Hokej v Třebíči není samozřejmost, bojujeme každý den, říká Martin Svoboda

Skončila sezóna jak mužům, tak v nedávné době i mládeži. Junioři i dorost vyhráli své soutěže. Jak byste sezónu mládeže zhodnotil?

Dorost i juniorka nám dělali velkou radost. Bylo vidět, že ročníky 2003 až 2006 to vzaly opravdu za své. Je třeba si uvědomit a zdůraznit, že velký podíl na tomto úspěchu měly i týmy trenérů. U juniorů David Dolníček s pomocí Jardy Barvíře, u dorostu pak Zdeněk Sedláček s Nikolou Markem. Málokdo si to uvědomuje, ale soutěže obou kategorií byly hodně složité. Teď bych to rozdělil. Regionální liga juniorů se skládala z nějakých sedmdesáti mužstev a my jsme se prokousali mezi poslední čtyři kluby a v play – off jsme vyhráli a zvítězili v celé Regionální lize juniorů. Pak se nám nepodařila baráž se Vsetínem. Když už byl postup takhle blízko, tak nás to samozřejmě hodně mrzí. Třebíč si Ligu juniorů, druhou nejvyšší soutěž v této kategorii zaslouží. Bohužel se nám postup nepovedl, i když u juniorů jsme před sezónou neříkali, že je to povinný cíl. Nepovedlo se to z několika důvodů. Do baráže se Vsetínem nám téměř polovina hráčů nastupovala s virózou, pod léky a bez tréninku. To se projevilo hlavně v prvním zápase ve Vsetíně, kde jsme byli horším mužstvem. V domácím zápase už to bylo lepší, ale tam se od nás odvrátilo štěstí, když jsme za vyrovnaného stavu mohli jít do vedení, což se ale bohužel nepovedlo. Pak jsou tady některé legislativní věci, kdy doopravdy bojujeme s větrnými mlýny. Když to přiblížím, tak naše mužstvo, které v neděli hrálo finále Regionální ligy, muselo postrádat v baráži najednou pět hráčů, což je jedna třetina mužstva. Důvodem byly podmínky nastavení soutěže, byli jsme proto proti Vsetínu hodně oslabeni. Zatímco za Vsetín mohli hrát všichni jejich hráči včetně například brankáře Málka, který za juniorku odchytal jeden zápas, jinak nastupoval za muže, tak u nás to možné nebylo. Našim hráčům se totiž nepočítaly starty v play – off, ale vsetínským hráčům se zápasy play – down počítaly, což je vcelku humorné. Ale takové byly podmínky a my jsme s tím nemohli nic dělat. Musíme se z toho poučit do dalších sezón. Základní část juniorce končila patnáctého ledna a my jsme mohli podle umístění týmu až v tento moment doplňovat soupisku. Jenže pak už zase případné posily nestihnou odehrát povinnou kvótu zápasů, aby mohly nastoupit v baráži.

Situace u dorostu byla jiná?

Tam jsme už před sezónou říkali, že základním cílem bude udržet příslušnost k Lize dorostu, protože dochází k reorganizaci soutěže. To se podařilo už na konci února. Následně kluci vyhráli i nadstavbovou část a celou Ligu dorostu, tedy druhou nejvyšší soutěž, kterou hrálo také nějakých osmdesát mužstev. To bereme jako velikánský úspěch, o kterém se nám v určitých částech sezóny ani nezdálo. Je třeba zmínit, že jsme bojovali s velkým problémem, kterým byl počet hráčů. Byly zápasy, kdy jsme nastupovali v jedenácti, dvanácti hráčích, na čtyři obránce, na dva centry a podobně. Ti kluci si doopravdy hrábli. Pak přišla baráž, ve které nás všechny tyto věci doběhly. Hráči byli už unavení, rozbití a k tomu nám z juniorky přešla i do kabiny dorostu viróza. Prvních čtrnáct dní nám kluci chodili do zápasů bez tréninků a byli z té dlouhé sezóny vyždímaní. Všem ale náleží absolutórium. Celý tým splnil to, co splnit měl, zachoval druhou nejvyšší soutěž, dokonce ji vyhrál a pral se o účast v extralize. Tam už se projevila únava a ta zmiňovaná viróza. Přesto byly zápasy s Havlíčkovým Brodem i s polskou reprezentací, které jsme při trošce štěstí mohli vyhrát.

