Štebih o MS: Za záchranu jsem šťastný. Organizačně TOP šampionát

Jaká bude za čas tvoje nejsilnější vzpomínka spjatá s mistrovstvím světa 2025?
Jednoznačně ta, že jsme se po dvaceti letech udrželi v elitní skupině. Náš tým byl velmi mladý, přesto jsme to zvládli. Tohle se nepovedlo ani naší nejlepší generaci, která byla dvakrát na olympiádě. Jsem šťastný.

Takže mladí mají na to, aby nahradili persony, kterými byli třeba Jeglič, Tičar nebo Sabolič?
Uvidíme, ale doufám v to. Máme tam šikovné kluky. Když na sobě budou pracovat, můžou být podle mého názoru ještě lepší než vámi zmínění hráči.

Kdo je podle tebe největší nadějí slovinského hokeje? Na šampionátu mě zaujal obránce Bine Mašič.
Mašič je perspektivní hráč. Na to, že má teprve 22 let, tak hraje velice dobře. Hodně mu pomohly zkušenosti, které nabral ve Finsku. Oporou by v budoucnu mohl být také Matič Torok, jenž bude od příští sezony hrát za Ilves. Jsou tam i další mladí hráči, kteří na letošním šampionátu nebyli. Třeba Mark Sever, nejlepší mladý hráč letošního ročníku druhé nejvyšší švýcarské soutěže nebo obránce Jan Goličič, jehož draftovala Tampa Bay.

Bránil jsi Crosbyho, MacKinnona nebo Forsberga. Velký zážitek, co?
Neskutečný! Tohle jsou top světoví hráči. Díváš se na ně v televizi, jak hrají NHL a najednou stojíš proti nim na ledě. Při zápase to samozřejmě tolik nevnímáš, ale určitě nezapomenutelné momenty.

V čem jsou tihle top borci pro obránce nejvíc nepříjemní?
Jsou obrovsky silní v bruslení a na puku. Jejich herní inteligence je hodně vysoká. Hokej se neustále zrychluje a je až neuvěřitelné, jak jsou v té rychlostí obratní a co všechno v ní dokáží s pukem udělat.

Bylo těžké aklimatizovat se na úplně jiné tempo ve srovnání s Maxa ligou?
Určitě, proto byla za mě výhoda, že jsme na začátku turnaje hráli proti silným soupeřům. S Kanadou nebo Švédskem jsme hráli prakticky bez puku a bylo to hlavně o tom, abychom dostali co nejméně gólů a aby to nebyla velká ostuda. To se nám celkem povedlo, až tedy na zápas s Finskem. Jak říkám, zvyknout si na tohle tempo je dost těžký, ale jde to, když hraješ týmově a dáš do hokeje srdce.

Co říkáš na výkony českého brankáře Lukáše Horáka, který chytá v dresu slovinské reprezentace?
Fakt super! Bez něj bychom se asi nedokázali udržet. Byl velkou oporou a jistotou, když jsme vzadu něco podělali, on nás podržel. Navíc výborný kluk do kabiny. Hodně slovinských hráčů mluví česky, to mu v aklimatizaci asi taky pomohlo. Jsme rádi, že ho máme.

Jaký máš dojem z atmosféry šampionátu? Ta byla řadou nejen hokejistů kritizována.
Návštěvy byly alespoň v naší skupině slušné. Když jsme hráli proti Švédsku, bylo vyprodáno, na Kanadu s námi přišlo deset tisíc lidí... Každopádně mentalita je ve srovnání s českými fanoušky odlišná. Severské národy hokej berou spíše jako kulturu srovnatelnou s divadlem. Nemívají chorea a nefandí celý zápas.

Z organizačního hlediska vše klapalo?
Ano, byl jsem na třech světových šampionátech elitní divize - v roce 2015 v Ostravě, dva roky zpátky v Rize a letos ve Stockholmu. Musím říct, že z mého pohledu byla letošní organizace na nejvyšší úrovni.

Byl čas projít si Stockholm?
Čas byl, ale měli jsme hotel vzdálený od Stockholmu zhruba třicet minut cesty, takže během turnaje jsme se do města nepodívali a věnovali se spíše regeneraci. Prošli jsme si ho až po mistrovství.

A jaký na tebe udělal Stockholm dojem?
Očekávaný, ve Švédsku jsem dva roky žil, takže mentalitu znám. Nezměnila se. Tamní lidé jsou pořád hodní.

Kdy se zapojíš do letní přípravy?
Ještě si dám zhruba deset dní volna a pak budu muset začít. Už několik let preferuji individuální letní přípravu, kdy si dělám věci, které potřebuju a které mi vyhovují. Trenéři s tím problém nemají a já se dokážu nachystat.