V desáté minutě už hosté vedli o dvě branky a s Třebíčskými to nevypadalo dobře. Jestliže první gól byl spíše náhodný a dostrkaný za brankovou čáru, pak druhý padl po hezké kombinaci.
“Ten první padl po nahození ze strany, někdo tam do toho strčil hokejku a nějak mi to proskákalo mezi nohama. Ani nevím přesně, jak se puk do branky dostal. U druhého gólu, si to nahráli mezi kruhy, od nás tam nikdo nebyl. Podle mě to tomu hráči sjelo z hole, asi chtěl střílet nahoru a jak do toho plácnul, tak mu to sjelo a dal mi puk kolem nohy.“
 |
Jakub Lev |
“My to letos máme tak, že když vedeme, tak pak nakonec prohrajeme, nebo obráceně. Takže jsem pořád věřil, že se bodovat dá. Dnes to byla jen otázka času, kdy se zvedneme a padne nám tam nějaký gól. Dnes nám chyběly snad jen ty góly a trochu víc důrazu před bránou. Měli jsme tam odražené puky, ale nedokázali jsme je dát do brány,“ všiml si z druhé strany kluziště Jakub Lev, jenž v případech potřeby jezdí vypomáhat extraligovému Kladnu, z kterého před sezónou do Třebíče přišel.
Už čtvrtý zápas z posledních pěti dovedli Třebíčští až do samostatných nájezdů, ani tentokrát však v této disciplině neuspěli.
“Ty střelce jsem neznal až na Křížáka (Ondřej Kříž – pozn. red.). Je to těžké, tam každý může jet, Olomoučtí mají šikovné hráče, takže je to v nájezdech jen o štěstí. My ale v nájezdech nedáváme góly, měli jsme asi padesát nájezdů a dali jsme snad jen jednoho góla. To pak nemůžeme vyhrát,“ říká s trochou ironie v hlase třebíčský brankář.