Vy jste s juniorkou i dorostem hodně zápasů osobně objel. Vím, že se vyskytly problémy, které fanoušek, který na mládež pravidelně nechodí ani nezaznamená. Mám teď na mysli fakt, že prostředí okolo mládežnických soutěží dost zhrublo, docházelo ke zraněním a zákeřným zákrokům.

Tohle se hlavně dělo u dorostu. My jsme byli úspěšní, zápasy jsme vyhrávali a chtěli jsme opravdu hrát hokej, být hokejoví. O tom svědčí i to, že jsme málo gólů dostali a poměrně dost jich soupeřům dávali. I v nadstavbové části jsme měli přes čtyři vstřelené góly na zápas a inkasované góly jsme udrželi pod dvěma. Soupeři nám však, ať už na ledě nebo i mimo led, vytvářeli prostředí, které si myslím, že ke sportu nepatří. Někdy to skončilo i zraněními, byla tam zranění kolen, ramen a dlouhodobé zranění klíční kosti, která se stala hlavně díky přístupu soupeřů. Je třeba si uvědomit, že v této sezóně se hrálo o hodně a mnoho týmů chtělo uspět a zajistit Ligu dorostu i pro příští sezónu.

V Písku dokonce po skončení utkání došlo na hromadnou bitku, hned po příjezdu na váš autobus někdo zavolal městskou policii, sotva hráči stihli vybalit z autobusu výstroj... Máte ještě další „zajímavé“ zážitky?

V Písku domácí neunesli to, že nevyhráli skupinu. Při podávání rukou pak vyvolali hromadnou bitku. Zápas před tím došlo v Kolíně po zápase k napadení našeho trenéra a hráče jedním z rodičů na chodbě před kabinami. To ale přináší tahle doba, kdy si každý myslí, že má na všechno právo, ale nějak zapomíná na své povinnosti. Do teď jsme se ale bavili o dorostu a juniorce, ale nechci aby jsme zapomněli na práci trenérů u žákovských a přípravkových kategorií, kterým veleli Martin Čech a Rosťa Malena. Tyhle kategorie asi nejvíce bojovaly a byly postiženy epidemií covidu 19 i v této sezóně, což se projevovalo odkládáním zápasů, přerušováním tréninkové činnosti atd. Hráči buď byli nemocní nebo v karanténě nebo podobné věci postihly soupeře. Bylo to velmi náročné, ale kluci to zvládli a i tyto kategorie nakonec díky dobré práci odehrály regulérní sezónu.

Pojďme od mládeže k tomu, co veřejnost sleduje nejvíc a to je působení týmu mužů v Chance lize. Co se týče sportovní stránky, tu už zhodnotil hlavní trenér a sportovní manažer Kamil Pokorný. Jaký je ale Váš pohled na výkony družstva mužů?

Sezóna je něco jiného pohledem hráče, diváka nebo managementu klubu. Hráčská sezóna nám začínala už v lednu 2021. Už v té době jsme se začínali připravovat na ročník 2021/22, o kterém jsme věděli, že bude hodně tvrdý, že bude sestupovat hodně týmů. Dokázali jsme se dohodnout s klíčovými hráči a postavit kostru mužstva. Domluvili jsme se na angažování Kamila Pokorného a trenérský tým se rozšířil na tři lidi, angažovali jsme trenéra gólmanů. Vytvořili jsme nejen materiální podmínky takové, jaké tady dřív nikdo neměl. Myslím si, že se nám to vyplatilo a dvě třetiny soutěže jsme z toho těžili, vlastně až do koce základní části. Za to jsem hodně vděčný, protože si vůbec nedovedu představit ty tlaky a vypětí nejen sportovní, ale i psychické, které se dělo v týmech namočených do sestupu. To se týkalo dlouho klubů od šestého místa dolů.

Byly tam namočené dlouho i týmy, které vyhlašovaly před sezónou cíle spíš postupu, než sestupu.

