Výborně jsme to otočili, pochvaluje si Meluzín. V čem je jeho největší síla?

V Porubě to byl poměrně divoký zápas, že?

Jojo, byl to zápas nahoru dolů. Z Poruby bylo cítit, že potřebuje každý bod, ale myslím, že jsme to výborně otočili a získali dva body. Takže spokojenost.

Vzhledem k tomu, že jste v zápase dvakrát dotáhli manko dvou branek, tak jsou body o to cennější.

Je to tak. Myslím si, že Poruba hrála výborně do útoku. Ale když dvakrát vedli o dva góly, tak nás podcenili, čehož jsme dokázali využít. Navíc jsme pořád hráli to, co nám řekli trenéři a věřili, že zápas můžeme otočit. To se nám nakonec taky povedlo.

Takže jsi vnímal, že soupeř měl dobrý útok, ale v defenzivě tak důsledný nebyl?

Přesně tak. Měli jsme celkem hodně brejků a přečíslení. Na jejich využívání musíme ještě zapracovat, abychom daný zápas měli pod kontrolou my, ne soupeř.

Z jednoho přečíslení jsi vstřelil gól naděje na 2:3 z vašeho pohledu. Klíčovým aspektem bylo upadnutí soupeřova obránce, že?

Jejich útočníkovi puk podjel pod hokejkou a my jeli se Šťovou 2/2. Naštěstí pro nás pak jeden jejich obránce spadl a my jeli 2/1. Druhý obránce se navázal na Šťovu, já naznačil, že mu budu nahrávat, čehož si gólman všimnul a začal se přesouvat. Díky tomu jsem měl prakticky půl brány prázdné, takže to bylo poměrně lehké na zakončení.

Říkáš, že situace byla na zakončení poměrně jednoduchá, ale i tak se to musí umět. V Třebíči máš zatím bilanci dvou zápasů a dvou gólů. Je právě zakončení tvou nejsilnější stránkou?

To si právě myslím, že zatím vůbec ne. V Brně na tom s trenérem brankářů pracujeme každý den. Každý den chodím na trénincích střílet na brankáře, protože moje zakončení ještě není na extraligové úrovni. Ale myslím, že se to zlepšuje a snad to takhle půjde i dál.

„Každý den chodím na trénincích střílet na brankáře"

A co bruslení? Kromě gólu jsi včera ještě jednou nebo dvakrát ujel obráncům soupeře.

Přesně tak, řekl bych, že právě bruslení je moje nejsilnější stránka. Snažím se puky hodně házet za obránce a pak bruslit, abych u nich mohl být první. Z obecného pohledu, pokud má útočník rychlost a obránce bruslí pozadu, tak když si ho v rychlosti obhodíte, tak podle mě obránce nemá moc šancí, aby vás zastavil.

Jaký dojem na tebe zatím Chance liga dělá?

Je to jiné než extraliga. Hodně se dohrává, je to tvrdé. Hraje se rychlý hokej. Myslím, že je to v pohodě. Líbí se mi tady.

Když říkáš, že obě soutěže jsou rozdílné, musíš se nějakým zásadnějším způsobem adaptovat, když hraješ jeden den za Kometu a druhý za Třebíč?

V Třebíči a v Kometě po mě chtějí trošku něco jiného. V každém týmu mám jiné úkoly. V extralize si toho jako mladý ještě nemůžu tolik dovolovat, protože obránci jsou tam na jiné úrovni. V Chance lize se snažím víc držet na puku a víc si dovolit. Co se týče systému, tak je to ale velmi podobné, takže s adaptací problém není.

A v čem je podle tebe největší rozdíl mezi extraligou a Chance ligou?

Myslím si, že v rychlosti a v dovednostech hráčů. Extraliga je o stupeň víš, což je poznat.

Tvůj tatínek Roman Meluzín byl jeden z nejlepších extraligových útočníků během devadesátých let. Hraješ v útoku v rámci pokračování rodinné tradice?

Jojo, taťka chtěl, abych byl útočník. K hokeji mě vedl odmalička, za což jsem mu vděčný. I teď mi pomáhá. Po každém zápase si voláme a říká mi o věcech, které bych mohl udělat líp, abych se mohl neustále zlepšovat.

„V Chance lize se hodně dohrává"

Roman Meluzín byl zejména výborný střelec. Trénujete spolu střelbu?

Teď už moc ne. Zápasů je hodně a domů se moc nedostanu. Hraju za áčko Komety, za Třebíč, za juniorku Komety a občas i za rezervu ve druhé lize. Ale když jsem byl menší, měli jsme doma střelnici, kde jsme stříleli. Až se v létě dostanu domů a nebude tolik ledu, tak myslím, že si zase zastřílíme. (usmívá se)

V mládeži jsi působil ve Finsku. Co ti tahle zkušenost dala ze všeho nejvíc?

Že když na sobě nebudete pracovat, nebudete se chtít zlepšovat, tak vás bez problému pošlou na tribunu a už budete mít těžké, abyste se do sestavy vrátil. Kluci tomu ve Finsku dávají na trénincích i v zápasech absolutní maximum, protože vědí, že jim další kluci šlapou na paty, a že když nebudou podávat dobré výkony, tak je možnost, že už si nezahrají. Celkově bych řekl, že juniorská liga je ve Finsku na mnohem vyšší úrovni než tady v Česku.

S tím souvisí i vyšší hráčská konkurence, ne?

Jojo, stoprocentně. Co já jsem byl v klubu, tak nás tam trénovalo 30 kluků a jen 20 šlo do zápasu. Tréninky proto byly jako zápasy. Měly obrovské tempo. Žádné srandičky, nic takového. Nonstop se jelo na krev.

Na závěr se ještě jednou vraťme k bruslení. Finové mají svůj hokej založený právě na něm. Myslíš, že tvoje dobré bruslení má kořeny právě ve finské zkušenosti?

Na bruslení jsme pracovali s taťkou už odmalička, protože právě bruslení je základ. Myslím, že tu rychlost jsem zdědil i po něm. (usmívá se) Teď se snažím pracovat na dalších věcech. Ať je to technika hole, případně myšlení při hře, protože to je taky strašné důležité.