Na tuhle partu jsem pyšný, zůstanou nám krásné vzpomínky, říká Kamil Pokorný

Pojďme začít hodnocení tolik úspěšné sezóny od základní části. S čím jste do ní vstupovali?

Věděli jsme, že se soutěž zúžila a že kvalita bude vítězit nad kvantitou. Kdybych to měl zhodnotit krátce, tak důležité bylo, že jsme v základní části neměli žádné větší výpadky. Stále jsme bodově a výsledkově jeli to svoje. Neměli jsme ani jednu čtvrtinu, kde bychom nějak extrémně vylétli, nebo kde bychom nějak výrazně propadli. Těmito vyrovnanými výkony a pravidelným bodovým ziskem jsme došli až do fáze, kdy jsme v závěru základní části mohli zabojovat o první místo. To je po šestadvaceti sezónách v první lize pro třebíčský hokej historický úspěch. Díky zápasu ve Vsetíně, kde se nám v závěru povedlo otočit výsledek, se nám to první místo povedlo vybojovat už dvě kola před koncem. Rozhodující bylo, že jsme byli po celou základní část relativně zdraví a neměli jsme žádné velké výkonnostní výkyvy.

Rozdělme teď základní část na venkovní a domácí zápasy. Zatímco venku se vám nedařilo až tak dobře, jak byste asi sami chtěli, z domácího ledu jste vytvořili opravdu nedobytnou tvrz. Bilance jen dvou domácích zápasů bez bodů je unikátní napříč všemi soutěžemi.

Ano, doma jsme prohráli jen dva zápasy, i když v tom posledním s Litoměřicemi se hráči jen těžko motivovali poté, co už dosáhli úspěchu a zisku prvního místa. Za dva dny po vítězství v základní části jít na tak kvalitního a těžkého soupeře, jakým byly Litoměřice… Koncentrace nebyla taková, jaká by měla být. Pravdu máte v tom, že ze začátku sezóny jsme z venku nevozili moc bodů, ale v průběhu sezóny se to srovnalo a nahráli jsme dost bodů i venku. Doma nám výrazně pomáhala podpora fanoušků, i když na některé soupeře jich nechodilo tolik. Ale víme, jaká je v republice ekonomická situace. Ale kotel a zdravé jádro fanoušků kluky vždycky hnalo a vytvořilo jim parádní domácí prostředí. Ta bilance je opravdu unikátní, doma jsme hráli dobře, byli jsme sebevědomí a proto ten bodový zisk a třebíčská pevnost, která zde letos byla. Já si ji pamatuji i z jiných sezón a let, ovšem letos to bylo extrémní.

Pak přišlo dlouho očekávané play – off. Díky výbornému umístění po základní části jste se vyhnuli předkolu a šli jste rovnou do čtvrtfinále s Přerovem.

Se základní částí jsme byli spokojeni. Ale to jsme byli spokojeni i loni s tím třetím místem. Letos jsme se ale chtěli posunout dál. Loňské zklamání z vyřazení od Sokolova, kdy jsme nevyužili výhodu domácího prostředí nechtěl nikdo opakovat. Letos rozhodly zkušenosti z loňska a důležité bylo, aby mužstvo bylo co nejkompletnější. Říkal jsem celou sezónu, že nemáme úplně nejširší kádr, a i když nám na venkovní zápasy vypadl Martin Dočekal, pro nás klíčový hráč, tak jsme to zvládli, i když jsme věděli, že to nebude nic jednoduchého. Věděli jsme, jak soupeř hraje a s čím přijde, jakým způsobem se prezentuje, že má vynikajícího gólmana. Přerov jsme ale prostě přetlačili, hlavně díky těm dvěma zápasům venku, které byly velice těsné. Tím jsme splnili náš první velký cíl a tím bylo, dostat se mezi první čtyři celky soutěže a poskočit zase výš, než jsme byli loni.

Vítěz základní části Chance ligy 2022 - 2023

Následovalo semifinále se Zlínem. Vlastně obě série, jak čtvrtfinále, tak semifinále jste začali rozpačitými výkony a domácími porážkami. Hráči jakoby nebyli ještě v tom tolik propíraném play off módu.