Přesně tak. Týkalo se to klubů, které měly úplně jiné cíle, než záchranu, byly ekonomicky daleko silnější, než jsme my. Základní část jsme splnili na podtrženou jedničku, k tomu není co dodat. Třetí místo po základní části je úspěch sám o sobě, navíc v takhle náročné sezóně. To nelze hodnotit jinak, než kladně. Samozřejmě každý by chtěl vyhrát, ale za mě výhra v základní části je jenom o lepší pozici do play off. Když jste v první čtyřce, je to prostě super.

Ono je diskutabilní, jestli začínat play off doma je vůbec výhodou, což se pak ukázalo při čtvrtfinále se Sokolovem.

To je pravda, ale jeden rok je to tak, další to může být úplně jinak. Play off je pro nás samozřejmě velké zklamání. Chtěli jsme dojít dál, zvlášť po tak výborné základní části. Ale určitě všichni fanoušci viděli, že už závěr základní části nebyl z naší strany takový, jak bychom si představovali. Čím to bylo, to je těžké říct a každý na to má jistě svůj názor. Kladem bylo, že se nám v sezóně vyhnula větší zranění až na Matěje Psotu. I on se ale dal do play off do pořádku, i když to nebylo úplně stoprocentní. Bohužel mužstvo se nám nepodařilo před vyřazovacími boji znovu nastartovat. Možná to bylo tím, že jsme už od Vánoc byli v pohodě a to se projevilo i v play off. Možná chyběla nějaká větší motivace, to už zhodnotil v rozhovoru Kamil Pokorný. Na zvážení je, jestli ti hráči, kteří jsou u nás delší dobu, jsou nebo byli hráči pro play off. Musíme si říct, jestli nechyběl takový správný hlad. To je otázka do budoucna, řešili jsme ji i teď v době, kdy jsme začali tvořit mužstvo pro novou sezónu 2022/23.

Nebyla možnost udržet pro play off například Martina Dočekala, který je právě typem hráče, který v play off chyběl? Rozdílový hráč, který by zvedl kvalitu i konkurenci v týmu?

Martina jsme zde měli do poloviny února. Bylo to domluveno tak, že u nás bude do konce sezóny s tím, že pokud ho bude potřebovat Kometa, tak si ho stáhne. Rozhodující slovo měl mateřský klub a ten rozhodl, že si ho stáhne. Určitá naděje tady byla, ale ta zhasla v půli února.

Kdy jste začali s přípravou a stavbou týmu pro další sezónu?

Bylo to zase poměrně brzy. První hráč podepisoval novou smlouvu už v prosinci. Tam už jsme po diskusích se sportovním vedením áčka začali pracovat na novém kádru. Samozřejmě jsme otevřeli i otázku, jestli, a kteří hráči jsou typově vhodní a zvládnou play off. Přece jenom play off a dlouhodobá část soutěže jsou dvě různé věci.

Žijeme ve složité době, nejprve komplikoval situaci covid, diváci téměř dva roky nemohli na stadiony. Teď zase vypukla na Ukrajině válka, která ovlivňuje ekonomiku na celém světě. Jak tyto věci ovlivnily náš klub a jeho fungování. Přinesly asi mnoho negativních věcí. Vidíte i něco pozitivního?

Pozitivního nám tato situace nepřinesla vůbec nic. Už jsem v některém rozhovoru předesílal, že ztráty po covidu budeme sčítat v několika následujících letech. To nás teprve z větší části čeká. Bohužel teď přišel dvacátý čtvrtý únor a válka na Ukrajině, a ta tomu zasadila další těžkou ránu. Myslím si, že teď všechny kluby nějak dojíždí tuto sezónu, ale ta další je ekonomicky velice nejistá. My se na ni samozřejmě připravujeme, ale deno-denně řešíme záležitosti, které jsou pro nás mnohdy doslova neřešitelné. A bude to zažívat, možná už zažívá každý i ve svém osobním životě. Zdražení všeho, všech položek. U nás jsou to náklady na hráče, nedostatek hráčů, nedostatek trenérů a jejich finanční požadavky. Nárůsty cen energií, cen dopravy. Do toho místo uklidnění a úspor přichází některá rozhodnutí vedení Českého hokeje, které nám to všechno ještě prodraží. Mám teď na mysli reorganizaci žákovských soutěží, kdy k žákovským týmům A, B, C, a D vznikla nová kategorie deváté třídy. To znamená další náklady na cestování, trenéra a podobně. Dochází k turbulentnímu nárůstu nákladů a poklesu příjmů. S tím ale budou bojovat všichni a jak to kdo zvládne, to ukáže budoucnost. Děkujeme všem našim partnerům a sponzorům. Vyjmenovat musím ty největší Město Třebíč, energetickou společnost ČEZ a společnost KHNP. To je základ, bez těchto tří subjektů by u nás hokej dělat nešlo.

