Menu +

Gajarský o příchodu do Třebíče i drilu v Americe. Z týmu má dobrý pocit

Rozhovory
Důrazný útočník Adam Gajarský patří do skupinky hráčů, kteří Horáckou Slavii posílili před startem nového ročníku Chance ligy. Také on třebíčské prostředí - stejně jako všechny ostatní akvizice - dobře zná ze svého dřívějšího působení. To byl přitom jeden z důvodů, proč se nyní rozhodl na Vysočině znovu zakotvit.
Sdílejte článek
 

Jak se zrodilo vaše třebíčské angažmá?

Já už v Třebíči před čtyřmi lety působil, díky tomu prakticky celé vedení klubu znám. Moje nynější angažmá se seběhlo tak, že jakmile bylo jasné, že na Vsetíně pokračovat nebudu, volal mi pan Pokorný a nastínil možnost spolupráce. Zaujalo mě to, navíc už minule jsem v Třebíči dostával hodně prostoru, takže to pro mě byla jasná volba.

Rozhodla tedy především osoba Kamila Pokorného?

Dá se to tak říct. Kamila znám z Brna. Ale úplně hlavní aspekt to asi nebyl, už minule se mi totiž v Třebíči líbilo celkově, proto mě její nabídka zaujala.

A už jste s Kamilem Pokorným řešili vaši pozici v týmu?

Něco málo jsme si už říkali. Mohl bych dostat výraznější roli, ale to se uvidí až podle toho, jak se mi bude dařit. V tuto chvíli to ještě nemá cenu moc řešit, uvidíme při zápasech, jak si to sedne.

Co vlastně říkáte na konkurenci v třebíčském kádru? Útočníků už je na soupisce poměrně hodně.

Za mě je zdravá konkurence super. Hráče to pak nutí podávat co nejlepší výkony. Uvidíme, jestli ještě někdo přijde, ale zatím mám z týmu dobrý pocit. Je tu spousta mladých hráčů, což už samo o sobě naznačuje, jakým hokejem se asi budeme prezentovat. Myslím, že náš hokej bude hodně bruslivý, což mně osobně jedině vyhovuje.

Zdravá konkurence je super, hráče to pak nutí podávat co nejlepší výkony

Hokej založený na bruslení a agresivitě jste si osvojil v zámoří, že?

Je to tak, v USHL je to hodně o bruslení a dohrávání. Na druhou stranu musím říct, že podle spousty lidí je to jen taková lítačka, což ale není pravda. Liga má spoustu systémových věcí, které jsou vedeny na velmi profesionální úrovni. V tomto ohledu bych to srovnal s naší Chance ligou. Je tam celá řada hodně šikovných hráčů, kteří chodí každoročně na draft, takže kvalita je v soutěži velká.

Když se vás zeptám na jednu věc, kterou vás angažmá v Americe nejvíc naučilo, která by to byla?

Určitě osamostatnění se. Stal jsem se odolnějším a samostatnějším. Můj první klub v Americe bylo Chicago, kde jsem v tu dobu byl jediný Čech, navíc jsem tam moc nehrál, takže to bylo těžké. V tomhle ohledu mě to zocelilo.

Jako cizinec si tam člověk určitě musel nejdřív získat respekt.

Myslím, že když tam jdete odevzdaný, není to moc dobré. Ale se zdravým sebevědomím vás kluci vezmou mezi sebe. Musím říct, že já měl v obou týmech skvělý kolektiv, za což jsem rád. Kluci mi pomáhali. Na kolektiv si nemůžu stěžovat, měl jsem štěstí. Vím, že někteří kamarádi, s kterými se bavím, tak to měli jinde podstatně horší.

Jak se vám vlastně hraje na užších kluzištích, která jsou pro zámoří charakteristická?

Myslím, že mi vyhovují víc než široká. Je na nich víc osobních soubojů, přičemž já jsem spíš důrazný typ útočníka, takže to tak mám rád.

Co vás tedy přimělo přerušit americký sen a vrátit se zpátky domů?

Jedním z důležitých aspektů byla rodina, která mi chyběla. Chtěl jsem být na blízku mamce, protože doma to nebylo úplně ideální. Další důvod byl ten, že jsme se po domluvě s agenty rozhodli, že by bylo dobré se posunout do dospělého hokeje.

Jak složitý pro vás byl přechod z americké juniorky do Chance ligy?

Musím říct, že to bylo dost složité. Americká juniorka je kvalitní a profesionální soutěž, ale pořád je to o tom, že jsou tam dva až tři ročníky. Kdežto v Chance lize může hrát proti dvacetiletému klukovi zkušený chlap. Ten pak má logicky silovou výhodu.

V Americe se vůbec nedělají posilovny, tam je to tak, že přes léto každý maká se svým kondičním trenérem

Jak dlouho vám trvalo si na odlišné pojetí hry zvyknout?

Myslím, že jsem si zvykl během letní přípravy a přípravných zápasů. Pomohly mi v tom hodně i tréninky, protože i na nich všichni makají naplno. Pak už v tom nebyl problém.

Mimochodem, jaký dojem máte ze společného soustředění v Rouchovanech?

Pozitivní, už loni jsem byl se Vsetínem na takovém soustředění a je fajn, že v Třebíči letos bylo taky. Člověku to dá strašně moc, sice jsme dostávali opravdu zabrat, ale já osobně jsem letní přípravu vždy zvládal celkem v pohodě. Když pak budeme hrát třeba sedmý zápas v play off, určitě si na to rádi vzpomeneme.

Dá se nějakým způsobem porovnat letní příprava v Třebíči s tou, kterou jste zažil v Americe?

V Americe se třeba vůbec nedělají posilovny. Tam je to tak, že přes léto každý maká se svým kondičním trenérem. Když pak přijedete do svého klubu, čekají vás intenzivní dvoufázové tréninky na ledě.

Ty máte letos v rámci přípravy v Třebíči taky.

To je bomba! Já jsem byl zvyklý chodit na led individuálně, když jsem byl někde, kde jsme ho neměli. Chodil jsem s Pavlem Neumanem, který dělá speciální dovednostní tréninky pro hráče zaměřené na skilks a bruslení. Tady je super, že máme led dvakrát týdně, což podle mě nemá skoro nikdo v celé Chance lize.

Máte před novou sezonou nějakou individuální metu, které chcete dosáhnout?

Takhle to nastavené nemám. Pro mě je to o tom, že chci být vždy ve všem nejlepší – ať je to hokej, fotbal nebo třeba playstation. Dokud se mi to nepovede, budu na sebe tvrdý, abych toho dosáhnul.

Podobné články

Rozhovory

Společné soustředění? Tým to vždycky ještě víc stmelí, hlásí Jan Mlčák

02.06.2021
Rozhovory

Chci do play off, říká Forman. Pochvaluje si tréninky na ledě

25.05.2021
Rozhovory

Míša se vrátil k hokeji: Musíte snít! A mluví o boji s leukémií i pomoci Vejmelky

15.02.2021