se šestinásobným mistrem nejvyšší ligy, které nakonec HS po velkém boji prohrála.

Ačkoliv ambice na postup do nevyšší soutěže nejsou vysoké, je patrno, že hráče a diváky zde hokej baví a těší.

Série článků o historii třebíčského hokeje

Historie Horácké Slavie, díl první – od založení klubu po okupaci

Historie Horácké Slavie, díl druhý – od války po finanční potíže na konci 60. let

Historie Horácké Slavie, díl třetí – od ZMS po novou halu

Historie Horácké Slavie, díl čtvrtý – od nové haly po staronový název klubu

Historie Horácké Slavie, díl pátý – od staronového názvu po první ligu

Novodobé prvoligové sezóny

Historie Horácké Slavie, díl šestý – první dvě prvoligové sezóny

Historie Horácké Slavie, díl sedmý – další dvě prvoligové sezóny aneb Eliáš v mateřském dresu a zranění Zelenky

Historie Horácké Slavie, díl osmý – semifinále první ligy s Duklou a účast Kladna v první lize

Historie Horácké Slavie, díl devátý – čtvrtfinále s Chomutovem a České Budějovice v první lize

Historie Horácké Slavie, díl desátý – další mizerná sezóna, poté čtvrtfinále proti Mladé Boleslavi

Historie Horácké Slavie, díl jedenáctý – špatné časy

Historie Horácké Slavie, díl dvanáctý – čtvrtfinále s Hradcem Králové, nepovedená sezóna