Velkou část posledních dvou sezón nemohli na sport chodit diváci, což je také významná položka rozpočtu každého klubu. Teď už se naštěstí vrací zpátky.

Tahle otázka má dvě části. Jednou z nich jsou diváci a návštěvnost během sezóny. Já doufám, že ty poslední dvě sezóny se už nebudou v tomto směru opakovat. Příjmy ze vstupného musí být nedílnou součástí příjmu klubu. My jsme provedli před sezónou zdražení vstupného, za kterým si stojíme. Jestli má být v Třebíči hokej, profesionální liga, která něco samozřejmě stojí, tak na něj musí chodit diváci a musíme je naším hokejem zaujmout. A oni za to musí na oplátku adekvátně zaplatit.

Dá se říct, že tím, že přijdou na hokej a zaplatí vstupné nebo si koupí permanentku, se vlastně částečně skládají na to, aby mohli na hokej chodit i v další sezóně, aby měli nějaké vyžití?

Přesně tak to je. Jako všechno něco stojí, stojí něco i hokej. Přišlo mi, že tady byl zažitý nějaký stereotyp, automatismus, že hokej tady musí být bez toho, abychom se o to nějak zasloužili a něco pro to udělali. Ne, hokej tady bude jen, když ho někdo bude dělat a bude ho někdo podporovat a když o něj bude zájem. Zájem znamená, že na hokej přijdou diváci a že za něj i zaplatí. To, že přijdou a nebudou platit, taková varianta neexistuje. A jestli si někdo myslí, že padesát nebo osmdesát korun je adekvátní, tak já říkám, že není. Při současných cenách třeba energií, nárůstu mezd hráčů, trenérů i cen všech možných materiálů... A to se nemusíme vracet k válce na Ukrajině. Kolem hokeje byla taková jakási postsocialistická aura, že je povinnost jej tady dělat. To se ale netýká jen vstupného, ale i příspěvků. Civilizovaný svět, ke kterému vzhlížíme, ať už to je NHL, Finsko, Švédsko, Švýcarsko, tam se vše dělá finančně úplně jinak. A jestli chceme, aby sport u nás fungoval, budeme se muset také vydat tímto směrem.

Co je Vaší motivací při práci pro třebíčský hokej. Klub jste převzal po panu Čapkovi v době, kdy začínaly všechny ty zmíněné problémy, navíc i v klubu se staly nepříjemné věci, které už nechci moc připomínat. Ptám se proto, že pokud nebude někdo, kdo si vezme provoz kubu za svůj, kdo do toho investuje svůj čas a energii, nemusí v našem městě tenhle pořád nejnavštěvovanější sport se širokou mládežnickou základnou a téměř stoletou tradicí dále pokračovat.

Trošku připomenu svou historii práce v klubu. V širším vedení klubu jsem působil už od devadesátých let. V té době jsem se ale nějak výrazně neangažoval. Před nějakými jedenácti lety mě sem víc zapojil Kamil Pokorný, který mě požádal, jestli bych se nestaral o ekonomiku klubu. Ono se to časem tak nějak vyvinulo. Kdo mě zná, tak ví, že hokej jsem měl vždycky rád, za druhé mnoho z bývalých hráčů a už i současných trenérů myslím můžu považovat za své přátele. Další věcí je, že nejsem zvyklý utíkat z boje. Je velice jednoduché říct, já na to kašlu, dělejte si s tím, co chcete. Přiznávám, není to jednoduché a jsou chvíle, kdy si člověk říká, jestli by nebylo lepší se starat sám o sebe. Tahle práce opravdu přináší velké starosti. Ale pak jsou chvíle, které za to všechno stojí. Budu jmenovat působení áčka v prvních dvou třetinách letošní Chance ligy a pak to vítězství, ten víkend, ta neděle a dva zápasy juniorky a dorostu po sobě. To byla fantazie a za mě zatím nejvíc, co jsem po sportovní stránce zažil za dobu co jsem předsedou klubu.

