Menu +

Vejmelka o zlatém MS: Na tribuně jsem byl nervózní. Na co bude vzpomínat?

Rozhovory
Do branky se z pozice třetího gólmana nepodíval, přesto se Karel Vejmelka stal součástí největšího českého úspěchu za poslední roky. Z třebíčských odchovanců je pak teprve druhým, který si po vzniku samostatné republiky na krk pověsil zlato ze světového šampionátu.
Sdílejte článek
 

Od zlata na domácím šampionátu uplynul měsíc. Ještě slavíte nebo už jsou oslavy u konce?
Víceméně už to tak nějak všechno uplynulo. Ty hlavní oslavy probíhaly hned po mistrovství. Teď budou ještě nějaké menší v rámci rodiny, ale v podstatě to hlavní už je za námi a myslím, že si to všichni užili.

Jakou část oslav jste si užil nejvíc?
Asi Staromák. Ten byl takový nejintenzivnější a pro všechny kluky asi největší zážitek. Sami jsme si mezi sebou říkali, jak jsme se dívali na Nagano a další zlaté turnaje. Byla to taková nostalgická situace, že jsme to sami mohli zažít na vlastní kůži a o to to bylo krásnější. Staromák si budeme asi pamatovat všichni do konce života.

Stejně tak asi pozvání na Hrad.
Jasně. To byla třešnička na dortu, kterou nikdo moc nečekal. Bylo to něco, co se taky neděje každý den, takže to rozhodně bylo něco speciálního a bylo fajn se na Hrad vůbec podívat a potkat se s panem prezidentem. Bylo to příjemné setkání.

Každý z hráčů má možnost strávit jeden den s pohárem. Na kdy jste si ho rezervoval vy?
Mělo by to být někdy koncem července. Plánuju nějakou oslavu, tak aby ho všichni blízcí viděli, ale ještě to nemám úplně naplánované. Budu se ale snažit ukázat ho co nejširší rodině a moc se na to těším. Jsem rád, že máme možnost si každý z nás na jeden den ten pohár užít.

Oproti předchozím dvěma mistrovstvím, kterých jste se zúčastnil, jste se letos do branky nedostal. I tak jste si kromě oslav užil i samotný turnaj, že?
Rozhodně. Věděl jsem, že chci jet za každou cenu, už jen kvůli tomu, že mistrovství bylo doma. Bylo to pro mě v podstatě jasné rozhodnutí a těšil jsem se na to hned po sezoně. Šampionát byl pro mě sice z trošku jiné pozice, než jsem byl ty dva roky zvyklý, ale i tak jsem si to moc užil. Mohl jsem vnímat trošku víc tu atmosféru, než když jsem byl na ledě, což rozhodně bylo něco, co jsem si moc užil.

Bude právě atmosféra to, na co budete z průběhu turnaje nejvíc vzpomínat?
Bude to rozhodně jedna z věcí, kterou si vybavím, když si na ten turnaj vzpomenu jako na celek. Každý ten zápas byl díky tomu výjimečný. Bylo vidět, jak ty lidi mají o hokej zájem, a to bylo super.

Většina hráčů říká, že je pro ně těžší to sledovat z tribuny než být na ledě. Máte to tak taky?
To potvrdím (směje se). Musím říct, že jsem nečekal, že budu na té tribuně až tak nervózní. Zápasy byly docela vyrovnaný, takže to pro mě bylo horší, než když jsem na ledě, ale o to to byl intenzivnější zážitek.

V den semifinále jste slavil společně s Davidem Pastrňákem 28. narozeniny. Stihli jste to oslavit?
Jen tak zlehka. Větší oslavy proběhly až dodatečně po finálovým zápase, kdy jsme dostali společný dort. Rozdali jsme ho i mezi kluky, takže jsme si to mohli užít s nějakým odstupem pár dní. Rozhodně jsme si to ale užili. O to víc, když jsme zároveň slavili i mistrovský titul.

Postup do finále byl ten nejhezčí dárek, že?
No jasně. Říkali jsme si to, že nepotřebujeme nic jiného než výhru a že by to byl ten nejhezčí dárek, což se nám nakonec splnilo.

V kolik hodin jste šli po finálovém utkání vůbec spát?
Já jsem končil mezi těmi posledními a bylo asi osm hodin ráno (směje se). V podstatě hned po zápase jsme se přesunuli na hotel, kam jsme měli možnost vzít i rodiny. Utkání skončilo tak pozdě, že jsme v podstatě nemohli ani nikam do města, takže jsme si to užili takhle s rodinami všichni pospolu na hotelu a měli jsme aspoň možnost to táhnout až do brzkých ranních hodin.

Pak jste si dali pár hodin spánku a zamířili na Staromák.
Přesně tak. Pak jsme si skočili akorát na oběd a čekali jsme do čtyř hodin, kdy pro nás k hotelu přijel autobus a v pět už jsme byli na Staromáku. Tam jsme už přijeli v náladě zase a moc jsme si to užili. Když jsme viděli to plné náměstí, tak to bylo něco neuvěřitelnýho. Fakt velký zážitek.

Doma už máte kromě zlata, také bronz z Tamere. Uvědomujete si, že jste tak součástí největších úspěchů národního týmu za poslední roky?
Musím říct, že je to tak intenzivní, že mi to určitě dojde, ale až někdy později. Snažím se to ale samozřejmě vnímat. Ty úspěchy jsou velký a tím, že ty medaile poslední roky nebyly, tak jsem rád, že můžu být u toho, když se teď daří o něco lépe. Obzvlášť tento rok byl výjimečný pro všechny. Myslím si, že jsme zase přepsali část historie a je to něco, co nás všechny společně bude spojovat.

Už víte, kam si zlatou medaili vystavíte, až ji všem ukážete?
Všechny medaile mám doma u rodičů na poličce, takže ji asi nechám tam a nebudu riskovat, že bych ji ztratil.

Překvapilo mě, jak je velká. Ta bronzová z Tampere je taky taková?
Ta je o něco menší, ale zase těžší. Tady ta zlatá, jak je částečně ze skla, tak je to trošku odlehčené, ale rozhodně se mi líbí víc (usmívá se).

Podobné články

Rozhovory

Třebíč je srdcovka, ale potřeboval jsem změnu. Jít do Komety? Vrchol, říká Barvíř

dnes
Rozhovory

Narvaný zimák a velké oslavy. Opravdu krásné období, vzpomíná Buďa na postup

24.06.2024
Rozhovory

Příprava probíhá podle plánu, hlásí Dolníček. Hráčský trh sleduje

24.06.2024