Menu +

Loni repre, letos titul. Další motivace na sobě ještě víc pracovat, hlásí Adam Ošmera

Rozhovory
Jméno Ošmera je s třebíčskou hokejovou historií pevně spjaté. Hned trojka hráčů s tímto příjmením, která v minulosti za Horáckou Slavii hrávala, patří do místní hokejové síně slávy. Svoji kariéru v dresu s bílou hvězdou na hrudi rozjel i vnuk jednoho z nich. Sedmnáctiletý obránce Adam Ošmera nyní reprezentuje třebíčský hokej v barvách Třince, jednoho z nejúspěšnějších českých klubů v posledních letech.
Sdílejte článek
 

S Třincem se vám letos podařilo vyhrát juniorský titul. Jak vysoko tento úspěch řadíte?
Znamená to pro mě hodně. Cením si toho, že jsem mohl být hned první rok součástí vítězného týmu. Tento úspěch zatím řadím mezi své největší úspěchy a zároveň je pro mě další motivací na sobě ještě víc pracovat.

Někteří hráči hráli se zraněními. Ve finále jste navíc předvedli parádní obrat. Ukázalo to, jaká jste byli parta?
Bez super party by to ani nešlo, příkladem byly právě naše obraty zápasů po celé play off. Motivací v naší cestě za titulem nám bylo i třinecké áčko, které jako první tým v české historii otočilo play off sérii z 0:3 na zápasy na 4:3.

Za výhru ve finále jste měli od prezidenta svazu Aloise Hadamczika slíbený zájezd na NHL. Ten se ale nakonec nekonal. Byli jste zklamaní nebo pro vás byla náhrada v podobě lístků na MS v Praze na zápas Česka s Velkou Británií a Finska s Kanadou dostatečná?
Slíbený zájezd na NHL pro nás určitě nějakou motivací před startem sezony byl, ale nebyl to náš hlavní cíl. Když jsme ale vyhráli, na NHL jsme se těšili. To, že se to nakonec neuskutečnilo, bylo zklamání pro nás všechny. Výlet do Prahy na zápasy mistrovství světa jsem si ale užil. Vidět český nároďák v akci bylo fajn.

U Ocelářů to pro vás byla první sezona. Jak těžké bylo zvyknout si na nové prostředí?
Přechod do nového prostředí nebyl vůbec jednoduchý. V adaptaci mi ale hodně pomohli rodiče, kteří mi byli 24 hodin denně oporou na telefonu, když bylo potřeba. Nejtěžší ze všeho pro mě byla asi změna školy, ale rychle jsem si zvykl, a pak si to sedlo. Jsem rád, že mě kluci mezi sebe vzali hned ze začátku.

Předtím jste působil dlouhé roky v Jihlavě, kde jste byl i kapitánem. Jak vzpomínáte na působení v dresu Dukly?
Na Jihlavu mám dobré vzpomínky. To samé mohu říct i o Třebíči, kde jsem s hokejem začínal.

Do Jihlavy jste přešel právě z Třebíče, jejíž jste odchovancem. Jak se zrodil váš první přestup?
Asi v devíti a půl letech jsem byl oslovený Jihlavou. Stěhování nijak těžké nebylo. Kluky z Jihlavy jsem znal, takže jsem nešel do úplně cizího prostředí.

Adam Ošmera (první řada, druhý zleva) ještě v dresu Třebíče.

Jste s některými ze spoluhráčů, se kterými jste začínal stále v kontaktu?
Ano, jsem a jsem za to rád. Těch kluků, se kterými se stále bavím je několik například Tomáš Suchánek, Matěj Vojáček nebo Matěj Gross.

Kdo vás k hokeji vůbec přivedl a kdo vám v hokejovém rozvoji nejvíce pomohl?
Přivedli mě rodiče a děda Toník, kteří mi pomohli i při rozvoji. Rád vzpomínám i na všechny trenéry, kteří mě trénovali a díky nimž jsem se zlepšil. V Třebíči to byli pánové Neveselý, Velikanovič a Hrbáček. V Jihlavě pak trenéři Druzik, Pykal, Melenovský a Venc.

Za Třebíč v minulosti hrával i váš děda Antonín Ošmera. Dlouholetý kapitán, který patří mezi členy třebíčské hokejové síně slávy. Zatímco on byl útočník, vy jste obránce. Jak k tomu došlo?
Začínal jsem také jako útočník. Na tomto postu jsem hrál až do svých deseti let. Obránce ze mě udělal až v Jihlavě pan trenér Pykal. Za změnu jsem rád. Baví mě rozehrávat a zakládat akce.

Četla jsem, že nyní je vaším velkým vzorem Erik Karlsson. Měl jste nějaký hokejový vzor dříve i v Třebíči?
Ano, vzorem pro mě je můj děda. Z dalších třebíčských hráčů pak Leoš Čermák, Roman Erat nebo David Dolníček.

Fandíte na dálku stále Třebíči nebo jste během svého působení v Jihlavě fandil se spoluhráči Dukle?
V tomhle jsem byl vždycky neutrální. Fandím hlavně dobrému hokeji.

V Třinci hrajete v moderní areně. Třebíčský zimák se nyní rekonstruuje. Těšíte se na něj?
Na nový zimák se určitě těším. Zajímá mě, jak bude vypadat. S tím starým budu mít spojené první hokejové krůčky, ranní vstávání a starou hokejovou partu.

Měl jste někdy krizi, kdy jste chtěl s hokejem seknout?
Naštěstí jsem takovou krizi ještě neměl. Ani tenkrát s ranním vstáváním jsem problém neměl a vždycky jsem se těšil.

V sezoně 2022/2023 jste měl možnost nakouknout i do reprezentace. Je to pro vás motivace na sobě ještě více pracovat?
Určitě ano, do reprezentace bych se chtěl ještě podívat, ale není to jednoduché.

Jaké jsou vaše aktuální cíle?
Chci být plnohodnotnou součástí juniorského týmu a vyzkoušet si seniorský hokej.

Adam Ošmera s dědou Antonínem Ošmerou (vlevo) a strejdou Michalem po zisku juniorského titulu.

Podobné články

Rozhovory

Nových věcí bylo moc, ale doufám, že už si to sedlo, říká David Dolníček

10.12.2024
Rozhovory

Martin Svoboda: Čeká nás přetěžká a bláznivá sezóna

11.09.2024
Rozhovory

Přáteláky fajn, ale už se těším na boje o body, říká nový kapitán Dočekal

10.09.2024