Dalším významným úkolem, který jste si vzal na svá bedra, je rekonstrukce stadionu. Je sezóna 2022/23 už poslední před rekonstrukcí, nebo se její realizace bude muset díky složité době nějakým způsobem měnit?

No, ono to tak nějak vyplynulo, ta potřeba rekonstrukce z toho, že se už denně potýkáme s tím, abychom zimák vůbec udrželi v chodu. To není o tom, že bychom chtěli lepší zimák, že bychom si vymýšleli aby to tady vypadalo líp. Doopravdy je to potřeba a nutnost. Stadion technicky prostě dosluhuje. Pak jsou další hlediska. Aby stadion i po rekonstrukci fungoval v rozsahu, jako funguje nyní z hlediska hygieny, hasičů a dalších složek, je legislativa tak náročná, že rekonstrukce musí být velmi rozsáhlá a drahá. Bude to jedna z největších investic v našem městě. Ale zdůrazňuji, nelze to vyřešit jinak. Naštěstí, a za to jsem velice rád, si to lidé na městě uvědomují. Jednoduše řečeno, pokud chceme v našem městě zimní stadion využívaný ve stejném rozsahu, jako je ten stávající a ne jen nějakou tréninkovou nebo hobby halu, tak město ty peníze do něj bude muset vložit.

Rekonstrukce je ale nutná i k tomu, aby mohla dál fungovat i mládež, vždyť současná obsazenost ledové plochy je maximální. Spíš ještě kapacity chybí, klidně by se uživila i druhá ledová plocha.

Pokud chceme klub dál rozvíjet, udržet u sportu mládež a vychovávat hráče v mládeži, tak je rekonstrukce nezbytná. Chybí nám tady prostory pro suchou přípravu, máme nedostatečný počet šaten, kabiny nejsou odvětrávané a hygienické podmínky jsou velice žalostné a to jak kvalitativně, tak kvantitou. Rekonstrukce je další úkol nejen na mě, ale na celý kolektiv lidí, kteří nám tady s provozem klubu a stadionu pomáhají. Ať už je to Martin Čech, Dan Šlapák nebo vedoucí provozu stadionu Marcel Hrbáček. Deno-denně se s tím potýkáme.

A ta doba realizace?

Kdo si chtěl něco pořídit, ideální dobu už promeškal. Do covidu, po covidu už je problém. To, co se děje na Ukrajině to všechno jen znásobuje. Vím, že někdy je to vše takové zaklínadlo, na které se někdo odvolává. On je to ale opravdu průšvih, ke kterému nikdo nevěřil, že může dojít. Zatím jsou plány opravdu takové, aby rekonstrukce byla zahájena po sezóně 22/23. Ono není na co čekat, všechno už bude jen dražší. Když ne, budu rád, že se mýlím. V nejbližších deseti letech se bude dávat do pořádku to, co napáchal covid a páchá válka na Ukrajině. Zatím je tedy plán takový, že rekonstrukce by měla být zahájena na jaře 2023.

Už jste jednali o tom, kde by Horácká Slavia působila v azylu po dobu rekonstrukce?

