Návrat ztraceného syna? Za Třebíč si vždycky zahraju rád, hlásí Burian

Jak rychle se střídavé starty do Třebíče v tvém případě seběhly?

Byla to rychlá záležitost. Šlo o to, že bych se teď nevešel do základní sestavy Olomouce, přičemž se naskytla možnost zahrát si za Třebíč, kterou jsem samozřejmě využil. Když nebudu hrát v Olmiku, tak si za Třebíč vždycky rád zahraju.

Pro každého hráče je lepší, když zůstane v zápřahu…

Jasně, momentálně bych se do sestavy Olomouce nedostal, takže je pro mě fajn, že se můžu udržovat v zápřahu a hrát za Třebíč.

Zmocnila se tě při prvním vstupu na stadion nostalgie?

Nostalgie tam určitě byla, když jsem přišel do kabiny a viděl staré známé tváře – například Lůďu Popelu, Martina Mejzlíka nebo i trenéra, tak jsem si zavzpomínal. Samozřejmě to platí i o samotné kabině áčka, která se za tu dobu zas tak moc nezměnila.

Jak se změnil Vilém Burian coby hráč od svého posledního třebíčského působení před lety?

Řekl bych, že moje základní charakteristika je pořád stejná. Samozřejmě, že jsem získal víc zkušeností a v některých situacích dokážu hrát víc hlavou – zodpovědněji. Zároveň s postupem věku trochu ubývá taková ta dravost, už nelítám bezmyšlenkovitě, ale hraju o to víc hlavou. Někdy je to na škodu a někdy naopak.

Získal jsem víc zkušeností, v některých situacích dokážu hrát víc hlavou

Právě ty zkušenosti můžeš využít v oslabení, kam tě trenéři často nasazují.

Přesně tak, přesilovky mají kluci sehrané, do toho se sahat nechtělo, tak mě trenéři nasazují do oslabení, za což jsem rád. V extralize jsem oslabení hrával vždycky, myslím, že je to jedna z mých nejsilnějších stránek.

Po dvou zápasech máte na kontě plný počet šesti bodů. Lepší start do soutěže jste si přát nemohli, co?

Určitě, člověk pak může hrát o to víc uvolněněji, než když se třeba pět prvních zápasů prohraje. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál.

Po jak dlouhé době se podle tebe tabulka vykrystalizuje?

Je jasné, že tohle je teprve začátek soutěže, máme za sebou dva zápasy…Nějaké odhady se můžou dělat až na konci ledna, kdy se vykrystalizuje kdo bude hrát play-off a kdo o sestup.

Pojďme ke včerejšímu zápasu v Havířově, kde se podle tebe lámal?

Byl to opatrný zápas, hrálo se hodně z obrany. Hodně nám pomohlo, že jsme se v polovině zápasu dostali do vedení a třetí třetina nám vyšla parádně. V ní jsme, myslím si, Havířov k ničemu svou aktivní hrou nepustili. Řekl bych, že to zlomil druhý gól. Jsem taky rád, že se udržela ta nula kvůli Pavlovi, který chytal skvěle.

Z týmu mám po dvou zápasech pocit, že je silný a že v něm je zdravé jádro

Byl to záměr hrát ve třetí třetině pořád tak aktivně?

Jasně, bylo to jen 1:0 a nic nebylo rozhodnutého. My jsme chtěli dál hrát svou hru.

Společně s Martinem Dočekalem jste se po parádní souhře postarali o gól na 3:0. Nacvičený signál?

Vyjížděl jsem od mantinelu a viděl jsem Martina, který byl nahoře. Počkal jsem si na moment, kdy se dostane za hráče a zkusil jsem mu to tam poslat. Myslím, že mu to tam padlo hezky a on to do prázdné brány zasunul na mazáka. (usmívá se)

S Martinem už jste spolu hráli, řekl bys, že mezi vámi funguje hokejová chemie ještě z minulosti?

To si úplně nemyslím, sice jsme spolu hráli, ale ne zas tolik a už je to nějakých osm let. Ale řekl bych, že oba máme něco odehráno, před každým zápasem si řekneme, jak a co chceme hrát a pak se to snažíme plnit. Věřím, že s přibývajícími zápasy bude naše souhra lepší a lepší.

Papírově má Třebíč podle mě letos nejsilnější kádr za poslední dobu. Souhlasíš?

Abych se přiznal, tak nemůžu moc porovnávat, protože jsem sestavy během minulých ročníků moc nesledoval. Ale prvotní dojem je po těch dvou zápasech takový, že tým je silný a že v něm je zdravé jádro. Šlape to a já doufám, že to bude šlapat i dál. Zkrátka parta je dobrá, vztahy jsou fajn a každý ví, jakou má v týmu roli. Tohle v Třebíči funguje a podle mě vždycky fungovalo.

Rodinný klub, že?

Přesně tak to je. (usmívá se)