První zápas doma byl strašně složitý ze dvou důvodů. Hráči hrozně chtěli, ale ten tlak domácího prostředí a očekávání byl velký. Vidíme to teď i v extralize, že ty začátky sérií nejsou pro domácí týmy úplně jednoduché. Druhou věcí byl problém s ledem, téměř hodinu a čtvrt pauza, se kterou jsme se nedokázali dobře srovnat. Zlín se s tím popasoval líp. I když jsme pak za tím šli, tak jednogólové manko už jsme nedokázali stáhnout. Ale za klíčový zápas bych označil ten třetí ve Zlíně, kdy za stavu 1:1 na zápasy jsme byli ve Zlíně jednoznačně lepším mužstvem. Domácí tam neskutečně podržel brankář Huf. Je to klíčový hráč Zlína a ukázal to jak v sérii s Porubou, tak v sérii s námi a nakonec i ve finále se Vsetínem. Ten třetí zápas série jsme měli vyhrát v základní hrací době. Nakonec jsme v něm ale dostali branku devět sekund před koncem po takové chybě, kterou jsme v zápasech nedělali, nepodařilo se nám vyndat kotouč za modrou čáru. Soupeř to potrestal vedením 2:1 a to byl moment, který celou sérii převážil na stranu Zlína, i když hrana byla velmi tenká, protože další zápas se rozhodoval až v nájezdech. Určitě nám v těchto zápasech chyběl zraněný Michal Vodný. Stejně tak, jak jsme mohli odjíždět ze Zlína za vedení 3:1, tak to dopadlo obráceně a 3:1 vedl Zlín.

Kam byste tuto sezónu s vítězstvím v základní části, účastí v semifinále a celkovým třetím místem zařadil?

V Třebíči jsem už něco zažil a podle mě byla jednoznačně nejlepší. Vítězství v základní části Třebíč nikdy nezískala. Konečné třetí místo jsme už zapsali, ale výsledkově tohle byla nejlepší sezóna v historii třebíčského klubu. Je to především práce a výsledek kluků, kteří vytvořili vynikající partu a vynikající tým, který si za tímto výsledkem šel. Hráči opět nabrali spoustu zkušeností, bojovali proti ještě loni extraligovému Zlínu, který má za sebou dlouhou extraligovou historii, titul… Byla to pro všechny velká zkušenost, všichni to parádně odmakali a nemáme nikomu co vyčíst.

Takovýhle krásný puk obdržel od vedení klubu celý tým

Sám jste zmínil dobrou partu. Základem každého týmu je i stálá kostra týmu, kterou se podařilo udržet i pro příští ročník. Můžete uvést další detaily ke složení týmu pro další sezónu?

Hráče, o kterých jsme byli přesvědčení, že opravdu tou kostrou mužstva jsou, jsme podepsali už v průběhu sezóny. Chtěli jsme je tady mít a nechtěli jsme dávat šanci konkurenci, aby nám ty kluky nepřetáhla, tak jsme se domluvili. Samozřejmě dál jednáme teď po sezóně ještě s dalšími hráči. Víme, že odchází David Tureček, který dostal nabídku z jiného klubu a akceptoval ji. Víme, že končí Jirka Hunkes, který nám tady dvě sezóny dělal díky svým zkušenostem jakéhosi mentora a odvedl tady výbornou práci, i když letos se závěru sezony na ledě neúčastnil. Smlouvy skončily a nové jsme nenabídli Tomáši Pšeničkovi, Lukáši Formanovi a Vojtovi Šilhavému a Matěji Novákovi. To jsou tedy hráči, kteří u nás příští rok nastupovat nebudou. Chtěl bych jim poděkovat jménem klubu za kvalitní práci, kterou u nás odvedli a popřát jim hodně úspěchů ve sportovním i soukromém životě. S dalšími hráči jednáme a samozřejmě se díváme i kolem sebe a chtěli bychom náš tým zase trošku oživit. Jmenovat nebudu, ale mohou říct, že jakmile bude něco nového, naši fanoušci se to dozví, jako první. Základ úspěšného týmu ale zůstane pohromadě.

To jsou jistě dobré zprávy směrem do budoucna. Na závěr mám jednu otázku spíš směrem k organizaci soutěže. Nemrzí Vás trochu, že za vítězství v základní části a za třetí místo celkově není v Chance lize žádné ocenění?

Český svaz ledního hokeje za třetí místo medaile nedává, což je škoda. Umím si představit, že před těmi skoro čtyřmi tisíci diváků na posledním zápase by to bylo důstojné a hráči by si to zasloužili. Takové je ale momentální nastavení na svazu. Chance liga je vlastně nejvyšší soutěž řízená svazem, protože extraliga má svoje vedení a řízení mimo svaz. Co se týče základní části, tak jsme ani za toto vítězství nic nedostali. Klub zajistil pro hráče alespoň upomínkové skleněné puky, které jsou krásné. I baner, před kterým jsme se vyfotili jako vítěz základní části jsme si museli nechat vyrobit sami. Pokud chceme český hokej někam posunout, tak i nad těmito věcmi by se měl někdo zamyslet. Ale v hlavách nám zůstanou hlavně výborné výsledky, skvělá sezóna, podpora diváků a hokejová parta, která tohle dokázala. Na tu jsem nejvíc pyšný.

Nezapomenutelným zážitkem pro hráče i fanoušky bylo osobní setkání a zájemné poděkování přímo na ledové ploše