To teprve vypukne. Doba je tak turbulentní, že když teď říkám, že do toho půjdeme, nemusí se tak stát. Můžeme si něco naplánovat, ale ono se to může ještě změnit. Řešili jsme i variantu, jestli by to nešlo realizovat na etapy, ale díky rozsahu rekonstrukce to není možné. Samozřejmě řešíme, jakým způsobem zajistit fungování klubu a nejen A týmu, ale i dalších třinácti kategorií, které v klubu máme. Víme, že to bude velice nepříjemné, budou to dva roky, kdy hokej v Třebíči nebude, zimní stadion v Třebíči nebude, to je fakt. Všichni to ale musíme podstoupit a věřím, že to, co zde vznikne posune náš hokej na desítky let zase výš. Samozřejmě to bude mít i negativní dopad, někteří třeba nedají to dojíždění, na druhou stranu už teď nám skoro polovina hráčů mládeže dojíždí z okolí, tentokrát tedy bude muset dojíždět ta druhá polovina. Zatím to nechci konkretizovat. Čekáme a jsme domluveni s městem na takové to start tlačítko, kdy řekneme naplno, jdeme do toho. Nějaká jednání jsme už vedli, ale zatím nevíme, jak to vše bude, protože azyl někde jinde bude znamenat zásah do fungování těch daných stadionů, které třeba teď nejsou teď tolik vytížené. Samozřejmě to bude mít i nějaké finanční dopady. Jakmile stiskneme startovací tlačítko po konzultaci s městem, dáme fanouškům vědět. S největší pravděpodobností se tak stane letos v létě.

Z toho, co jste říkal výše mi vychází, že není úplně jisté, že se přihlásíte do soutěže, že bude vše, jako v předchozích sezónách.

Můžu všechny uklidnit, soutěž určitě přihlásíme, a můžu slíbit, že budeme bojovat, co to půjde. Proto také od ledna pracujeme na tvorbě kádru, v pondělí 25. dubna zahajují muži přípravu. Kostru týmu máme pohromadě, jen jsme trochu okleštili počet hráčů v letní přípravě. Dořešíme to v srpnu. Zatím jsme dovedli dva odchovance Martina Dočekala, což byl pro nás takový hlavní úkol, který jsme si od ledna dali a povedlo se nám to dotáhnout. Informovali jsme o tom o něco později, ale to bylo z důvodu dohody s hráčem a z důvodu jeho trvající smlouvy. V tomto týdnu se nám podařilo dovést Matěje Nováka. Tým chceme stavět na hráčích, kteří tady chtějí hrát, chtějí se za náš klub rvát a u kterých věříme i v potenciál směrem k play off.

Jaké výhledy tedy máte k nové sezóně?

Bude zase hodně těžká. Tentokrát ne z důvodu, že by padalo víc mužstev, ale z důvodů ekonomických. Ony byly těžké i minulé sezóny. Ale kvůli složité době nevidíme na některé jisté věci, na které jsme dříve viděli. Nechci se dožít toho, že z důvodu nedostatku energie nebude možné třeba mrazit. Nemyslím teď, že by klub na to neměl peníze, ale třeba vedení státu to bude považovat za zbytnou věc. I tohle jsou věci, které mě napadají. Může být problém objezdit všechny zápasy ve všech kategoriích a pokrýt je autobusy. I to je výrazná položka, která letí nahoru, může dojít k tomu, že bude nedostatek paliva. To jsou věci, které by mě dřív ani nenapadly, teď je ale začínáme řešit a napadají nás. Víme, že některé kluby měly problémy s cestováním už v této sezóně. Uvidíme, bude to těžké a říkám dopředu, že budeme preferovat od fanoušků zakoupení permanentek. Vidíme v tom nejen příjem pro klub a jisté peníze, ale také určitou morální podporu klubu tak, jak se to děje v celém civilizovaném světě. Tam si fanoušek zakoupením permanentky kupuje nejen vstup na zápasy, ale vyjadřuje i určitou podporu tomu klubu i přes to, že se třeba na některý zápas z různých důvodů nedostane. Jestli to někdo počítá jako rohlíky na krámě a dělí cenu permanentky počtem zápasů , tak je otázka, jestli je to opravdový fanoušek. Opravdu se nebavíme o desetitisícových položkách. Bavíme se o tom, že permanentka stála 2 600 korun. To není žádná horentní suma. V celé naší republice se bude v tomto muset sportovní prostředí napravit, abychom se dostali na úroveň klubů, které tu fanouškovskou základnu mají a díky tomu mohou fungovat. Bude to boj a my jsme připraveni bojovat.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a energie při další práci pro náš klub.