Rozhovory
Udrželi jsme kostru týmu, pokračujeme v koncepční práci, říká Martin Svoboda
09.09.2025
Dárek? Snad aby mě občas trefil puk, říká Filip Luňák
Rozhovory
T ř e b í č – Šoumen v brance Horácké Slavie, Filip Luňák, oslaví v nejbližších dnech své pětadvacáté narozeniny. Čtvrt století života je jistě důvod k oslavě. Nedalo nám to, abychom se třebíčského fantóma, jak bývá někdy nazýván médii, nezeptali, jak toto významné jubileum hodlá oslavit, a jak pohlíží na svoji budoucnost.
Filipe, za několik dní vám bude pětadvacet. Jak to oslavíte?
Něco asi budu muset dát do kabiny. Pak udělám s přítelkyní a v úzkém rodinném kruhu určitě nějakou párty. Nebude to ale nic velkého, protože teď na to není ani čas, ani nálada. Jaký dárek by vám udělal největší radost?
Dárek? Teďka nic nepotřebuju. Teď hlavně to štěstí, a taky abychom začali s týmem vyhrávat. A aby mě občas taky trefil nějaký ten puk, jako minulou sezónu. (úsměv) Fakt nechci nic jiného než štěstí. Mohl byste si vzpomenout na nějaký zážitek za těch prožitých pětadvacet let, který vám nějak utkvěl v paměti a na který rád vzpomínáte?
To je těžká otázka, jednu věc tady asi nedokážu říct. Ale tak třeba prožitý Silvestr v Las Vegas, na to rád vzpomínám. Když se podíváte do budoucnosti, co budete asi dělat za pět, deset a dvacet let?
Za pět let bych se ještě rád živil hokejem. Prostě dokud to půjde, dokud to dovolí zdraví, dokud budu mužstvu prospívat.
Za deset let... To ví asi jen bůh. Nějakou představu o životě mám, hlavně chci ale být spokojený a šťastný. Jaká je ta představa? Můžete ji trochu nastínit?
Zařídit pro svoji rodinu bydlení a vůbec všechno. Zabezpečit ji, zařídit její chod. Být v životě šťastný. Nic materiálního nepotřebuji. Když se zamyslíte nad budoucností, chtěl byste i po skončení hráčské kariéry zůstat u hokeje?
Lákalo by mě to. Hokej je jedna z věcí, kterou opravdu umím, kterou asi umím nejlíp. To všechno ale ukáže čas. Taky záleží na tom, kde se vyskytnu, na jakém místě, v jaké pozici.
Něco asi budu muset dát do kabiny. Pak udělám s přítelkyní a v úzkém rodinném kruhu určitě nějakou párty. Nebude to ale nic velkého, protože teď na to není ani čas, ani nálada. Jaký dárek by vám udělal největší radost?
Dárek? Teďka nic nepotřebuju. Teď hlavně to štěstí, a taky abychom začali s týmem vyhrávat. A aby mě občas taky trefil nějaký ten puk, jako minulou sezónu. (úsměv) Fakt nechci nic jiného než štěstí. Mohl byste si vzpomenout na nějaký zážitek za těch prožitých pětadvacet let, který vám nějak utkvěl v paměti a na který rád vzpomínáte?
To je těžká otázka, jednu věc tady asi nedokážu říct. Ale tak třeba prožitý Silvestr v Las Vegas, na to rád vzpomínám. Když se podíváte do budoucnosti, co budete asi dělat za pět, deset a dvacet let?
Za pět let bych se ještě rád živil hokejem. Prostě dokud to půjde, dokud to dovolí zdraví, dokud budu mužstvu prospívat.
Za deset let... To ví asi jen bůh. Nějakou představu o životě mám, hlavně chci ale být spokojený a šťastný. Jaká je ta představa? Můžete ji trochu nastínit?
Zařídit pro svoji rodinu bydlení a vůbec všechno. Zabezpečit ji, zařídit její chod. Být v životě šťastný. Nic materiálního nepotřebuji. Když se zamyslíte nad budoucností, chtěl byste i po skončení hráčské kariéry zůstat u hokeje?
Lákalo by mě to. Hokej je jedna z věcí, kterou opravdu umím, kterou asi umím nejlíp. To všechno ale ukáže čas. Taky záleží na tom, kde se vyskytnu, na jakém místě, v jaké pozici.
Za rozhovor poděkoval Milan Krčmář
